Cesko.wiki Underground v Nové Vísce
Author
Albert FloresUnderground v Nové Vísce je český film z roku 1997 natočený režisérem Filipem Renčem. Jedná se o satirickou komedii odehrávající se v prostředí fiktivní vesnice Nová Víska. Hlavním protagonistou příběhu je Petr Marek (hraný Jiřím Mádlem), který se vrací do své rodné vesnice po dlouhé době. Ve vesnici panuje atmosféra stále trvajícího socialismu, který se však snaží Petr a jeho přátelé z undergroundového hnutí změnit. Společně se snaží zprostředkovat nová umělecká díla a kulturní vlivy ze západu, což narazí na odpor komunistického starosty a jeho stoupenců. Postupně však jejich nemotorné, avšak zábavné pokusy začínají přinášet ovoce a lidé si začínají uvědomovat důležitost svobody a vyjádření vlastního uměleckého názoru. Film Underground v Nové Vísce je plný vtipných situací, absurdních situací a vtipných dialogů. Podává satirický pohled na politické a společenské dění ve vesnici během dob socialismu. Film kritizuje neschopnost komunistického režimu přizpůsobit se změnám a otevřít se novým myšlenkám a inovacím. Underground v Nové Vísce se setkal s pozitivními ohlasy a získal řadu ocenění. Je považován za jeden z nejlepších českých filmů 90. let a dodnes je hojně citován a parodován v české popkultuře.
Nová Víska u Kadaně byla sídlem undergroundové komunity v socialistickém Československu v letech 1978-1980.
Kontext
Jedním z center tzv. druhé kultury v Československu byly severní Čechy. +more Hlavní dění mělo centrum v Teplicích, ale protože se v zanedbaných Sudetech daly levně pořídit domy na samotách, objevovala se i další centra (např. Řepčice na Litoměřicku nebo Rychnov na Děčínsku). Jedním z nich byl i tzv. Barell House na předměstí Chomutova u Kamencového jezera. Tam organizoval koncerty (jako soukromé akce) Miroslav Skalický, který se do Chomutova přistěhoval v roce 1968. Do Barell Hausu se brzy sjíždělo více než sto lidí. Dům byl vyvlastněn v roce 1978 za účelem stavby zooparku. V té době už ale existoval alternativní plán na vytvoření komunitního centra v Nové Vísce. Vendelín Laurenčík a Ivan Černega na sebe v březnu 1978 za peníze 12 členů chomutovské komunity (po pěti tisících Kč) zakoupili starý dům v této zapadlé vísce u tehdy již značně zdevastovaného Prunéřova.
Komunita
Dům v Nové Vísce musel být upraven pro nový účel. Ze tří obytných místností bylo v domě postupně vytvořeno místností jedenáct, byla přivedena elektřina, jedna ze stodol byla upravena na koncertní sál s kantýnou a vybavena klavírem a zvukovou aparaturou. +more Členové komunity se skládali na společné živobytí, každý dával 10 Kčs denně na potraviny a nutné výdaje, při příležitosti akce se platilo mezi 20 a 50 Kčs podle nákladů na cestovné kapelám. Koncertovaly jak pozvané kapely, tak hudební uskupení, které vznikaly v noci během akce a k ránu zase zanikaly. Na Silvestra 1978 zde byl uspořádán Čtvrtý festival druhé kultury trvající tři dny, na něm hrála mj. i kapela DG 307, která přijela v následujícím roce hned dvakrát. U vstupu na usedlost měla kontrolní bod Veřejná bezpečnost, která si vedla pečlivou evidenci a některé účastníky akcí odvážela do Chomutova k výslechu. Pravidelným hostem komunity byl Ivan M. Jirous. V říjnu 1979 se mu podařilo na Nové Vísce uspořádat po roce a půl první plnohodnotný koncert skupiny The Plastic People of the Universe s programem Jak bude po smrti.
Časopis Vokno
Důležitým počinem komunity v Nové Vísce byl vznik undergroundového časopisu Vokno z iniciativy Františka Stárka v roce 1979. Ten přinášel literární příspěvky členů undergroundu a překlady, byl platformou pro výměnu názorů a informoval o proběhlých akcích. +more V prvním čísle byla také Karlem Havelkou (K "Kocour" H) zhodnocena silvestrovská akce na Baráku s fotografiemi. Redakce také záhy vydávala knihy ve stejnojmenné samizdatové edici.
Vyvlastnění
Na podzim 1979 přišla první obsílka o vyvlastnění, avšak majitelé se odvolali. Tím získali čas na případné zakoupení nové nemovitosti. +more Pravděpodobně na nátlak státní bezpečnosti však vždy prodávající od obchodu ustoupili. Mnoho členů komunity volilo jako alternativu emigraci s vidinou založení komunity v Rakousku. V září 1980 byl proces vyvlastnění ukončen a v lednu 1981 byly odevzdány klíče.