Velká fašistická rada

Velká fašistická rada (Gran consiglio del fascismo, doslova „Velká rada fašismu“) byl hlavní orgán Mussoliniho fašistické vlády v Itálii. Rada, která měla a uplatňovala velkou moc nad institucemi státu, byla vytvořena jako orgán Národní fašistické strany v roce 1923 a státním orgánem se stala 9. prosince 1928. Rada se obvykle scházela v paláci Palazzo Venezia v Římě, který byl také sídlem hlavy italské vlády. Rada zanikla v roce 1943 poté, co odvolala Benita Mussoliniho z funkce italského předsedy vlády.

Členové

Členové rady byli vybíráni především z řad předáků (gerarchi) fašistické strany, ale i z dalších institucí nebo Mussoliniho osobním výběrem. Pokud 25. +more července 1943 hlasovali o návrhu na sesazení Mussoliniho, je také vedle jejich jména uvedeno, jak hlasovali.

Předseda vlády a vůdce (duce)

Kvadrumvirové

Parlament

Předseda senátu

Předseda Poslanecké sněmovny

Ministři

Zemědělství a lesnictví

Korporace

Finance

Zahraničí

Vnitro

Spravedlnost a náboženské záležitosti

Tisk a propaganda

Veřejné školství

Předseda Královské akademie

Předseda Zvláštního soudu pro obranu státu

Další členové

Dále byli v Radě zastoupeni ředitelé korporací, průmyslníci, pracovníci v zemědělství, dělníci v průmyslu a rolníci. * Tajemník Národní fašistické strany byl zároveň tajemníkem Rady. +more * Různé další členy vybíral sám Mussolini, a sice vždy na dobu tří let.

Pravomoci rady

Zasedání Velké rady ze dne 9. května 1936, kde byla vyhlášena Říše Rada v zásadě měla tyto pravomoci:

* Pravomoc vybírat poslance fašistické strany, jmenovat tajemníka strany a další předáky, schvalovat stanovy strany a řídit politiku strany. * Pravomoc vybírat nástupnickou linii krále včetně volby následníka trůnu, stanovovat práva krále, pravomoc volit možné nástupce předsedy vlády, pravomoc určovat funkci a členství ve Velké fašistické radě, Senátu, Poslanecké sněmovně, pravomoc rozhodovat o právech a pravomocích předsedy vlády, o mezinárodních smlouvách a zahraniční politice.

Zasedání Velké rady svolával sám předseda vlády a všechny dekrety a zákony vstupovaly v platnost až po jeho souhlasu. Na rozdíl od vůdcovského principu v nacistickém Německu (neomezená moc diktátora)) si Velká fašistická rada ponechala pravomoc doporučit italskému králi odvolat předsedu vlády z funkce. +more Protože všechny ostatní vládní instituce byly podřízeny fašistické straně, byla Rada jedinou kontrolou Mussoliniho moci.

Svržení Mussoliniho

Spojenci vstoupili na Sicílii v červenci 1943. Člen Velké rady Dino Grandi navrhl vyslovit nedůvěru Mussolinimu jako vůdci Rady a strany. +more Hlasovalo se v noci z 24. na 25. července 1943 a návrh byl schválen 19 hlasy pro, 8 proti a jeden se zdržel hlasování. Mezi 19 hlasy o nedůvěře byli hlasy Mussoliniho zetě Galeazza Ciana, který byl bývalým ministrem zahraničních věcí, a vlivného maršála Emilia De Bono.

Následujícího dne se král Victor Emmanuel setkal s Mussolinim a sdělil mu, že jako předseda vlády povede Itálii generál Pietro Badoglio. +more Mussolini byl okamžitě po setkání zatčen.

V září 1943 byl Mussolini německým komandem osvobozen z vězení a znovu získal moc v severní Itálii. 8. +more ledna 1944 nechal ve Veroně zatknout Ciana, De Bona a tři další a obvinil je z velezrady. O tři dny později byli popraveni zastřelením.

Reference

Kategorie:Italský fašismus Kategorie:Zaniklo 1943