Vesta (planetka)

(4) Vesta je planetka obíhající v hlavním pásu planetek a je co do rozměru třetím největším tělesem této kategorie, co se týče hmotnosti dokonce druhým nejhmotnějším. Jako jediná z planetek může být za mimořádně příznivých okolností viditelná na noční obloze pouhým okem. Podle charakteru oběžné dráhy patří do skupiny I v hlavním pásu. Současně je mateřským tělesem rodiny vestoidů.

Historie

Starý symbol pro Vestu

Planetku objevil 29. +more března 1807 v Brémách německý astronom H. W. Olbers. V té době byla ještě považována za planetu a dostala dokonce i grafický symbol (viz vlevo). Ani objev další planetky (5) Astraea o 38 let později na tom nic nezměnil; teprve v 50. letech 19. století, kdy objevů planetek kvapem přibývalo, začala být spolu s ostatními podobnými tělesy považována za pouhou planetku.

Popis objektu

Srovnání velikosti Měsíce s prvními deseti planetkami. Vesta je čtvrtá zleva.

Planetka Vesta patří vzhledem ke své velikosti a relativní blízkosti k Zemi k nejlépe prozkoumaným objektům pásu planetek. Na rozdíl od většiny planetek má velmi vysoké albedo (0,423), což způsobuje, že při blízké opozici, kdy se může přiblížit k Zemi až na 1,14 astronomických jednotek (AU), může dosáhnout maximální možné zdánlivé hvězdné velikosti 5,5m. +more Díky tomu je výjimečně na hranici viditelnosti pouhým okem.

Co do velikosti a hmotnosti je největší planetkou ve vnitřní části hlavního pásu planetek, mezi drahou Marsu a Kirkwoodovou mezerou ve vzdálenosti 2,50 AU od Slunce.

Vesta rotuje poměrně rychle kolem své osy; rotační perioda je 5 h 20 min 31 s.

Vzhled planetky

Tvarově se díky rozměrům a hmotnosti dostala do isostáze a její tvar se blíží trojosému elipsoidu. Její rozměry a tvar byly v minulosti zjišťovány na základě zákrytů hvězd tímto tělesem. +more Podrobné znalosti o vzhledu, včetně rozlišení povrchových útvarů, přinesly až Hubbleův vesmírný dalekohled a nejmodernější pozemní dalekohledy, jako např. Keckův dalekohled na Havajských ostrovech.

Výškový profil Vesty při pohledu od jižního pólu. Černá = nejnižší, bílá = nejvyšší (HST, 1996)

Nejdéle známým útvarem na povrchu Vesty je velká tmavá oblast o velikosti přibližně 200 km, lišící se od svého okolí významně nižší albedem. Byla na počest objevitele planetky nazvána Olbers. +more Její geometrický střed slouží jako referenční bod počátku vestografických souřadnic (0° vestografické délky).

Nejvýznamnějším povrchovým útvarem však je velký kráter o průměru 460 km poblíže jižního pólu planetky; jeho průměr tedy představuje asi 80 % rozměru Vesty. Jeho dno se nachází asi 13 km pod úrovní okolního terénu, zatímco jeho valy okolí převyšují o 4 až 12 , tedy maximální převýšení činí až 25 km. +more Středový vrcholek se tyčí do výše 18 km nad dnem kráteru. Vzhledem k tomu, že nebyl dopady meteoroidů výrazně pozměněn, odhaduje se, že není starší ne 1 miliarda let. Dopad tělesa, kterým byl kráter vytvořen, vymrštil do prostoru asi 1 % materiálu Vesty. Tyto horniny se staly materiálem, z něhož vznikla tělesa Vestiny rodiny, zvané vestoidy a meteoroidy, které na Zemi známe jako HED meteority. Díky jejich analýze máme dobré znalosti o chemii, mineralogii a geologii Vesty. Na povrchu planetky byla identifikována řada dalších kráterů o průměru kolem 150 km a hloubce až 7 km.

Polokoule Vesty se od sebe podstatně liší. Z analýzy snímků, pořízených Hubbleovým kosmickým dalekohledem vyplývá, že východní polokoule je pokryta světlejším materiálem, regolitem a vykazuje velké množství kráterů, zasahujících do hlubších vrstev vyvřelých hornin; jistým způsobem je obdobou „horských“ oblastí na našem Měsíci. +more Západní polokoule má nižší albedo a připomíná měsíční „moře“; je pravděpodobně tvořena výlevnými bazalty.

Na Vestě nalezneme také obří impaktní kráter Rheasilvia, který patří s průměrem asi 505 km k největším v celé Sluneční soustavě.

Geologie planetky

Výšková mapa Vesty (HST, 1996)

Předpokládá se, že Vesta má díky proběhlé diferenciaci kovové jádro ze železa a niklu, ukryté v olivínovém plášti. Nejvyšší vrstvu tvoří povrchová kůra, kterou směrem do hloubky tvoří čtyři základní vrstvy: * litifikovaný (zpevněný) regolit, z něhož pocházejí howardity a brekciové eukrity. +more Podle japonských astronomů jsou v regolitu obsaženy i hydratované nebo hydroxylované minerály; * bazaltové lávové výlevy, z nichž pocházejí nekumulované eukrity; * plutonické horniny vzniklé z magmatu tvořené pyroxeny, pigeonity a plagioklasy, z nichž pocházejí kumulované eukrity; * plutonické horniny, bohaté na ortopyroxeny ve velkých zrnech, z nichž pocházejí diogenity.

Podle nejnovějších teorií vývoj Vesty, zahájený před 4,75 miliardami let, pravděpodobně probíhal následujícím způsobem: * vznik Vesty akrecí byl ukončen během prvních 2 až 3 milionů let její existence; * úplné, nebo téměř úplné roztavení nitra planetky v důsledku tepla vznikajícího radioaktivním rozpadem 26Al, vedoucí k oddělení a vzniku kovového jádra, v době 4 až 5 milionů let po vzniku planetky; * postupná krystalizace hornin v roztaveném plášti se silnými konvektivními proudy; konvekce (proudění) ustala, když asi 80 % materiálu zkrystalizovalo asi 6 až 7 mil. let po vzniku Vesty; +morejpg|náhled|200px|vlevo'>Albedová (nahoře) a spektrální mapa Vesty (HST, 1994) * extruze (vytlačení) vzhůru zbylého roztaveného materiálu, který vytvořil kůru planetky a to buď formou postupných erupcí bazaltové lávy, nebo krátkodobým vytvořením magmatického oceánu; * vznik plutonických hornin krystalizací spodních vrstev kůry; starší bazalty metamorfovaly v důsledku tlaku nově vytvořených vyšších vrstev hornin; * postupné chladnutí nitra planetky.

Zdá se, že Vesta je jedinou planetkou, u níž proběhla tato diferenciace a která se dožila současné doby. Existence sideritů (kovových meteoritů) a achondritů však dokazuje, že musely existovat i jiné planetky, u nichž proběhla podobná diferenciace, ale ty byly následnými srážkami zničeny.

Díky výjimečně vysokému albedu a přítomnosti pyroxenu na jejím povrchu je hlavním představitelem planetek chemické klasifikace třídy V.

Průzkum planetky

Rotace Vesty +morejpg|náhled|vpravo'>Sonda Dawn s Vestou a Cererou (představa umělce) Orbitální dráha Vesty. 27. září 2007 k Vestě odstartovala sonda Dawn a dorazila k ní v září 2011. Výsledkem téměř ročního průzkumu tělesa z oběžné dráhy byl poznatek, že Vesta patří k tělesům z počátečního období formování sluneční soustavy a má mnohem rozmanitější povrch, než se původně předpokládalo. Vesta se podobá mnohem více terestrickým planetám či Měsíci než ostatním planetkám.

Sonda Dawn se v květnu 2012 začala od Vesty odpoutávat. Dalším cílem výzkumu byla trpasličí planeta Ceres.

Původ jména

Planetka byla pojmenována podle římské bohyně Vesty, ochránkyně ctnosti, čistoty a domácího krbu. Vesta byla také sestrou Cerery podle níž byla pojmenována první z objevených planetek, (1) Ceres. +more Na žádost objevitele jméno vybral významný německý matematik C. F. Gauss, který vypracoval matematickou metodu, umožňující stanovit elementy dráhy z menšího počtu pozorování, což bylo důležité právě v případě nově objevených planetek.

Vesta v kultuře

Vesta je zmíněna v povídce „Marťanský styl“ (anglicky „The Martian Way“) spisovatele Isaaca Asimova.

Odkazy

Reference

Související články

Seznam planetek 1-250

Literatura

KLECZEK, Josip: Velká encyklopedie vesmíru. Praha: Academia, 2002. +more S. 535. * SCHMADEL, L. D. : Dictionary of Minor Planet Names, Springer Verlag (5. vyd. , 2003), * THOMAS, P. C. et al. : Impact excavation on asteroid 4 Vesta: Hubble Space Telescope results, Science, Vol. 277, s. 1492 (1997) * THOMAS, P. C. et al. : Vesta: Spin Pole, Size, and Shape from HST Images, Icarus, Vol. 128, s. 88 (1997) * GHOSH, A. , McSWEEN, H. Y. : A Thermal Model for the Differentiation of Asteroid 4 Vesta, Based on Radiogenic Heating, Icarus, Vol. 134, p. 187 (1998) * [url=http://adsabs. harvard. edu/cgi-bin/nph-bib_query. bibcode=1997M%26PS. 32. 929R&db_key=AST&data_type=HTML&format=&high=4374b9c9ce01530]RIGHTER, K. , DRAKE, M. J. : A magma ocean on Vesta: Core formation and petrogenesis of eucrites and diogenites[/url], Meteoritics & Planetary Science, Vol. 32, s. 929 (1997) * [url=http://adsabs. harvard. edu/cgi-bin/nph-bib_query. bibcode=2001M%26PS. 36. 501D&db_key=AST&data_type=HTML&format=&high=4374b9c9ce04149]DRAKE, M. J. : The eucrite/Vesta story[/url], Meteoritics & Planetary Science, Vol. 36, s. 501 (2001) * [url=http://adsabs. harvard. edu/cgi-bin/nph-bib_query. bibcode=1997M%26PS. 32. 841T&db_key=AST&data_type=HTML&format=&high=4374b9c9ce04630]TAKEDA, H. Mineralogical records of early planetary processes on the HED parent body with reference to Vesta[/url], Meteoritics & Planetary Science, Vol. 32, s. 841 (1997) * [url=https://web. archive. org/web/20160304091959/http://aa. springer. de/papers/0360001/2300363/small. htm]MICHALAK, G. : Determination of asteroid masses - I. (1) Ceres, (2) Pallas and (4) Vesta[/url] Astronomy and Astrophysics, Vol. 360, s. 363-374 (08/2000) * [url=http://www. lpi. usra. edu/meetings/dps97/html/H0711/H0711. html]BINZEL, R. P. et al. : Vesta: Impact Crater Topography from Hubble Space Telescope WFPC2 Images[/url], Bulletin of the American Astronomical Society, Vol. 29, s. 973 (American Astronomical Society, DPS meeting #29, 1997) * BINZEL, R. P. et al. : Geologic Mapping of Vesta from 1994 Hubble Space Telescope Images, Icarus, Vol. 128, s. 95 (1997) * ZELLNER, B. J. et al. : Hubble Space Telescope Images of Asteroid Vesta in 1994, Icarus, Vol. 128, s. 83 (1997) * KELLEY, M. S. et al. : Quantified mineralogical evidence for a common origin of 1929 Kollaa with 4 Vesta and the HED meteorites, Icarus, Vol. 165, s. 215 (2003) * KEIL, K. : Geological History of Asteroid 4 Vesta: The Smallest Terrestrial Planet in Asteroids III, William Bottke, Alberto Cellino, Paolo Paolicchi, and Richard P. Binzel, (Eds), Univ. of Arizona Press (2002), * HASEGAWA, S. et al. : Evidence of hydrated and/or hydroxylated minerals on the surface of asteroid 4 Vesta, Geophysical Research Letters, Vol. 30, č. 21 (11/2003) * McSWEEN, H. Y. : Meteorites and Their Parent Planets, Cambridge University Press, (2. vyd. , 1999), * [url=http://adsabs. harvard. edu/cgi-bin/nph-bib_query. bibcode=1997M%26PS. 32. 965A&]ASPHAUG, E. : Impact origin of the Vesta family[/url], Meteoritics & Planetary Science, Vol. 32, č.

Externí odkazy

[url=http://planety.astro.cz/planetka-4](4) Vesta[/url] na webu České astronomické společnosti

* [url=http://neo. jpl. +morenasa. gov/cgi-bin/db. name=4]Graf dráhy planetky[/url] * [url=http://www. heavens-above. com/asteroid. asp. TZ=CET&mpid=4]Hvězdná mapka pro vyhledání na obloze[/url] * [url=http://hamilton. dm. unipi. it/cgi-bin/astdys/astibo. objects:Vesta;main]Elementy dráhy a další údaje[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20060520185324/http://aa. usno. navy. mil/hilton/AsteroidHistory/minorplanets. html]When Did the Asteroids Become Minor Planets. [/url] * [url=http://www. solarviews. com/eng/vesta. htm]Vesta - Views of the Solar System[/url] * [url=http://hubblesite. org/newscenter/newsdesk/archive/releases/1995/40/]Hubble Maps the Asteroid Vesta - HubbleSite[/url] * [url=http://hubblesite. org/newscenter/newsdesk/archive/releases/1997/27/]Hubble Reveals Huge Crater on the Surface of the Asteroid Vesta[/url] * [url=http://hubblesite. org/newscenter/newsdesk/archive/releases/1995/20/video/a]Krátký videoklip ze snímků HST z listopadu 1994[/url] * [url=http://www2. keck. hawaii. edu/ao/vesta-ao. html]Adaptive optics views of Vesta. - Keck Observatory[/url] * [url=http://www. isas. ac. jp/e/snews/2003/1029. shtml]Evidence of hydrated and/or hydroxylated minerals. - Sagamihara: ISAS, 2002[/url] * [url=http://adsabs. harvard. edu/cgi-bin/nph-bib_query. bibcode=2004cosp. meet. 2014P&db_key=AST&data_type=HTML&format=&high=43a5c7f7b426048]E. V. Pitjeva, Estimations of Masses of the Largest Asteroids and the Main Asteroid Belt From Ranging to Planets, Mars Orbiters And Landers[/url] Solar System Resarch, Vol. 39 pp. 176 (2005) * [url=https://archive. today/20060623213811/http://www. psi. edu/pds/archive/astdata04/simps04/diamalb. tab]Supplemental IRAS Minor Planet Survey[/url] * [url=http://www. esa. int/esapub/bulletin/bullet108/chapter4_bul108. pdf]T. G. Mueller and L. Metcalfe ISO and Asteroids[/url], ESA bulletin Vol. 108, p. 38 (2001) * [url=https://web. archive. org/web/20031023093731/http://www-ssc. igpp. ucla. edu/dawn/pdf/Vesta_Current_Knowledge. pdf]TSCHAN-GRIMM, K. : Vesta. Los Angeles: UCLA, 2004[/url].

Kategorie:Vesta Kategorie:Planetky zkoumané sondami Kategorie:Planetky pojmenované podle římské mytologie