Vilis Plūdons

Technology

12 hours ago

Author

Vilis Plūdons (12. listopadu 1874, Dagda – 21. června 1940, Jelgava) byl lotyšský básník, esejista a novinář. Byl jedním z významných představitelů lotyšského modernismu. Plūdons byl součástí kulturního a politického hnutí vobdobí rusifikace v trovícarském období Ruského impéria. Byl zakladatelem novin „Mūsu Laiks“ (Náš čas), vjejichž článcích se věnoval sociálním, politickým a kulturním tématům. Téma lotyšské nezávislosti byla vplném stěžejním bodem jeho práce. Plūdons psal básně, ve kterých se zaměřoval na přírodu, lásku, osamělost a smrt. Jeho básnický styl byl považován za vysoce expresivní a jeho dílo bylo často kritizováno za svůj pesimismus a temnost. Přesto se stal jedním z nejvlivnějších básníků své doby a ovlivnil řadu pozdějších literárních generací. Plūdons zemřel vroce 1940 ve věku 65 let. I přes jeho smrt zanechal hlubokou stopu vlotyšské kultuře a jeho dílo je stále ceněno a studováno. Po jeho smrti byla vytvořena Plūdonsova nadace, která se stará o uchování a šíření jeho díla.

Vilis Plūdonis (také Vilis Plūdonis, 9. března 1874 - 14. ledna 1940 Riga) byl lotyšský učitel a básník, byl jedním z předních představitelů lotyšského romantismu. Je autorem alegorických básní „Dva světy“, „Syn vdovy“ a „Na slunné vzdálenosti“.

Životopis

Narodil se jako Vilis Lejnieks 9. března 1874. +more Jeho babička byla odbornicí na lidové písně, pohádky a příběhy. Plūdons byl velmi nadané dítě, které bylo ovlivněno okolím svého rodného kraje, nádhernými lesy poblíž Memele. Velmi brzo se naučil číst a během předškolních let společně s bratry v domě svých rodičů organizoval malá divadelní představení, publikoval časopis se svými básněmi a skládal „hrdinské eposy“, které zpíval před dospělými za použití vlastních melodiií.

Od roku 1898 pracoval Vilis Lejnieks jako učitel na základní škole v Rize, na gymnáziu N. Draudziņa a dalších školách v Rize a publikoval svá hlavní díla - „Syn vdovy“ (1901) a „První dětské vzpomínky malého Andulise“ (1901). +more Kromě toho sepisoval školní učebnice a zúčastnil se Kongresu učitelů v roce 1905. V roce 1903 se oženil s učitelkou Otilijou Kuchovou, se kterou se ovšem již v roce 1904 rozvedl, ona se poté vdala za Elfrida Melbarda, se kterým měla sedm dětí. Pod vlivem revoluce z roku 1905 napsal báseň „Na slunné vzdálenosti“ (Uz saulaino tāli). V roce 1908 byl vydán jeho překlad Nietzscheho mistrovského díla „Tak pravil Zarathustra“ do lotyštiny, zároveň vycházely i jeho mystické básně „Baigi“ (1903) a „Duchové“ (Rēgi) (1908). Jeho historická balada „Salgale Mada loms“, kterou složil v roce 1913, byla sepsána pod vlivem starověkých zemgalských bitev popsaných již v Jindřichově kronice.

Zemřel 15. ledna 1940 v Rize, pohřben byl na hřbitově „Lejenieki“.