Cesko.wiki Třída T 47
Author
Albert FloresTřída T 47 (jinak též třída Surcouf) byla třída torpédoborců francouzského námořnictva. Byly to první francouzské torpédoborce postavené po skončení druhé světové války. Třídu tvořilo celkem 12 jednotek zařazených do služby v letech 1955-1957. Během služby byly tři jednotky přestavěny na velitelské lodě, čtyři na raketové torpédoborce a zbylá pětice na protiponorkové torpédoborce. Všechny již byly ze služby vyřazeny. Torpédoborec Maillé-Brézé byl zachován jako muzejní loď.
Stavba
Vývoj nových francouzských torpédoborců byl zahájen bezprostředně po skončení druhé světové války. Na základě zkušeností z války bylo určeno, že hlavním úkolem nových plavidel bude doprovod letadlových lodí a jejich ochrana proti leteckému napadení. +more Konstruktéři navrhli velké torpédoborce třídy T 47 (Torpilleur 47), které se svým výtlakem téměř vyrovnaly meziválečným „supertorpédoborcům“ třídy Mogador. Jádrem jejich výzbroje se staly dvouúčelové 127mm kanóny, které doplňovaly protiletadlové kanóny střední ráže a torpédomety.
Jednotky třídy T 47:
| wikitable | Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Surcouf (D621) | 1951 | 3. října 1953 | 1. +more listopadu 1955 | Vyřazen 1971 po těžkém poškození způsobeném kolízí s jinou lodí. | |
| Kersaint (D622) | 1951 | 3. října 1953 | 20. března 1956 | Vyřazen 1983, potopen jako cvičný cíl. | |
| Cassard (D623) | 1951 | 12. května 1953 | 14. dubna 1956 | Vyřazen 1975. | |
| Bouvet (D624) | 1952 | 3. října 1953 | 13. května 1953 | Vyřazen 1982. | |
| Dupetit-Thouars (D625) | 1952 | 4. února 1954 | 15. září 1956 | Vyřazen 1988. | |
| Chevalier Paul (D626) | 1952 | 28. července 1953 | 22. prosince 1956 | Vyřazen 1976. | |
| Maillé-Brézé (D627) | 1953 | 26. září 1954 | 4. května 1957 | Vyřazen 1988, muzejní loď. | |
| Vauquelin (D628) | 1953 | 26. září 1954 | 3. listopadu 1956 | Vyřazen. | |
| D'Estrées (D629) | 1953 | 27. listopadu 1954 | 19. března 1957 | Vyřazen. | |
| Du Chalya (D630) | 1953 | 27. listopadu 1957 | 4. června 1957 | Vyřazen 1990. | |
| Casabianca (D631) | 1953 | 13. listopadu 1954 | 4. května 1957 | Vyřazen 1984, sešrotován. | |
| Guépratte (D632) | 1953 | 9. listopadu 1954 | 6. června 1957 | Vyřazen. |
Konstrukce
Elektroniku plavidel tvořily vyhledávací radary DRBV 20A a DRBV 11, navigační radar DRBV 30, radar pro řízení palby 127mm kanónů typu DRBC 11 a radar pro řízení palby 57mm kanónů typu DRBC 31. Dvojice nesených sonarů byla typů DUBV 24 a DUBA 1.
Hlavní výzbrojí plavidel se stalo šest dvouúčelových 127mm kanónů modelu 1948 o délce hlavně 54 ráží umístěných ve dvoudělových věžích (jedna na přídi a dvě na zádi) a šest 57mm kanónů modelu 1951 o délce hlavně 60 ráží, umístěných rovněž ve dvoudělových uzavřených věžích (jedna na přídi a dvě na zádi). Doplňovaly je ještě čtyři 20mm kanóny. +more Údernou výzbrojí byly dva trojhlavňové 550mm protilodní torpédomety a dva trojhlavňové 550mm protiponorkové torpédomety (na palubě pro ně bylo šest záložních torpéd).
Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dvě převodové turbíny o celkovém výkonu 63 000 shp. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů.
Modernizace
Velitelská plavidla
V letech 1960-1961 byly torpédoborce Surcouf, Chevalier Paul a Cassard modernizovány na velitelská plavidla. Mohly tak nahradit zastarávající křižníky Guichen a Chateaurenault původně italské třídy Capitani Romani. +more Příďová věž s 57mm kanóny a dva 550mm torpédomety byly demontovány, byla rozšířena hlavní nástavba a také namísto torpédometů byly vybudovány nové štábní prostory.
Raketové torpédoborce
Torpédoborce Dupetit-Thouars, Kersaint, Bouvet a Du Chalya byly v letech 1961-1965 přestavěny na raketové torpédoborce. Tato čtveřice se tak stala prvními francouzskými válečnými loděmi nesoucími protiletadlové řízené střely. +more Výtlak plavidel vzrostl na 3850 tun, naopak posádka se zmenšila na 275 osob. Demontovány byly všechny 127mm kanóny a protilodní torpédomety. Na zádi bylo instalováno jednoduché odpalovací zařízení Mk 13 pro americké protiletadlové řízené střely RIM-24 Tartar, kterých bylo neseno celkem 40 kusů. Příďovou dělovou věž nahradil šestihlavňový 375mm protiponorkový raketomet Bofors. Přestavěna byla také nástavba, byly zvýšeny oba komíny a plavidla dostala nové trojnožkové stožáry. Změnila se i sestava elektroniky, tvořená přehledovým radarem DRBV 20A, navigačním radarem DRBN 32, dále přehledovým radarem SPS-39A, dvěma střeleckými radary SPG-51B, sloužícími k navádění střel Tartar, a naváděcím systémem TACAN.
V roce 1968 plavidla prošla další dílčí modernizací, při které byl instalován modernější radar SPS-39B, bojový řídicí systém SENIT 2 a střely Tartar byly nahrazeny dokonalejšími typu Standard SM-1MR. Po vyřazení Bouvet a Kersaint byly jejich protiletadlové raketové komplety Standard SM-1MR demontovány a instalovány na nové torpédoborce třídy Cassard.
Protiponorková modernizace
Torpédoborce Maillé-Brézé, Vauquelin, D'Estrées, Casabianca a Guépratte byly v letech 1966-1971 radikálně přestavěny na protiponorkové torpédoborce. Využity přitom byly zkušenosti s prvním francouzským moderním protiponorkovým torpédoborcem La Galissonnière (D 638). +more Trup plavidel byl prodloužen a původní výzbroj (vyjma protiponorkových torpédometů) a elektronika demontovány. Novou hlavňovou výzbroj tvořily dva 100mm kanóny v jednodělových věžích na přídi a na nástavbě, dále dva 20mm kanóny. Protiponorkovou výzbroj tvořil jeden protiponorkový raketový systém Malafon se zásobou 13 střel, šestihlavňový 375mm protiponorkový raketomet Bofors a šest 550mm protiponorkových torpédometů. Elektroniku tvořily radary DRBV 22A, DRBV 50,navigační radar DRBN 32, dva střelecké radary DRBC 32A a navigační systém TACAN. K detekci ponorek sloužil trupový sonar DUBV 23 a vlečný sonar s měnitelnou hloubkou ponoru DUBV 43.