Třída Asašio
Author
Albert FloresTřída Asašio (: 朝潮型 Asašio-gata) sestávala z deseti „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 Ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva. Jednotky byly stavěny v letech 1937 až 1939 na základě plánu rozvoje loďstva z roku 1934. Torpédoborce třídy Asašio byly větší a rychlejší, než předchozí třída Širacuju a nesly silnější hlavňovou výzbroj složenou ze šesti 127mm kanónů typu 3. roku (poprvé od třídy Fubuki).
Torpédoborce se zúčastnily druhé světové války a všech deset jednotek v ní bylo potopeno. Čtyři jednotky se potopily v souboji s hladinovými plavidly (tři z nich během bitvy v průlivu Surigao), čtyři měly na svědomí letecké útoky a dvě padly za oběť ponorkám.
Pozadí vzniku
Podle „doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1934“ (známějšího jako „2. doplňovací program“ ~ 第二次補充計画 Dai-ni-dži hodžú keikaku, či neoficiálně „program druhého kruhu“ ~ マル2計画 Maru ni keikaku) mělo být postaveno čtrnáct nových torpédoborců. +more První čtyři tvořily druhou sérii třídy Širacuju a deset zbývajících mělo patřit nové třídě Asašio. Nové torpédoborce měly být o 7,5 metrů na vodorysce delší a přibližně o 275 tun standardního výtlaku těžší, než jednotky třídy Širacuju. Zvětšení rozměrů a návrat k velkým a silně vyzbrojeným torpédoborcům byl umožněn díky tomu, že Japonsko odstoupilo od londýnské námořní konference.
Konstrukce
Pohon
Dvě sestavy parních turbín Kanpon byly umístěny v jedné společné strojovně. Každá sestava obsahovala po jedné vysokotlaké, středotlaké a nízkotlaké turbíně, které přes převodovku poháněly jednu hřídel. +more Každá sestava měla výkon 25 000 k (18 387,5 kW) při 380 otáčkách lodního šroubu za minutu. Díky novým výkonnějším turbínám vzrostla rychlost na 35 uzlů (64,8 km/h). Navíc každá sestava obsahovala (naposledy u torpédoborců císařského námořnictva) jednu turbínu pro plavbu cestovní rychlostí. Podle schématu v Nippon kaigun kantei šašinšú byla cestovní turbína spojena přes převodovku se středotlakou turbínou, kdežto podle Lacroix & Wells měla být přes převodovku napojena na vysokotlakou turbínu.
Přehřátou páru pro parní turbíny generovaly tři vodotrubné kotle Ro-gó Kanpon šiki ve třech kotelnách. Přední komín odváděl spaliny z předních dvou kotelen a zadní komín ze zadní kotelny.
Výrobu elektrické energie zajišťovaly dva dieselgenerátory a jeden turbogenerátor umístěné za strojovnou s turbínami. Oba dieselgenerátory byly umístěny mezi hřídelemi lodních vrtulí a turbogenerátor byl umístěn na levoboku.
Výzbroj
Torpédová výzbroj zůstala zachována jako u předchozí třídy. Přední čtyřhlavňový 610mm torpédomet typu 92 modelu 2 se nacházel na nástavbě mezi komíny, přičemž po stranách zadního komínu se nacházely zásobníky po dvou rezervních torpédech. +more Zadní torpédomet se nacházel na palubě za zadním komínem a jeho zásobník se čtyřmi náhradními torpédy se nacházel nalevo od podélné osy plavidla a zadní nástavby. Oba torpédomety byly zakrytované.
Hlavní dělostřelecká výzbroj byla posílena na úroveň torpédoborců třídy Fubuki, tedy na šest 127mm kanónů typu 3. roku ve třech dvouhlavňových věžích typu C s elevací hlavní až 55°. +more Jedna věž se nacházela na přední palubě před můstkem, druhá na zadní nástavbě a třetí na palubě za zadní nástavbou.
Poprvé byly na japonských torpédoborcích jako lehká protiletadlová zbraň zvoleny 25mm kanóny typu 96. Zpočátku nesly jednotky třídy Asašio dva 25mm dvoukanóny na platformě u zadního komínu.
Pozdější modifikace
U Asašio se - jako na první dokončené jednotce - během zkušebních plaveb objevily problémy s ovladatelností, které se ale podařilo odstranit přepracováním zádě a kormidla. Turbíny a hřídele trpěly vibracemi, ale tyto problémy se na všech jednotkách podařilo vyřešit do prosince 1941.
Během války byla posilována protiletadlová výzbroj a došlo k instalaci radarů na přežívajících jednotkách. 25mm kanóny byly montovány v jedno-, dvou- a trojhlavňovém uspořádání a jejich počet stoupl až na 28 hlavní. +more Během války byla odstraněna 127mm věž číslo 2 ze zadní nástavby, aby uvolnila místo dalším 25mm kanónům typu 96. Podle Wiśniewskieho se tak stalo v letech 1943 až 1944, zatímco podle Nevitta se tak stalo pouze u čtyř přežívajících jednotek v červnu 1944.
Instalace radarů se dočkaly pravděpodobně pouze poslední čtyři přežívající jednotky. Nesly metrový přehledový radar 13-gó pro sledování vzdušných cílů a centimetrový přehledový radar 22-gó pro sledování vzdušných i hladinových cílů.
Jednotky třídy Asašio
%" | Jméno | Loděnice | Položení kýlu | Spuštění | Přijetí do služby | Osud |
---|---|---|---|---|---|---|
Asašio (朝潮) | arzenál Sasebo | potopen spojeneckými letadly v bitvě v Bismarckově moři | ||||
Óšio (大潮) | arzenál Maizuru | potopen ponorkou USS Albacore severozápadně od ostrova Manus | ||||
Mičišio (満潮) | Fudžinagata, Ósaka | potopen americkými torpédoborci během bitvy v průlivu Surigao | ||||
Arašio (荒潮) | Kawasaki, Kóbe | potopen spojeneckými letadly v bitvě v Bismarckově moři | ||||
Nacugumo (夏雲) | arzenál Sasebo | potopen spojeneckými letadly po bitvě u mysu Esperance, západo-severozápadně od ostrova Savo | ||||
Jamagumo (山雲) | Fudžinagata, Ósaka | potopen torpédoborcem USS McDermut během bitvy v průlivu Surigao | ||||
Minegumo (峯雲) | Fudžinagata, Ósaka | potopen americkými křižníky a torpédoborci během bitvy v Blackettově průlivu | ||||
Asagumo (朝雲) | Kawasaki, Kóbe | potopen americkými křižníky a torpédoborci během bitvy v průlivu Surigao | ||||
Arare (霰) | arzenál Maizuru | potopen ponorkou USS Growler východně od ostrova Kiska | ||||
Kasumi (霞) | Uraga, Jokosuka | potopen letadly z TF 58 jihozápadně od Nagasaki během operace Ten-gó |
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s. +morel. ] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4. ) ~ * 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s. l. ] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17. ). Kapitola 朝潮型 ~.
Externí odkazy
Kategorie:Japonské torpédoborce ve druhé světové válce Kategorie:Torpédoborce třídy Asašio