Vilém Zítek

Vilém Zítek (27. března 1852, Nová Ves u Mladé Boleslavi – 23. října 1926, Mladá Boleslav) byl český sochař a pedagog. Zítek pocházel z rodiny učitele. Po absolvování gymnázia v Turnově se stal učitelem kreslení na ženském gymnáziu ve Vlašimi. Poté pokračoval ve studiu na malířské škole v Praze a soukromě studoval sochařství u Josefa Václava Myslbeka. V roce 1872 odešel do Mnichova, kde studoval na Akademii krásných umění. Roku 1878 se vrátil do Čech a usadil se v Praze, kde pracoval ve svém ateliéru a věnoval se především portrétní tvorbě. Kromě své umělecké činnosti se Zítek angažoval také jako pedagog. V letech 1885–1921 působil jako profesor na malířské škole v Praze a vedl sochařské ateliéry. Mezi jeho žáky patřili například Josef Mařatka, František Bílek nebo Stanislav Sucharda. Vilém Zítek je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů 19. století. Jeho dílo je ovlivněno historismem, představuje spojení romantismu a realismu. Navázal tak na tvorbu Josefa Václava Myslbeka, který byl jeho učitelem i vzorem. Zítek se specializoval především na portrétní sochařství a vytvořil řadu důležitých portrétních plastik českých významných osobností, jako například sochu Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze nebo Karla Hynka Máchy v Mladé Boleslavi. Vedle portrétních plastik se věnoval také tvorbě reliéfů, sochařských skupin a náhrobků. Po smrti Václava Březka se stal jedním z nejuznávanějších portrétistů své doby. Obdržel řadu ocenění a stal se členem Královské společnosti výtvarných umění. Vilém Zítek zemřel 23. října 1926 v Mladé Boleslavi.