Třída Impavido
Author
Albert FloresTřída Impavido byla třída raketových torpédoborců italského námořnictva. Skládala se z jednotek Impavido (D 570) a Intrepido (D 571). Obě lodi byly v letech 1991-1992 vyřazeny z aktivní služby.
Stavba
Torpédoborec Impavido postavila italská loděnice Cantieri del Tirreno Riva Trigoso u Janova. Kýl plavidla byl založen 10. +more června 1956, trup byl spuštěn na vodu 25. května 1962 a hotové plavidlo bylo přijato do služby 16. listopadu 1963. Druhou jednotku Intrepido postavila loděnice Ansaldo v Leghornu. Kýl byl založen 16. května 1956, trup byl spuštěn na vodu 21. října 1962 a dne 28. července 1964 torpédoborec vstoupil do služby.
Jednotky třídy Impavido:
wikitable | Jméno | Spuštěna na vodu | Vstup do služby | Status |
---|---|---|---|---|
Impavido (D 570) | 25. května 1962 | 16. +more listopadu 1963 | vyřazen | |
Intrepido (D 571) | 21. října 1962 | 28. července 1964 | vyřazen |
Konstrukce
Intrepido na Maltě v roce 1967. V pozadí britská letadlová loď Victorious.
Torpédoborce konstrukčně navazovaly na třídu Impetuoso, měly však větší rozměry, výtlak a novou výzbroj. Na přídi stála jedna dělová věž se dvěma 127mm kanóny, které doplňovaly další čtyři 76,2mm kanóny, umístěné ve čtyřech věžích ve středu trupu. +more Na zádi se nacházelo jednoduché odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel RIM-24 Tartar se zásobou 40 střel (později je nahradil systém Standard SM-1 ER). Protiponorkovou výzbroj tvořily dva trojité 324mm torpédomety. Trupový sonar byl typu SQS-39. Na zádi byla přistávací plošina pro jeden vrtulník, lodě však nenesly hangár.
Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dvě převodové turbíny. Nejvyšší rychlost byla 33,5 uzlu. Dosah byl 3300 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.