Trebuchet

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

286x286pixelů 220x220pixelů Trébuchet [trebišet] (také trebus, triboke, trabuchetum, trabocco, blida) byla obléhací zbraň pracující na principu vahadla (nerovnoramenné páky a protizávaží), nikoliv tedy torzního momentu jako u jiných katapultů. Jedná se o velký „dalekonosný katapult“ dřevěné konstrukce, určený k rozbíjení zejména budov a hradeb, použít jej však bylo možné i proti těsným formacím pěchoty.

Princip fungování

Trebuchet vrhá projektily po balistické křivce, a to i poměrně těžké. Tento druh praku měl společné dlouhé břevno na příčné ose, pohybující se tedy jako kyvadlo, jehož jedno rameno bylo dlouhé a slabší, druhé krátké a silnější, na němž bylo na dalším čepu zavěšeno velké závaží, obyčejně dřevěná bedna s kamením. +more Takovéto kyvadlo bylo zavěšeno v silné konstrukci vidlí z klád, postavených na silném roubení. Na konci dlouhého ramene byla na háku a provaze zavěšena kůže, na kterou se kladly vrhané projektily, vesměs až metrákový kámen. Dlouhé rameno, které v uvolněném stavu vahou těžšího konce trčelo přímo do výše, se přitahovalo provazem a rumpálem až k zemi: Tím se nachýlilo v hlavním čepu a navíc i trochu pružně prohlo. Následně bylo jednoduchým spouštěcím zařízením, úderem do kolíku, spuštěno tak, že se v okamžiku vyhouplo do výše dvojí silou, jednak protizávaží, druhak pružností dlouhého ramene, a na kůži položený projektil byl vláčen, zdvižen a obloukem vržen do dálky. Délka vrhacího vaku, kapsy, se tedy přičítala k délce ramena, dále ho prodlužovala: Větším poloměrem oblouku pomáhala k větší vypouštěcí rychlosti.

Zásadní pro vypouštění projektilu bylo spolehlivé samovolné uvolňování jedné poloviny nosné kůže, kapsy, na vrcholu oblouku. Na délce kapsy mj. +more závisel vypouštěcí úhel: Pro co nejdelší dosah vrhání bylo zapotřebí dosáhnout optimálního elevačního úhlu 45°, běžně se však vrhalo i prudčeji, pod menším úhlem.

Zaměřovalo se, kromě pootáčení trebuchetu, změnou protizávaží, změnou délky vypouštěcí kapsy, změnou vzdálenosti od cíle a zvláště pak váhou vrhaného tělesa. Experimentálně se prokázalo, že trebuchety byly velmi přesné: Při pokusech v Runneburgu (hrad v obci Weißensee ležící v Durynsku v Německu) byl rozptyl po sobě následujících vrhů pouhých 20 cm. +more Při rozdílných klimatických podmínkách byla přesnost dopadu s 10m rozptylem. S takovouto přesností je pravděpodobné cílení střelby na jednotlivé objekty ostřelovaného místa, opakovaná úmyslná střelba do stejného.

Zajímavosti

Trebuchet v Runneburgu

První

Jako projektily se k šíření požárů používaly také zápalné soudky či otepi slámy napuštěné olejem.

Zcela netradiční munici představovaly soudky plněné mršinami, zdechlými zvířaty či žumpou: Stalo se tak např. při obléhání hradu Karlštejna r. +more 1422 husitskými vojsky, která naházela do hradu během půlročního obležení až na 2 000 kusů takové munice. Jednalo se o jakousi biologickou zbraň, šířící infekce mezi obležené.

Druhá

Někteří odborníci se domnívají, že trebuchet byl vynalezen na přelomu starověku a středověku, většina však zastává názor, že byl vynalezen ve 13. +more století a byl používán jako jedna z hlavních obléhacích zbraní v pozdním středověku, než jej v průběhu 15. století vytlačila obléhací děla.

Určitou přechodnou renesanci zaznamenaly při dobývání Střední Ameriky, když je Hernán Cortés použil namísto nedostatkových děl, např. při dobývání Tenochtitlánu. +more Jejich použití však bylo pouze dočasným nouzovým řešením: Jakmile byl na kontinent přesunut dostatečný počet děl, byly trebuchety opět zapomenuty.