Voice of Chunk

Technology

12 hours ago

Author

Voice of Chunk je třetí studiové album americké jazzové skupiny The Lounge Lizards, vydané v roce 1989. Produkoval jej lídr kapely John Lurie, který je rovněž autorem většiny skladeb.

Vydání provázely problémy. V Evropě dokázal Lurie sehnat vydavatele snadno, neboť zde skupina měla mnohem větší fanouškovskou základnu než doma v USA. +more V USA si Lurie najal právníka, který měl za úkol rozeslat kopie alba různým vydavatelstvím, žádné z nich však neprojevilo o hotové album zájem. Nakonec se jej Lurie rozhodl distribuovat na vlastní pěst a propagovat jej prostřednictvím televizních reklam; tímto způsobem se podařilo prodat na 30 tisíc nosičů, což bylo v dané době na jazzové album a způsob prodeje velmi dobré.

Většina alba byla nahrána v New Yorku, s výjimkou písně „Uncle Jerry“, kterou kapela nahrála ve dnech volna mezi koncerty v Brazílii (nahráli zde také píseň „Voice of Chunk“, verze vydaná na albu byla však nahrána až později v New Yorku). Album bylo nahráno ve stejné sestavě jako předchozí deska No Pain for Cakes (1987), brzy po nahrání však ze skupiny odešli tři členové. +more Marc Ribot byl vyhozen, mj. proto, že při každém koncertu příliš improvizoval a ostatní se mu museli přizpůsobovat. Erik Sanko odešel kvůli sporům o uvedení autorství několika skladeb a Dougie Bowne chtěl hrát se svou rockovou kapelou.

Píseň „Voice of Chunk“ John Lurie složil v kostele z 15. století na Sicílii, Erik Sanko - uvedený jako spoluautor - do ní později v New Yorku přidal jednoduchou šestinotovou basovou linku, která podle Lurieho slov píseň „mocně, znamenitě drží pohromadě“. +more Píseň „Uncle Jerry“ byla věnována Lurieho strýci Jerrymu; přestože vyšla až po jeho smrti, vznikla v době, kdy byl zdravý. Název písně „One Big Yes“ byl inspirován reklamou, kterou Lurieho fanoušek nechal otisknout v týdeníku The Village Voice.

Většina písní na albu je instrumentální, bez zpěvu, jedinou výjimkou je píseň „Tarantella“, která v refrénech obsahuje tongue-in-cheek zpěv.