Vincent Matthews

Technology

12 hours ago

Author

Vincent "Vince" Edward Matthews (* 16. prosince 1947 Queens, New York) je bývalý americký atlet, sprinter, dvojnásobný olympijský vítěz.

Atletická kariéra

První úspěchy v roce 1967

Výrazněji se prosadil ve svých 20 letech, když vybojoval stříbrnou medaili v běhu na 400 metrů (45,1/45,13) na Panamerických hrách, které v roce 1967 pořádal kanadský Winnipeg. Na stejných hrách vybojoval zlatou medaili jako člen štafety USA na 4 × 400 metrů (3:02,0).

Ve stejném roce reprezentoval Matthews americký kontinent na premiérovém utkání Amerika-Evropa (9. -10. +more srpna 1967) v kanadském Montrealu - na 400 m zvítězil v čase 45,0 před pozdějším olympijským vítězem Lee Evansem a byl členem vítězné štafety na 4 × 400 m (3:03,6).

V roce 1967 byl také druhý na mistrovství USA (AAU) v Bakersfieldu - opět za Evansem, a v červnu 1968 byl na stejném mistrovství v kalifornském Sacramentu znovu druhý těsně za Evansem (oba 45,0 sekundy), čímž jen potvrdil pozici amerického muže č. 2 v běhu na 400 metrů - to mu samozřejmě dávalo značné naděje pro blížící se olympijské hry v Mexiku.

Rok 1968 a olympijské hry v Mexiku

V srpnu 1968 vytvořil Matthews na vysokohorské dráze v Echo Summit, pozdějším dějišti americké kvalifikace pro olympijské hry v Mexiku, nový světový rekord - 44,4 sekundy. Nemohl však být oficiálně uznán, protože Matthews použil místo treter s hřeby obuv s neschválenými „štětičkami“ (ze stejného důvodu nebyly uznány světové rekordy Johna Carlose 19,7/19,92 na 200 m a Lee Evanse 44,0 na 400 metrů, dosažené brzy nato na stejném stadionu při olympijské kvalifikaci atletů USA).

Na kvalifikaci amerických atletů v září 1968 v Echo Summit doběhl ovšem Matthews v čase 44,8 dosti překvapivě až na čtvrtém místě za Evansem (44,0), Larrym Jamesem (44,1) a Ronaldem Freemanem (44,4) - a pro individuální olympijský závod na 400 m se nekvalifikoval. Čtvrté místo mu však zajistilo účast na olympijských hrách alespoň ve štafetě, a na olympijské hry do Mexika tak odcestoval. +more Ve štafetě na 4 × 400 metrů tým USA nejdříve v rozběhu vyrovnal olympijský rekord (3:00,7), ve finále potom Matthews společně s Larrym Jamesem, Jamesem Freemanem a Lee Evansem vybojoval zlatou medaili a stal se spolutvůrcem nového světového rekordu 2:56,1 (2:56,16), který byl vyrovnán až v roce 1988 a překonán teprve v roce 1992 na olympijských hrách v Barceloně - a stal se tak nakonec nejdéle přežívajícím z tehdejší mexické záplavy světových rekordů.

Rok 1972 a olympijské hry v Mnichově

Po mexických hrách Matthews aktivní činnosti zanechal, v roce 1969 ukončil studium historie a oženil se. K atletice se vrátil až v květnu 1972.

Na olympijské hry do Mnichova v roce 1972 se už na individuální čtvrtce kvalifikoval (třetí místo na federální olympijské kvalifikaci v Eugene), ale do Mnichova rozhodně nepřiletěl jako kandidát na zlatou medaili - odborníci favorizovali především Wayneho Colletta a někteří i Johna Smitha. Na rozdíl od olympijských her v roce 1968 však teď měl Matthews možnost uspět jak v individuálním běhu, tak i ve štafetě na 4 × 400 metrů.

Dokonale se mu to podařilo v individuálním závodě, kde časem 44,66 vytvořil nové elektricky měřené osobní maximum a vybojoval zlatou medaili. Částečně mu to usnadnilo i svalové zranění, které ve finálovém běhu utrpěl jeho krajan John Smith a které Smithovi znemožnilo olympijské finále dokončit.

Další Matthewsovo olympijské účinkování v Mnichově ovšem ukončil protest obou Afroameričanů při vyhlašování vítězů v běhu na 400 metrů - interpretovaný jako upozornění na postavení černošského obyvatelstva v USA.

Samotné finále běhu se odbývalo v už tak dosti zjitřené atmosféře, dva dny po útoku vražedného komanda (5. +more září 1972 ráno) na izraelské sportovce v mnichovské olympijské vesnici - a běželo se v důsledku narušení olympijského programu o den později, než původně mělo (a s dlouhým, třídenním, odstupem od semifinále). Jak Matthews, tak i jeho stříbrný krajan Wayne Collett přišli na stupně vítězů nikoli v povinných teplácích a teniskách, ale Collett bosky, v trenýrkách a tričku se startovním číslem, ve kterém běžel finále, Matthews potom v propocené a z kalhot vystrčené mikině, přes kterou měl nedbale přehozenou nezapnutou teplákovou bundu. Oba černí Američané si poté stoupli na nejvyšší stupínek, k vlajce USA se otáčeli bokem, nesledovali ceremoniál, povídali si, brali do ruky a prohlíželi si Matthewsovu zlatou medaili, dělali nejrůznější grimasy, hrbili se a Matthews si mnul bradu. A především - neposlouchali s náležitou úctou hymnu USA. To bylo bráno jako politický manifest a oba dostali od MOV (stejně jako jejich krajané Tommie Smith a John Carlos po medailovém ceremoniálu běhu na 200 metrů na olympijských hrách 1968 v Mexiku) zákaz dalšího startu na olympiádě, což znemožnilo start štafety USA na 4 × 400 metrů: po diskvalifikaci obou medailistů a po zranění Johna Smitha zbyl Spojeným státům už jenom jediný štafetový běžec (Lee Evans) a při jejich neúčasti si zlatou medaili odnesla štafeta Keni.

Profesionální dráha

Tím atletická kariéra Vincenta Matthewse v podstatě skončila. Přesto se na dráze ještě objevil - v roce 1973, jako člen americké profesionální atletické skupiny ITA. +more V profesionálním angažmá opět závodil se starými přáteli ze zlaté olympijské štafety z Mexika (Lee Evans, Larry James) a zakotvili tu i jiní slavní sprinteři druhé poloviny šedesátých let (Jim Hines, Melvin Pender, John Carlos, Jean-Louis Ravelomanantsoa). V halové sezóně 1973 běžel Matthews 440 yardů za 48,2 sekundy, 500 yardů za 56,5 sekundy a 500 metrů za 1:03,6 minuty. A zatímco Lee Evans či Larry James vydrželi v profesionálním angažmá až do poloviny sedmdesátých let, Vincent Matthews už po roce 1973 nepokračoval.

Světové rekordy Vincenta Matthewse

400 m 44,4 (Echo Summit 31.8.1968) - neuznán pro nepovolený druh obuvi * štafeta 4 × 400 m 2:56,1 / 2:56,16 (Mexico City 20.10.1968), VINCENT MATTHEWS, Ronald Freeman, Larry James, Lee Evans

Important

Letní olympijské hry 1968

John Carlos

Letní olympijské hry 1972

Letní olympijské hry 1992

Sacramento

Winnipeg

Nejlepší nížinný výkon všech dob

Čas 44,66 sekundy, kterým Matthews zvítězil na olympijských hrách v Mnichově, byl sice daleko za tehdy platným světovým rekordem Lee Evanse (43,86), byl ovšem nejlepším elektronicky měřeným nížinným časem v běhu na 400 m všech dob (předtím západní Němec Karl Honz - 44,70 sekundy, s ruční časomírou ovšem Wayne Collett, 44,1 sekundy, na olympijské kvalifikaci USA 9. 7. +more1972 v Eugene). Matthewsův nížinný rekord překonal v roce 1976 na olympijských hrách v Montrealu časem 44,26 sekundy Kubánec Alberto Juantorena.

Výkony Vincenta Matthewse v jednotlivých sezónách

400 m

rok	výkon	pořadí svět	nejlepší elektronicky měřený výkon
1965	47,8
1966	45,9x	12=
1967	45,0		45,15
1968	44,4	3=	44,86
1969	---	---	---
1970	---	---	---
1971	---	---	---
1972	44,66	5

= stejného výkonu dosáhli dva atleti či více atletů

x výkon na 440 yardů minus 0,3 sekundy

Nejlepší výkony Vincenta Matthewse

400 m

výkon	pořadí	místo	datum	závod
44,4	1	Echo Summit	31. 8. +more1968
44,66	1	Mnichov	7. 9. 1972	olympijské hry
44,7	1	Mnichov	24. 8. 1972	předolympijský mítink
44,86	4	Echo Summit	14. 9. 1968	kvalifikace atletů USA pro olympijské hry v Mexiku
44,8	1	Los Angeles	4. 6. 1972
44,8x	4	Los Angeles	9. 6. 1972
44,8	2 (semifinále)	Eugene	7. 7. 1972	kvalifikace atletů USA pro olympijské hry v Mnichově
44,94	1 (semifinále)	Mnichov	4. 9. 1972	olympijské hry
44,9	3	Eugene	9. 7. 19872	kvalifikace atletů USA pro olympijské hry v Mnichově
45,13	2	Winnipeg	30. 7. 1967	Panamerické hry

x výkon na 440 yardů minus 0,3 sekundy