Victorin de Joncières

Technology

12 hours ago

Author

Victorin de Joncières (12. srpna 1839 v Paříži – 1. června 1903 tamtéž) byl francouzský hudební skladatel. Pocházel z umělecky zaměřené rodiny a již v mládí projevoval velký zájem o hudbu. Studoval na pařížské konzervatoři, kde se věnoval zejména skladbě. Po absolvování svých studií se začal věnovat komponování oper. Joncières byl představitelem tzv. oktavové opery, která se vyznačovala lyrickým a sentimentálním stylem. Jeho nejznámější operou je Louise, která měla premiéru v roce 1881 a rychle se stala velmi populární. Dalšími významnými operami jsou například Dimitri, Polyxena a Sybille. Kromě oper se Joncières věnoval i komponování písní a orchestrálních skladeb. Jeho hudba je charakterizována romantickým a vznešeným stylem, se silným důrazem na melodičnost a lyrické prvky. Po celý svůj život se Victorin de Joncières pohyboval v pařížských hudebních kruzích a byl uznáván jako talentovaný skladatel. Jeho dílo však postupně upadalo v zapomnění a dnes je považován za méně známého představitele francouzské operní hudby.

Félix-Ludger Rossignol, známý jako Victorin de Joncières, (12. dubna 1839, Paříž - 10. června 1903, Paříž) byl francouzský hudební skladatel a kritik.

Život a dílo

Narodil se jako syn žurnalistův; nabyv hudebního i literárního vzděláni vstoupil v 16. roce do atelieru Picotova, pomýšleje věnovati se malířství, avšak příznivá kritika, jíž dodělal se malou komickou operou , pohnula jej k návštěvě pařížské konservatoře, kde byli učiteli jeho Antoine Elwart v harmonii a Leborne v kontrapunktu. +more Kvůli sporu, který měl s Lebornem o Richarda Wagnera, musel ústav předčasně opustit.

R. 1862-64 napsal hudbu k Shakespearovu »Hamletu«, první opery své Sardanapale (1867) a (1869) s dost skrovným úspěchem provedl v »Lyrickém divadle«, po jehož zániku marně namáhal se proklestiti opeře Dimitri (1876) cestu do »Velké opery«. +more Přitěžující okolností byla nepochybně jeho činnost jako fejetonisty v časopise , v němž při nadšení svém pro Wagnera a německou hudbu bezohlednými posudky francouzských mistrů vzbuzoval nemalé pohoršení u svých krajanů. Pokročilé intence svoje, hlásané pérem kritickým, nebyl Joncières schopen vtěliti tvorbě vlastní, trpící nedostatkem původnosti.

Mimo uvedené napsal ještě opery (1878), (1886, v Nár. divadle r. +more 1890 jako »Jan Lotarinský«) a Lancelot, houslový koncert z D-dur (1869), (1870), (1871), (1880), suitu , a j. pro orchestr, symfonii (se sbory, 1881) a j.