Cesko.wiki Vojenská diktatura v Chile
Author
Albert FloresVojenská diktatura v Chile byla autoritativní vojenská vláda v Chile mezi lety 1973-1990. Diktatura vznikla po svržení demokraticky zvolené vlády prezidenta Salvadora Allendeho během státního převratu realizovaného. Někteří tvrdí, že se v převratu angažovala CIA 11. září 1973, předkládané důkazy ale přímou účast CIA nepotvrzují, pouze její zapojení do předchozího politického boje (např. ). Další zdroje přímou účast CIA na převratu popírají. , a to včetně přímého přepisu telefonního hovoru mezi Henry Kissingerem a Richardem Nixonem.
Výsledkem převratu bylo nastolení vojenské junty vedené generálem Augustem Pinochetem. Tu americká vláda skrze své tajné služby finančně podporovala i po převratu až do roku 1979.
Pozadí
+more8|vlevo'>Augusto Pinochet marxistických a dalších levicových knih po převratu 1973 koncentraci politických oponentů Pinochet se ujal vlády okamžitě po státním převratu roku 1973. Přestože ještě několik měsíců před ním Pinochet sám odmítal snahy o ozbrojené svržení vlády, nakonec se stal jeho řídícím představitelem. Státní převrat byl obhajován údajným ohrožením demokracie a zhroucením ekonomiky. Pinochet diktaturu označoval za nutnou, vzhledem k údajným násilným snahám levice o destabilizaci země. Státní zřízení chtěl poté dle vlastních slov směřovat zpět k demokracii, poté co by pominulo nebezpečí levicové diktatury, které viděl v Sovětském svazu a Kubě.
Porušování lidských práv
+more8|vlevo'>Hroby některých zavražděných členů opozice Režim se vyznačoval systematickým potlačováním odborů politických stran a pronásledováním levicové opozice. Souhrnná zpráva tzv. Rettigovy komise, vytvořené z Pinochetových odpůrců i stoupenců pod oficiálním názvem Národní komise pravdy a usmíření, z roku 1990 uvádí počet 2 279 obětí (146 osob odsouzeno válečným tribunálem k trestu smrti, 131 osob zemřelo během střetů při demonstracích, 101 osob zastřeleno při pokusech o útěk, 39 osob zemřelo během přestřelky, 90 osob zabito soukromými osobami, 815 dalších úmrtí a 957 zmizelých), následná vyšetřování komisí zřízených prezidentem Ricardem Lagosem i jeho nástupkyní Michelle Bacheletovou odhalila v letech 2004 a 2011 další případy. Celkový počet obětí perzekuce uznaný v roce 2011 vládou prezidenta Sebastiána Piñery činí 40 018 osob, z toho 3 065 zabitých nebo násilně zmizelých. Skrze tajnou policii DINA došlo k mučení tisíců vězňů a více než 200 000 Chilanů bylo donuceno odejít do exilu.
Ekonomické reformy
Pinochetova junta v zemi učinila řadu razantních ekonomických reforem. Samotná chilská ekonomika stagnovala ještě několik měsíců po převratu, aniž by měla junta kapacity si se vzniklou situací poradit. +more Pinochet proto oslovil tým chilských ekonomů vzdělaných na amerických univerzitách (známým jako chicagští chlapci), kteří dva roky po převratu v zemi zrealizovali řadu laissez-faire, volnotržních, neoliberálních a fiskálně konzervativních reforem, které stály v přímém kontrastu k Allendeho levicové politice.
Ekonomický vývoj v Chile za vlády Augusto Pinocheta lze rozdělit do dvou období. První období mezi lety 1975 a 1982 provázela implementace většiny změn. +more Chile na konci tohoto období skončilo v mezinárodní dluhové krizi doprovázené krizí ekonomickou. Nezaměstnanost v té době dosahovala 33 % a velká část bankovního sektoru bankrotovala. Druhé období bylo provázeno novými ekonomickými reformami, díky nimž se chilská ekonomika dokázala opět stabilizovat. Pinochet v rámci nich upustil od rad chicagských chlapců a částečně přehodnotil svou volnotržní politiku, kdy nechal během krize znárodnit řadu průmyslových a finančních odvětví, která byla již dříve znárodněna za vlády Salvadora Allendeho. Chile se po rozsáhlé krizi vrátilo zpět k politice volného trhu a privatizace a stalo se nejrychleji rostoucí ekonomikou v Jižní Americe.
1975-1981
Po Allendeho znárodnění měděných dolů zůstaly i za Pinochetovy vlády doly ve vlastnictví státu, naleziště nových přírodních zdrojů však byla otevřena soukromým investorům. Podíl soukromého kapitálu v zemi narůstal. +more V rámci vlny neoliberálních reforem byl zprivatizován chilský penzijní systém, zdravotnictví a vysoké školství. Junta v počátcích 80. let prosadila fixaci směnných kurzů, což na jedné straně vedlo k významnému nárůstu importu, ale razantnímu propadu domácí produkce, což byl ruku v ruce s celosvětovou recesí jeden z hlavních důvodů ke vzniku rozsáhlé ekonomické krize. HDP klesl o 14 % a nezaměstnanost dosahovala 33 %. To v zemi vyvolalo masové protesty, které usilovaly o pád režimu a které byly aktivně potlačeny.
1982-1983
V letech 1982 a 1983 bylo Chile svědkem řady ekonomických krizí provázených nárůstem nezaměstnanosti a rozpadem finančního sektoru - až 16 z 50 finančních institucí čelilo bankrotu. Vláda se proto v roce 1982 rozhodla znárodnit dvě největší banky, aby předešla ještě většímu zhoršení krize. +more V roce 1983 pak bylo znárodněno dalších pět bank a dvěma musel být udělen přímý dohled státu. Centrální banka převzala zahraniční dluh. Krize využili kritici chicagských chlapců, kteří jejich předchozí reformy označili za „chicagskou cestu k socialismu“.
1984-1990
Po ekonomické krizi se ministrem financí stal Hernán Büchi, který realizoval částečný návrat k politice volného trhu. Zrušil fixaci směnných kurzů a řadu bankovních regulací, snížil korporátní a další daně a reprivatizoval banky a některé podniky, které vláda během finanční krize znárodnila. +more Chilský HDP mezi lety 1984-1999 soustavně rostl v průměru o 5,9 %, nejvíce na kontinentu, a Chile si vybudovalo dobrou exportní ekonomiku.
Podpora a hodnocení
Ekonomická politika Chile si získala řadu příznivců zejména z pravicové části spektra. Milton Friedman ještě počátkem roku 1982 psal v souvislosti s reformami chicagských chlapců o „chilském zázraku“, s příchodem krize později téhož roku se však k tamní monetární politice vyjadřoval skromněji, leč ne negativně. +more Britská ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová, která byla s Pinochetem v úzkém kontaktu, jej oceňovala za vybudování „prosperující volnotržní ekonomiky“, přičemž bagatelizovala jeho porušování lidských práv jakožto „snahy mezinárodně organizované levice jak se pomstít“.
Sociální dopady
Ekonomická politika prosazovaná chicagskými chlapci a implementovaná juntou ve svých počátcích přinesla propad ekonomických ukazatelů pro chudší vrstvy obyvatelstva a naopak růst pro střední třídu, na kterou se politika junty soustředila. Mezi lety 1970 a 1989 docházelo ke škrtům ve veřejných službách a mzdy poklesly o 8 %. +more Armádní rozpočet naopak mezi lety 1974 a 1979 narostl o 120 %. V průběhu let se snížila dětská úmrtnost a prodloužil věk dožití, což podle podporovatelů junty souviselo se zlepšením zdravotní péče. Podle kritiků naopak v zemi výrazně vzrostla chudoba a nerovnosti.
Junta v rámci své politiky cílila na střední a vyšší třídu, domácí firmy a zahraniční korporace. Oligarchie získala zpět většinu průmyslových a zemědělských holdingů, které Allende vyvlastnil v rámci rozsáhlé pozemkové reformy. +more Zprivatizovány byly i podniky nadnárodních firem jako ITT Inc. , Dow Chemical nebo Firestone Tire and Rubber Company. Kritiky podle toho narostla ekonomická a národní závislost Chile na Spojených státech, se kterou Allendeho vláda bojovala.
Konec junty a její hodnocení
V roce 1978 se v Chile konalo referendum, které Pinochet vyhlásil potom, co byl OSN obviněn z porušování lidských práv. V referendu se 78,6 % voličů vyslovilo pro pokračování Pinochetovy vlády a současné směřování země. +more Možnost „ano“ byla označena chilskou vlajkou, zatímco možnost „ne“ vlajkou černou. Plebiscitu předcházely represe opozice a kritiků Pinochetova režimu.
V referendu roku 1980 souhlasilo 67 % voličů se změnou ústavy, která nahrazovala tu z roku 1925. Opozice referendum označila za zmanipulované. +more Nová ústava nařizovala další prezidentské referendum s jedním kandidátem v roce 1988, kterým byl juntou později zvolen Pinochet.
Ve zmíněném referendu roku 1988 se 44 % lidí vyslovilo pro pokračování jeho vlády, 56 % bylo proti. Nové prezidentské volby se konaly v prosinci 1989. +more Nově zvolený prezident Patricio Aylwin převzal od Pinocheta moc v roce 1990, nicméně ten zůstal na svém postu vrchního velitele armády až do roku 1998, kdy získal doživotně křeslo v chilském senátu, což mu zajišťoval ústavní dodatek z roku 1980. Pinochetův nástupce Patricio Aylwin ponechal v platnosti většinu hospodářských opatření Pinochetovy vlády.
V roce 2020 se 78 % voličů vyslovilo pro přepsání Pinochetovy ústavy.
Podpora Pinochetova režimu soustavně klesá. Zatímco těsně po jeho pádu jej za „dobrý“ považovalo 24 % lidí, v roce 2013 to bylo jen 7 % lidí. +more Za diktátora jej v témže roce označilo 76 % dotázaných, což je o deset procent více než v roce 2009.
Odkaz v kultuře
O Pinochetově režimu a jím podporované Colonii Dignidad vypráví historicko-romantický thriller Kolonie (2015). O manipulacích a vládních taktikách během referenda v roce 1988 pojednává film No (2012), mj. +more nominovaný na Oscara za nejlepší cizojazyčný film.