Tyrannosaurinae

Podčeleď Tyrannosaurinae patří do čeledi Tyrannosauridae a zahrnuje samotný rod Tyrannosaurus a zhruba pět jemu blízce příbuzných rodů. Jedná se o středně velké až obří masožravé dinosaury (teropody), rozšířené koncem křídového období v Severní Americe a Asii. Typickým znakem je masivní lebka s velkými zuby, uzpůsobenými k drcení a párání kořisti.

Paleobiologie

Velikostní srovnání různých tyranosaurinů. +more Největší zástupci (rod Tyrannosaurus a Tarbosaurus) měřili zřejmě 12-13 metrů na délku a jejich hmotnost dosahovala 6 až 9 tun. I nejmenší druhy (Nanuqsaurus hoglundi) zřejmě dosahovaly délky kolem šesti metrů a hmotnosti zhruba jedné tuny. Jejich zadní končetiny byly relativně dlouhé a mohutné, uzpůsobené k rychlému pohybu (zřejmě až přes 40 km/h). Naopak jejich přední končetiny byly relativně krátké, až téměř zakrnělé.

Objev obratle z Montany, obsahující stopy po zubech subadultního tyranosaura ukazují, že tito obří predátoři dokázali drtit kosti již v poměrně raném věku (asi 11 až 12 let).

Je možné, že i obří tyranosaurini lovili v některých obdobích života či v některých situacích v malých smečkách, přesvědčivé a jednoznačné fosilní doklady takového chování ale zatím chybí. Nasvědčovat mu může objev velkého množství koster druhu Tarbosaurus bataar z mongolské Gobi, o přímý důkaz smečkového chování se ale nejedná.

Síla čelistního stisku a spolu s ní i odolnost čelistí a celé lebky proti extrémně velkým tlakům se výrazně zvyšovala u dospívajících tyranosaurinů.

Výzkum stavby spodní čelisti ukazuje, že tyranosauři měli patrně citlivý senzorický systém na jejich konci. Ten jim umožňoval detailně prozkoumat jakékoliv objekty v dosahu, a to včetně kořisti, mláďat, jiných tyranosaurů, apod. +more Je možné, že tato funkce, kterou tyranosauři sdílejí se současnými krokodýly a vodními ptáky, umožňovala těmto dinosaurům lépe pečovat o svá mláďata, stavět hnízda nebo lépe a přesněji uchopovat do čelistí předměty. Detailnímu výzkumu byla podrobena i někdejší neurovaskulární tkáň v rostrální část lebky tyranosaurů.

U tyranosauřího jedince "Sue" byly objeveny kruhové otvory na dolních čelistech, které byly podle některých paleontologů způsobeny infekcí parazitickým prvokem. Podle jiných výzkumů se ale nejednalo o následek infekce, nýbrž o mechanická poranění, způsobená zuby jiného tyranosaura při vnitrodruhových soubojích.

Paleogeografie

Pozůstatky tyranosaurinů jsou poměrně četné a dosti kompletní, proto se jedná o relativně dobře známou skupinu. Již v roce 1910 bylo objeveno na jediné lokalitě větší množství jedinců albertosaura, kteří zde zřejmě zahynuli společně. +more Zdá se tedy, že i velcí tyranosauridi (včetně samotného tyranosaura a tarbosaura) mohli být alespoň v některých obdobích gregaričtí (žít a lovit ve smečkách). Představovali dominantní predátory svrchnokřídové Severní Ameriky a Asie. Tarbosaurus bataar - odlitek lebky v Národním muzeu (2007).

Fosilní zuby velkých tyranosauridů byly objeveny také na ruském Dálném Východě (v oblasti povodí řeky Amur), nedaleko čínských hranic. Zatím neznámé a formálně nepopsané druhy obřích tyranosauridů tu existovaly v období pozdního maastrichtu, asi před 69 až 66 miliony let (tedy na úplném konci druhohorní éry).

Zástupci skupiny

Alioramus * Bistahieversor * Daspletosaurus * Dynamoterror * Lythronax * Nanuqsaurus * Qianzhousaurus * Tarbosaurus * Teratophoneus * Thanatotheristes * Tyrannosaurus * Zhuchengtyrannus * Nanotyrannus? * Raptorex?

Odkazy

Reference

Literatura

Brusatte, Stephen L. ; Carr, Thomas D. +more (2016). The phylogeny and evolutionary history of tyrannosauroid dinosaurs. Scientific Reports. 6 (1). doi: [url=https://www. nature. com/articles/srep20252]10. 1038/srep20252[/url].

Česká literatura

Socha, Vladimír (2019). Legenda jménem Tyrannosaurus rex. Pavel Mervart, ISBN 978-80-7465-369-8.

Externí odkazy

Kategorie:Plazopánví dinosauři Kategorie:Teropodní dinosauři