Cesko.wiki U Zlatého půlkola
Author
Albert FloresDům U Zlatého půlkola (jeden ze dvou toho jména v Praze; druhý stojí v Karlově ulici č.p. 165/11) je barokní měšťanský dům na nároží Michalské a Hlavsovy uličky v Praze na Starém městě na adrese Michalská č.p. 435/21. Na místě stával dům již ve středověku, jak dokládají románské základy. Současná stavba vznikla v polovině 18. století. Mimo jiné zde od roku 1790 sídlilo první české knihkupectví a nakladatelství Česká expedice a bylo zde centrum českých obrozenců.
Středověk
Dům je jedním z evidovaných 66 domů s románskými základy v Praze ze souboru kamenných staveb okolo starobylého tržiště raně středověké Prahy, které bylo zřejmě od počátku vymezeno zástavbou domů jako uzavřený rynek. Ve středověku zaujímal dům rozsáhlejší parcelu, která byla později rozdělena mezi tři domy - tento, vedlejší dům U Železných dveří (436/19) a zadní dům Jilská 20. +more Provoz tržiště byl spojen s přepravou zboží a potřebou okovávat koně a povozy. V tomto domě byla kolárna - opravna a výrobna kol pro formanské vozy, kočáry a trakaře. Byla tu také kovárenská huť - kola se musela okovat železnými pásy, dělaly se tu zřejmě i další železné výrobky (podkovy pro koně, kovové části postrojů, hřeby, sekery, zbraně, pláty na dveře a vrata).
Domovní znamení U zlatého půlkola
Dům se původně nazýval U půlkola (písemně zmiňován v roce 1405), později U zlatého půlkola. Znak kolářů patří k nejstarším doloženým cechovním památkám svého druhu. +more Z osmi středověkých staroměstských kol a půlkol pět přetrvalo i třicetiletou válku. Jako symbol představuje otáčivé kolo věčný pohyb, vzestup i pád, příchod i odchod, vrtkavou přízeň Štěstěny a v neposlední řadě kolo osudu či dějin. Znamení U půlkola, ovlivnilo i jméno majitele - 1462 Simonis ad mediam rotam, 1564 Šimon Puolkolo, 1577 Kateřina Půlkolová. V 16. století je v domě zřejmě i nadále opravna kočárů - „Nad hlavními vraty hřeby pobitými a s klepadlem, měl půlkolo kdysi celé pozlatité“. Znak zlatého půlkola je dnes skryt za dřevěným ostěním portálu obchodu s knihami vlevo od vchodu.
Reformace a rekatolizace
Od dob reformace a po celou dobu rudolfínské renesance byla celá zdejší svatomichalská farnost protestantská. V kostele Sv. +more Michaela Archanděla občas kázal v letech 1390 - 1410 i Jan Hus. Po upálení Jana Husa roku 1415 zůstala farnost věrná utrakvismu, ale nepřiklonila se k radikálnímu křídlu Jana Želivského. Ve vedlejším domě U železných dveří bydlel bohatý měšťan a jednu dobu (1515-1523) i hlavní konšel (primátor) Jan Hlavsa z Liboslavě, čelní pražský utrakvista. Byl nízkého původu z města Stříbro, bohatě se ale oženil. Roku 1506 nechal v Benátkách vytisknout českou Bibli (jmenuje se po něm Hlavsova ulička). Dům patřil nám neznámému protestantskému majiteli.
Prohra bitvy českých stavovských vojsk s císařskými roku 1620 předznamenala těžké neklidné období pro místní obyvatele. Poprava 27 pánů na Rynku tzv. +more staroměstská exekuce byla hrůzným divadlem kata Jana Mydláře. Ten letní den (21. června 1621) byli obyvatelé domu vzbuzeni časně ráno. Proces začalo v pět hodin, byly uzavřely brány města a císařské vojsko pod vedením generála Albrechta z Valdštejna obsadilo náměstí. Popravy trvaly do deseti hodin. Bezhlavá těla byla předána rodinám. Dvanáct hlav Mydlář uložil do železných košů a bidly je připevnil na Staroměstskou mosteckou věž, kde byly dalších deset let pro výstrahu. Přímá konfiskace nemovitostí i nucený odprodej domů těch Pražanů, kteří odešli do emigrace, způsobily na Starém Městě změny majitelů a zpřetrhání sousedských vztahů. Válečné události let 1618-1648 výrazně poznamenaly tvář Starého Města pražského. Vpády cizích vojsk a jejich pobyt v Praze s sebou mj. přinesly i devastaci staroměstských domů - na Starém Městě bylo okolo devadesáti pustých a pohořelých domů. Pusté a pohořelé domy představovaly v roce 1653 jednu desetinu staroměstské domovní zástavby. Dům koupí v dražbě výběrčí daní Ondřej Schumann. Kontrolor vrchního berního úřadu koupil velmi levně za 14 700 zlatých v dražbě (zřejmě zabavené v exekuci) dva sousední domy - rozlehlý dům U Železných dveří (čp. 436), sahajícího z Michalské ulice do Jilské a dům U Zlatého půlkola (čp. 435). Cenu obou domů spojených osobou majitele Ondřeje Schumanna, vizitační komisaři sečetli (v rubrice cena domů je u níže zapsaného domu U Zlatého půlkola uvedeno „Kaufschilling wobig“).
První české nakladatelství Česká expedice
Po polovině 18. století došlo k další přestavbě, za níž vznikla současná pozdně barokní fasáda. +more 27. února 1790 zde otevřel redaktor, editor a překladatel Václav Matěj Kramerius (1753-1808) první české knihkupectví a nakladatelství Česká expedice. Vzniklo zde centrum českého vlastenectví. V domě fungovalo kromě nakladatelství i knihkupectví a antikvariát. Heslem České expedice byla věta: Žádná smrt nemůže být zlá, když jí předcházel dobrý život. Po josefinských reformách a dramatického zrušení svatomichalského kláštera servitů a starobylé školy, Kramerius přenesl svůj podnik v říjnu roku 1793 k dominikánskému klášteru do domu U Tří stříbrných růží (čp. 232) v nedaleké Dominikánské (dnes Husově) ulici. Obchod v domu U zlatého půlkola převzal Farský a prodával zde litografie.
19. století ve znamení kožešin
Objekt kostela Sv. Michaela byl prodán židovským obchodníkům jako velkosklad zboží. +more V 19. století se dostal i dům U zlatého půlkola do držení židovské rodiny. V Michalské ulici se usadila firma Otto Robitschek - dříve Simon Nachod a syn - jedna z dvanácti, které se tehdy v Michalské ulici zabývaly kožešnictvím a obchodem kůží a kožešinami.
20. století
Posledními předválečnými majiteli byla rodina Hasterlíkova - Ludvík Hasterlík (1881-1942 v Treblince), Matylda Hasterlíková (1872-1942 v Treblince), Vilém Hasterlík (1891-1943 v Osvětimi), Růžena Hasterlíková (1892-1943 v Osvětimi).
Po roce 1950 se dům stal policejní ubytovnou, jsou zde čtyři služební byty vzniklé přepažením původních dvou bytů, po jednom na patře. Jsou použity nevhodné kovové zárubně a byly zničeny štukové výzdoby. +more V přízemí dál funguje výkupna kožek.
Portál dávno odstěhované firmy Farský s leptaným nápisem „Lithografie“ přečkal téměř bez úhony nejen Robitschkův obchod kožešinami, ale i pozdější socialistickou výkupnu kožek a po desetiletích se 8. června 1994 dočkal i návratu vůně potištěného papíru v knihách nakladatelství Aulos.
Galerie
File:Stolperstein für Ludvik Hasterlik.jpg File:Stolperstein für Matylda Hasterlikova.jpg File:Stolperstein für Vilem Hasterlik.jpg File:Stolperstein für Ruzena Hasterlikova.jpg