Vladimír Slavínský

Život

Od mládí měl rád literaturu i divadlo. Již v 17 letech odešel z domova ke kočovné herecké společnosti Smolák a Mužný. +more Kvůli inkognitu si v té době vymyslel i svůj umělecký pseudonym. Hraní jej však nemohlo pořádně uživit, proto se vyučil typografem a pracoval v tiskárně jako sazeč. Divadlo dál hrál po různých jihočeských městech a vystupoval i na poutích. U němého filmu začínal již v roce 1912, kdy napsal své první dva filmové scénáře. Po první světové válce (v roce 1919) společně s Aloisem Jalovcem založil vlastní filmovou společnost POJAFILM (zkratka jmen Pitrman Otakar Jalovec Alois), prvním filmem zde natočeným byla Divoká Maryna.

Téměř ke všem svým filmům si psal své vlastní scénáře a v éře němého filmu také ve filmech často vystupoval jako herec. Ve 30. +more letech 20. století byl hned po Martinu Fričovi považován za nejúspěšnějšího českého filmového režiséra. V té době točil především levné situační komedie.

Mezi jeho nejhodnotnější snímky patří předválečné filmy natočené podle námětu Olgy Scheinpflugové s Hugo Haasem v hlavní roli Okénko, Madla z cihelny a Její lékař. +morejpg|vlevo|náhled|302x302pixelů'>Vladimír Slavínský v pozdnějším věku Během 2. světové války točil vlastenecky laděné snímky a další komedie. Po 2. světové válce však zájem o jeho tvorbu začal upadat, což jej psychicky poznamenalo. Zemřel v roce 1949 ve věku 58 let. Je pohřben na Šáreckém hřbitově v Praze.

V mládí se věnoval sportu, úspěšně se účastnil mistrovství v řecko-římském zápase a krátce působil v tomto sportu i jako profesionál mj. v Rusku.

Citát

Herci vzpomínají na Vladimíra Slavínského

Jaroslav Marvan * Slavínský snad neznal jediné: oddech. Práce s ním byla proto velmi namáhavá. +more Byl přísný sám k sobě i k druhým a vyžadoval od svých spolupracovníků včasnou a přesnou přípravu. Nikdy nehazardoval zbytečně s časem a právě proto byl pravděpodobně nejoblíbenějším a podnikateli nejčastěji vyhledávaným režisérem; často však na úkor herců. Vůbec jsem se filmařům nedivil, protože čím méně bylo filmovacích dnů, tím více se snižovaly náklady. Postihlo to však i herecké honoráře. Vladimír Slavínský si vysoce cenil toho, kdo pro něho něco znamenal, ale na druhé straně dovedl zase přímo nenávidět člověka, který mu něco zkazil, nebo který mu provedl nějakou taškařici.

Odkazy

Reference

Literatura

Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930-1945, Orbis, Praha, 1966, str. 40, 78, 81, 84, 110-113, 159, 163, 169, 176-7, 200, 203-4, 206, 223, 231, foto 461 * Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju…Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. +more 54, 62, 65, 70, 71, 78-83, 87-91, 93-4, 97-8, 104, 112-5, 142-3, 171, * Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 123-4, 126-8, 177-8, 187-192, 199-201, 208,.

Externí odkazy

[url=http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/S/109873.htm]Katalog městské knihovny v Praze[/url] * *

Kategorie:Čeští režiséři Kategorie:Čeští scenáristé Kategorie:Čeští herci Kategorie:Narození v roce 1890 Kategorie:Úmrtí v roce 1949 Kategorie:Pohřbení na Šáreckém hřbitově Kategorie:Muži Kategorie:Narození 26. +more září Kategorie:Narození v Dolních Štěpanicích Kategorie:Úmrtí 16. srpna Kategorie:Úmrtí v Praze.