Cesko.wiki Violka olysalá
Author
Albert FloresViolka olysalá je vzácná a ohrožená rostlina patřící do čeledi fialkovitých. Tento druh se vyskytuje v Evropě a na severozápadě Asie, kde obývá vlhké a kyselé lesy, rašeliniště a horské louky. Rostlina přednostně roste v tůních, potůčcích a vlhkých náplavech. Violka olysalá je vytrvalá bylina s plazivými lodyhami a listy, které mají srpkovitý tvar. Květy jsou drobné, bílé nebo modrofialové a mají slabou vůni. Plodem jsou tobolky obsahující semena. Violka olysalá je chráněný druh, který je ohrožený především ztrátou přirozeného prostředí a odumíráním rašelinišť. V minulosti byly její kořeny používány v tradičním léčitelství a vyráběly se z nich čajové směsi.
Violka olysalá (Viola epipsila) je vytrvalá bylina z čeledi violkovité (Violaceae). Listy jsou jednoduché, na bázi srdčité, na vrcholu špičaté až tupé, čepele listů jsou široce vejčité až okrouhle vejčité, na okraji jemně vroubkované až trochu pilovitá. Lodyha se nevytváří, listy jsou pouze v přízemní růžici a jsou většinou jen 2 (na rozdíl od violky bahenní, která jich má nejčastěji 2-6). Na květní stopce jsou 2 listénce, umístěné v horní třetině délky květní stopky (podobná violka bahenní je má v polovině květní stopky nebo ještě níže). Květy jsou nevonné. Přívěsky kališních lístků jsou krátké a zaokrouhlené. Korunní lístky jsou nejčastěji bledě fialové, někdy s bělavým nádechem, ostruha je krátká a celkem silná, také světle fialová. Čnělka je na vrcholu terčovitě rozšířená. Kvete od května do června. Plodem je tobolka. Obrázky viz zde [http://www.atlas-roslin.pl/gatunki/Viola_epipsila.htm]
Rozšíření ve světě
Roste hlavně v severní Evropě, na jih souvisle po Dánsko, severní Německo a Polsko, na západ od Dánska v Evropě zcela chybí. Dále na jih jsou jen ojedinělé lokality, kde je (nebo častěji byla, neboť mnohé už zanikly) glaciálním reliktem. +more Viola epipsila subsp. epipsila sahá na východ až po střední Sibiř, dále pak roste Viola epipsila subsp. repens, která sahá svým výskytem až do severozápadní části Severní Ameriky. Mapka rozšíření zde [http://linnaeus. nrm. se/flora/di/viola/viola/violepiv. jpg].
Rozšíření v Česku
V ČR v současnosti už neroste a není jisté, jestli v historické době vůbec rostla. Je herbářově doložena od Leskovce nad Moravicí u Bruntálu z 19. +more století. Není však jisté, zda herbářové položky nepocházejí z Polska a nebyla k nim připsána špatná lokalita. Dnes s jistotou v severním Polsku. Historický výskyt na sousedním Slovensku je jistý, zbyla zde však poslední lokalita: [url=https://web. archive. org/web/20070609233727/http://sbs. sav. sk/SBS1/docs/bulletin25/127_Novak. pdf]. ]Jedná se stejně jako v případě [[violka bahenní|violky bahenní[/url]] o druh rašelinišť.
Literatura
Kirschner J. et Skalický V. +more (1990) :Viola - In: Hejný S. et Slavík B. (eds. ), Květena České republiky, vol. 2. - Praha: Academia, 1990. - p. 394-431 - * Suda J. (2002) :Viola - In: Kubát K. et al. (eds. ), Klíč ke květeně České republiky. - Praha: Academia, 2002. - p. 207-214.