Třída Agosta

Třída Agosta byla třída diesel-elektrických útočných ponorek Francouzského námořnictva, která dosáhla rovněž nemalých exportních úspěchů. Ponorky vyvinula francouzské loděnice DCN (nyní DCNS). Postaveno bylo celkem 12 ponorek této třídy. Používala je námořnictva Francie, Španělska a Pákistánu, který zakoupil lodě objednané Jihoafrickou republikou, jejichž dodání zabránilo embargo uvalené rezolucí RB OSN č. 418.

Konstrukce

Agosta v roce 1994 Mistral na souši

Ve vývoji ponorek této třídy byly kladen důraz na tichý chod, velkou hloubku ponoření (v tomto případě 300 metrů) a na vysokou rychlost pod hladinou. Ponorky byly dvoutrupé. +more Mezi vnějším trupem a tlakovým trupem byly umístěny palivové a balastní nádrže. V přídi byl sonar a torpédomety. Dále bylo umístěno velící centrum a za ním ubytovací prostory, v podlaží pod nimi byly akumulátory. V zadní části byl pohonný systém.

Výzbroj tvořily čtyři 550mm torpédomety. Z nich byla odpalována aktivně akusticky naváděná protiponorková torpéda L5 či po kabelu naváděná torpéda F17. +more Palbu řídil systém DLT D3. Během služby byly všechny francouzské ponorky upraveny pro nesení protilodních střel SM39 Exocet, odpalovaných pod hladinou z torpédometů. Na palubě mohly nést až 20 dlouhých zbraní či trojnásobný počet min.

Pohonný systém tvořily dva diesely SEMT-Pielstick 16 PA4 V 185 VO a jeden elektromotor, čerpající energii ze dvou sad akumulátorů. Ponorky měly jeden pětilistý lodní šroub. +more Nejvyšší rychlost pod hladinou dosahovala 20,5 uzlu, ovšem pouze po dobu pěti minut.

Uživatelé

Tramontana

Francie

Francie provozovala čtyři jednotky třídy Agosta, objednané v rámci pětiletého programu výstavy námořních sil pro roky 1971-1975. Po jejich vyřazení již nezakoupila žádné další konvenční ponorky a používá pouze ty s jaderným pohonem.

Španělsko

Španělsko již dříve zakoupilo a ve svých loděnicích postavilo čtyři francouzské ponorky třídy Daphné. Rozhodlo se proto i pro třídu Agosta, postavenou licenčně opět v loděnici E. +more N. Bazán (nyní Navantia) v Cartageně. Čtyři licenční ponorky španělského námořnictva nesou označení třída Galerna. První pár byl dokončen v roce 1983 a druhý v roce 1985.

JAR

Jihoafrická republika objednala dvě ponorky této třídy (předtím získala i tři jednotky třídy Daphné). Jejich dodání jihoafrickému námořnictvu však zabránilo embargo uvalené na zemi ze strany OSN. +more Obě ponorky proto odebral Pákistán.

Pákistán

Ouessant

Ponorky této třídy, původně objednané JAR, byly Pákistánu dodány v letech 1979-1980 (Pákistán už dříve získal čtyři jednotky třídy Daphné). Pákistánské ponorky byly upraveny pro nesení amerických protilodních střel Sub-Harpoon. +more Později k nim Pákistánské námořnictvo zakoupilo ještě tři značně modernizované jednotky, označené jako S-80B (Agosta 90B).

V červnu 2016 získala turecká loděnice STM kontrakt na střednědobou modernizaci první tamní ponorky Agosta 90B Khalid s opcí na zbylé dvě. V tak prohrál stavitel ponorek, francouzská loděnice DCNS. +more V březnu 2018 byla objednána modernizace druhé jednotky Saad. První ponorka má být hotova roku 2020 a druhá roku 2021.

Malajsie

Malajsijské námořnictvo provozovalo v letech 2005-2009 vyřazenou francouzskou ponorku Ouessant. Získalo ji jako cvičné plavidlo pro výcvik posádek v rámci kontraktu na stavbu dvou ponorek třídy Scorpène.

Jednotky

Jednotky třídy Agosta:

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://www.naval-technology.com/projects/agosta/]Podrobně o typu S-90B[/url]