Cesko.wiki Ukonsaari
Author
Albert FloresUkonsaari (v inarijské sámštině Äijihsuálui) je ostrov v jezeře Inari ve finské provincii Laponsko na stejnojmenném historickém území. Ostrov, často ztotožňovaný s názvem skály Ukonkivi (v překladu Ukův kámen), která jej tvoří, patří mezi tzv. sejdy, posvátná místa, uctívaná Sámy. Posvátný ostrov Ukonsaari byl již v roce 1990 navržen Finskem na zápis do seznamu památek Světového dědictví UNESCO.
Geografie
Ostrov se nachází asi 250 km za severním polárním kruhem. Ostrov Ukonsaari, zkráceně zvaný také Ukko, je jedním ze zhruba 3 300 ostrovů a ostrůvků v jezeře Inari. +more Leží v jeho západní části, 11 km severovýchodně od vesnice Inari. Neobydlený ostrov je přibližně 100 metrů široký a necelých 300 metrů dlouhý. Skalní masív Ukonkivi se strmými stěnami a balvanovými poli se tyčí do výšky přes 30 metrů nad hladinou jezera. V západní části ostrova je jeskyně, chráněná jako archeologické naleziště.
Historie
Nejstarší archeologické nálezy dokazují, že oblast jezera Inari byla osídlena již v době před cca 9 000 lety, nejstarší sámské osady zde existovaly již kolem roku 2 000 př. n. l.
Posvátné místo
Ostrov Ukonsaari je nejznámější posvátné místo Sámů ve Finsku. Název ostrova souvisí se jmény božstev „Ukko“ („starý muž“) a „Äijih“. +more Ostrov byl takzvaný sejd (sámsky „seidd“, „siedi“), posvátný přírodní objekt, uctívaný původními obyvateli severu Evropy. vlevo Uctívání přírodních objektů a starých božstev postupně mezi Sámy vyhasínalo s příchodem křesťanství v 17. století. V oblasti jezera Inari byl postaven první kostel v Pielpajärvi roce 1646. V důsledku přijetí nové víry došlo ke změně vnitřní organizace sámských vesnic (tzv. siidů) a k zániku prastarých rituálů. Někteří Sámové si však ponechali starou víru mnohem déle, podle nálezů na ostrově Ukonsaari byla obětována sobí paroží ještě v 70. letech 19. století. Místní rybáři také měli zvyk házet poblíž ostrova mince do jezera Inari s přáním příznivého větru.
Archeologický průzkum
První popis Ukonsaari pochází od Jacoba Fellmana, finského duchovního, přírodovědce a sběratele sámských památek a folklóru, který navštívil ostrov v letech 1825 a 1826. Objevil zde jeskyni, u jejíhož vchodu byla hromada sobích paroží. +more Podle toho, jak byla některá zachovalá, Fellman usoudil, že zde musely probíhat obětní obřady ještě v 18. století.
V létě roku 1873 připlul na ostrov mladý Arthur Evans, britský archeolog, který se později proslavil odkrytím mínojského paláce v Knóssu na Krétě. Pod vrcholem skály Ukonkivi našel vchod do jeskyně, v niž bylo množství zvířecích kostí. +more U vchodu do jeskyně byla v půlkruhu rozestavena sobí paroží. Kromě kostí Evans našel v jeskyni také stříbrný filigránový šperk, který zjevně nepocházel ze zdejšího regionu. Bylo zjištěno, že podobné šperky ve 13. století nosívaly ženy v oblasti ruských řek Kama a Vyčegda. Šperk byl uložen v Ashmolean Museu v Oxfordu, od roku 1999 je trvale zapůjčen do muzea „Siida“ v Inari.
Ještě v letech 1910-1912 archeologové Ilmari a Toivo Immanuel Itkonenovi, kteří pocházeli z Inari, našli na ostrově sobí paroží, částečně spálené dřevo a opálené kusy březové kůry. Při dalších průzkumech v letech 1953 a 1968 již nic takového nalezeno nebylo. +more V roce 2006 na Ukonsaari proběhl hlubší průzkum, spojený s vykopávkami. Ve skalních trhlinách byly nalezeny kosti, zuby a paroží různých zvířat - jelena, soba, kozy, ovce, tetřevů a dalších. Radiokarbonovou metodou bylo určeno, že obětiny pocházely ze 14. až 17. století. Při průzkumu byla také nalezena stříbrná mince, ražená Vasilijem Šujským na počátku 17. století.
Přístup
V letních měsících na Ukonsaari jezdí několikrát týdně výletní lodě z přístavu u muzea sámské kultury a přírody Laponska „Siida“ v Inari. V zimě je možno na ostrov dojet po zamrzlém jezeře na sněžných skútrech.