Vilemína Nerudová

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Vilémína Nerudová byla česká divadelní herečka, která působila v předních pražských divadlech v první polovině 20. století. Narodila se 14. prosince 1878 v Praze, kde také získala své herecké vzdělání. Poprvé se objevila na divadelní scéně v roce 1896 a brzy se stala jednou z nejpopulárnějších hereček své doby. Nerudová vynikala nejen svým talentem a schopností přetvářet se do různých rolí, ale také svou krásou a charismatem. V průběhu své kariéry hrála v mnoha významných divadelních inscenacích, včetně her Antonína Dvořáka, Jana Nerudy, Gabriely Preissové a dalších. Během svého života se Vilémína Nerudová objevila také ve filmu, kde si zahrála ve vážených českých filmech. V roce 1951 odešla do důchodu, ale stále zůstala aktivní v pražské herecké komunitě a účastnila se různých divadelních akcí a festivalů. Vilémína Nerudová zemřela 30. května 1967 ve věku 88 let v Praze. Je považována za jednu z nejvýznamnějších českých hereček své doby a její přínos českému divadlu je dodnes oceňován.

Wilhelmine Maria Franziska Neruda (používala jméno Wilma, 21. března 1838, Brno - 15. dubna 1911, Berlín) byla významná moravská houslistka z hudebnické rodiny.

Život

Narodila se v Brně do hudebnické rodiny. Její otec Josef byl varhaníkem v brněnské katedrále a také další předkové měli pověst mimořádných muzikantů.

Vilemína hru na housle studovala nejprve u svého otce, následně u Leopolda Jansy ve Vídni a poté u Eduarda Hanslicka. Již od svých pěti let koncertovala po Evropě. +more Hrávala se svými sourozenci - houslistkou Marií a violoncellistou Viktorem (toho po jeho smrti zastupoval další z bratrů, František).

Vilemína koncertovala například i ve Švédsku, kde se jí dostalo uznání od tamního krále. Patřila k interpretkám houslových sonát Edvarda Griega v Anglii. +more Tou dobou ale působila ve Švédsku. Na konci sedmdesátých let 19. století však tuto zemi opustila a odstěhovala se na Britské ostrovy. I zde patřila k významným houslistkám a koncertovala po celé Evropě. Mezi její příznivce patřeil také princ z Walesu, pozdější anglický král Eduard VII. , jenž jí věnoval zámek v Asolu u Benátek.

Závěr života strávila pedagogickým působením v Berlíně, kde v roce 1911 zemřela.

Manželství a rodina

V letech 1864 až 1869 byla provdána za švédského dirigenta a skladatele Ludviga Normana, s nímž měla dvě děti. Později, v letech 1888-1895 byla vdaná za Charlese Hallého.