Upálení

Upálení je forma trestu smrti, při kterém je člověk spálen na hranici zaživa. Tento trest byl v minulosti v různých částech světa běžný, především během středověku a raného novověku. V Čechách a na Moravě bylo upáleno několik desítek lidí, zejména jako trest za kacířství během husitského hnutí nebo za čarodějnictví a herezi v době inkvizice. Mezi nejznámější upálené osoby patří například Jan Hus, Jeroným Pražský nebo Kateřina Pokorná. Trest upálení byl obvykle prováděn veřejně, na náměstí nebo na jiném veřejném místě. Oběť byla většinou spoutána a přišita na sloup nebo kůl, kolem kterého byl vystavěn oheň. Lidé pak mohli být svědky mučení a smrti upálené osoby. Oběti upálení byly často označovány za kacíře, čarodějnice nebo jiné negativní postavy společnosti. Tento trest měl také zastrašovat a ovlivňovat ostatní, aby se neběhali vzdorovat představitelům církve nebo státu. Tento drastický trest smrti byl naštěstí postupně zrušen až v novověku, jak se společnost stávala pokročilejší a lidská práva byla respektována. Dnes je upálení považováno za barbarský trest, který porušuje právo na život a důstojné zacházení s lidským tělem.