Umnak

Umnak ( aleutsky: Unmax) je jeden z Liščích ostrovů, které jsou součástí Aleutských ostrovů a patří administrativně americkému státu Aljaška. S rozlohou 1 776,76 km2 je třetím největším ostrovem Aleutských ostrovů a 19. největším ostrovem v USA. Na ostrově je velká sopečná kaldera na hoře Okmok a nachází se zde také jediné gejzírové pole na Aljašce. Umnak je od sousedního ostrova Unalaška oddělen Umnackým průlivem. V roce 2000 na Umnaku žilo 39 lidí a v roce 2010 jich na ostrově bylo jen 18, většinou soustředěných v jediné osadě na ostrově Nikolski.

Geografie a podnebí

Umnak, třetí největší ostrov Aleutských ostrovů, se nachází v Beringově moři, jihozápadně od většího ostrova Unalaška. Ostrov je přibližně 113-116 km dlouhý a 26 km široký. +more Umnak byl v poslední době ledové oddělen od americké pevniny a nyní se nachází asi 300 km od aljašského pobřeží. Je to aktivní sopečný ostrov, délka jeho pobřeží je cca 205 km. Nejvyšší nadmořská výška ostrova je 2 149 m. Je velmi hornatý s nízko rostoucí vegetací. Nejjižnějším bodem je mys Sagak.

Nejvyšším vrcholem ostrova je stratovulkán Vsevidov (2 149 m n. m. +more) v jihozápadní části Umnaku. Jeho symetrický kužel prudce stoupá ze svého okolí a tvoří kráter o šířce 1,2 km. Jeho poslední erupce byla způsobena zemětřesením 9. března 1957. Sopka vybuchla 11. března 1957 a erupce skončila až následující den. Východně od sopky Vsevidov je Ruský záliv a další stratovulkán - Rečešnyj (1 984 m). V jižní části ostrova je osada Nikolski a jezero Umnak. Mezi jezerem a Nikolski se nachází zaniklá osada Chaluka, která byla pro domorodé Aleuty centrem ostrova.

Severovýchodní část ostrova je tvořena především čedičovými horninami, zatuhlou lávou a vyvřelými horninami. Severozápadní části ostrova dominuje stratovulkán Okmok (1 253 m), který je charakteristický širokou kruhovou kalderou (9,3 km), vzniklou při megaerupci roku 43 př. +more n. l. Okraj kaldery dosahuje výšky 1 073 m. Po jejím vzniku se na bocích stratovulkánu vytvořilo několik nových kuželů a lávových kopulí - například hora Tulik (1 253 m), hora Idak (585 m) a vrchol Jag.

Severně od sopky Rečešnyj se v údolí Geyser Creek nachází geotermální pole s gejzíry. V roce 1988 zde bylo 5 činných gejzírů, tryskajících až 2 m vysoko, a 9 přírodních fontán až 0,7 m vysokých.

Jihozápadní část ostrova je poměrně rovinatá a pokrytá mnoha jezery.

Umnak má subarktické klima, které hraničí se subpolárním oceánským podnebím s krátkými, mírnými až teplými léty a dlouhými, mrazivými a zasněženými zimami.

Erupce

V roce 43 před naším letopočtem došlo k megaerupci sopky Okmok. Množství popela, které se dostalo do atmosféry, snížilo sluneční svit a tím minimálně na dva roky klesly průměrné teploty. +more Důsledky ochlazení až o osm stupňů v průměru vedly k neúrodě, všeobecné bídě a sociálním nepokojům až ve Středomoří, kde došlo k smetení Římské republiky a vzniku diktatury Římské říše. Výbuch sopky na jedné straně polokoule vedl k smrti Julia Caesara na druhé polokouli.

V sobotu 12. července 2008 vybuchla sopka Okmok, erupce trvaly několik dnů. +more Na ostrově musela být evakuována základna Fort Glenn a soukromé zemědělské usedlosti. Popel vystoupal až do výše 15 000 metrů a dopadal až na osadu Nikolski na opačné straně Umnaku. Oblak popele také narušil provoz letů na letišti Dutch Habor.

Historie

Nejstarší známá osídlení na ostrově jsou stará asi 8 400 let a nachází se v Anangule, asi 3 km od osady Nikolski. Další aleutské osady postupně vznikaly především při ostrovních říčkách.

Dne 1. září 1759 zakotvila u pobřeží ostrova ruská galeota Svatý Julián, která patřila moskevskému obchodníkovi Ivanu Nikiforovi a velel jí navigátor Stěpan Gavrilovič Glotov. +more Během vylodění na pobřeží došlo ke střetu s domorodými Aleuťany, během něhož padli dva kozáci, jeden Kamčadal a kapitán Glotov byl zraněn. I přes první konflikt se Rusům podařilo s domorodci uzavřít mír a začít výhodně obchodovat. Glotov nakonec na ostrově strávil tři zimy, během nichž nashromáždil přes tisíc kožešin z lišek. Glotov spolu s kozákem Ponomarevem vytvořili podrobnou mapu Umnaku a popsali ostrov, krom jiného napsali, že zde žije 400 dospělých mužů v čele se dvěma náčelníky - tzv. tojeny.

V roce 1763 u Umnaku zakotvila galeota Svatý Jan pod vedením navigátora Medvěděva, který měl s sebou skupinu 49 Rusů a Kamčadalů. Aleuté ruskou výpravu přijali přátelsky, chtěli navázat na dobré vztahy uzavřené Glotovem. +more Předali Rusům předepsanou naturální daň, tzv. jasak. Rusové si ale během několika dnů proti sobě domorodé obyvatele popudili arogancí, násilím a dokonce vraždami. Jeden ze synů domorodého náčelníka byl Rusy odsouzen k bití prutů, to byl pro Aleuty nepředstavitelný trest, protože biti u nich byli jen otroci. Když Aleuté dále viděli, jak si Rusové berou násilím jejich dcery a manželky, rozhodli se Rusů na ostrově zbavit. Domorodci na Umnaku, Unalašce a Unimaku se spojili a ve stejnou dobu povstali proti Rusům - vzniklo tak Aleutské povstání na Liščích ostrovech. V prosinci 1763 začal velký útok na všechny Rusy na Umnaku a téměř všichni byli zabiti. Díky nečekanému a koordinovanému útoku sami Aleuté neutrpěli téměř žádné ztráty. Domorodci zničili veškerý majetek Rusů na Umnaku a spálili loď Svatý Jan.

Aleutské povstání na Liščích ostrovech v letech 1763-1764 bylo největším povstáním domorodců v Ruské Americe za celou dobu její existence.

Na konci května 1764 se na Umnak vrátil kapitán Glotov, který měl dobré vztahy s ostrovany a doufal, že mírovou cestou potlačí povstání. Když Glotov ale viděl nepřátelství a nenávist ostrovanů a k tomu vypálené ruské zimoviště na ostrově, rozhodl se zorganizovat represivní nájezd. +more Na jižní straně Umnaku Glotov zcela zničil čtyři aleutské vesnice - neušetřil ani ženy a děti. Glotov během následujících týdnů zcela rozdrtil aleutské povstání a dokončil tak kompletní ruské podmanění nejen Umnaku, ale celých Aleutských ostrovů.

V roce 1767 na ostrově zakotvila loď Svatý Pavel a přes počáteční přátelské přivítání na Umnaku se opět projevili rozbroje mezi Rusy a Aleuty. Rusové se báli vzdalovat z lodi, trpěli kurdějemi a ze zálohy byly ostrovany napadány. +more Aleuti se pokusili bránit placení jasaku, ale byli k němu donuceni.

V létě 1775 zakotvil u Umnaku kapitán Potap Zajkov, který uzavřel dohodu o spolupráci s navigátorem Jevstratijem Delarovem a společně lovili a obchodovali v okolí Umnaku, navzájem si vypomáhali, aby předešli nepřátelství s Aleuty. Svým jednáním a přístupem se jim podařilo domorodé Aleuty usmířit a udělat z nich bezproblémové ruské poddané.

Dne 18. října 1867 došlo k ruskému prodeji Aljašky (včetně ostrova Umnak) Spojeným státům americkým. +more Z ruského ostrova se ze dne na den stal americký ostrov.

Moderní historie ostrova Umnak je spojena s vojenskými základnami zřízenými Spojenými státy během druhé světové války. Účelem leteckých základen na Aleutských ostrovech nebyla jen obrana Dutch Haboru, ale také zahájení útoků proti japonským ostrovům. +more Američané postavili na Umnaku leteckou základnu Fort Glenn. V době, kdy Japonci v létě 1942 zaútočili na ostrovy, měla americká posádka na Umnaku dohromady sílu 4000 vojáků, včetně ženijních rot, polních a protiletadlových jednotek. Japonci plánovali zaútočit na Umnak a udělat si z něj svou hlavní základnu pro tuto oblast. Japonci nevěděli o utajované vojenské základně Fort Glenn a věřili, že ostrov chrání jen několik lodí operujících v okolí Umnaku.

Populace

V době příchodu Rusů na ostrov zde žilo 400 dospělých mužů - Aleuťanů. Při potlačování aleutského povstání na Umnaku byla zabita pravděpodobně většina mužské populace ostrova a aleutská populace již nikdy nedosáhla původní velikosti.

V roce 1941, kdy Umnak byl využíván jako americká vojenská základna, na ostrově žilo pouze 50 Aleuťanů, kteří většinou byli pravoslavného vyznání a jejich příjmení připomínala ruskou minulost ostrova.

Podle sčítání obyvatel v roce 2000 žilo na Umnaku již jen 39 osob. Jedinou větší osadou zůstávalo hlavní město ostrova Nikolski. +more Vojenská základna Fort Glenn, kde během roku 1942 sloužilo 4 000 vojáků, byl obýván jen několika vojáky. Po výbuchu sopky Okmok v roce 2008 odešlo z ostrova i těch posledních několik vojáků.

Podle posledního sčítání obyvatel v roce 2010 na ostrově už žilo jen posledních 18 obyvatel.

Galerie

Soubor:Mount Vsevidof aerial. jpg|Sopka Vsevidov (rok 2008) Soubor:Mount Vsevidof. +morejpg|Pohled na sopku Vsevidov (rok 2013) Soubor:HOUSES - Village of Nikolski, Nikolski, Aleutians West Census Area, AK HABS AK,1-NICO,1-1. tif|Domy Aleuťanů v osadě Nikolski (rok 1990) Soubor:Nikolski. jpg|Letecký pohled na osadu Nikolski (rok 2006) Soubor:WEST FRONT AND SOUTH SIDE, WITH VILLAGE - St. Nicholas Russian Orthodox Church, Nikolski, Aleutians West Census Area, AK HABS AK,1-NIKO,2-11 (CT). tif|Pravoslavný kostel Sv. Mikuláše (rok 1990) Soubor:Надгробный камень на погосте церкви Св Николая. jpg|Náhrobní kámen na místním aleutském hřbitově (rok 2017) Soubor:Чартерное судно на рейде Никольского. jpg|Loď u osady Nikolski (rok 2017) Soubor:OkmokVolcano. jpg|Sopka Okmok (rok 2008).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Aleutské ostrovy Kategorie:Souostroví Severní Ameriky Kategorie:Souostroví USA Kategorie:Geografie Aljašky Kategorie:Souostroví Tichého oceánu Kategorie:Beringovo moře Kategorie:Sopečné ostrovy Kategorie:Aleuti Kategorie:Ostrovy Aleutských ostrovů Kategorie:Liščí ostrovy