Vojtěch Kaisler

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Vojtěch Kaisler (8. ledna 1870, Beroun - 20. července 1943, Praha) byl profesorem Českého vysokého učení technického pro lesní dopravnictví a hrazení bystřin. V akademickém roce 1938-1939 byl rektorem ČVUT.

...
...

Život

Narodil se v Berouně v rodině soudního adjunkta Františka Kaislera a jeho ženy Matyldy Köhligové v domě č. 42 na dnešním Husově náměstí. +more Později se rodina přestěhovala do Chrudimi, kde Vojtěch studoval na reálném gymnáziu. Po maturitě v roce 1889 se rozhodl pro studium lesního inženýrství na vídeňské Hochschule für Bodenkultur, což byla v té době jediná vysoká škola s lesnickou fakultou v předlitavských zemích Rakousko-Uherska. Nutnou roční praxi před nástupem na školu absolvoval od 1. srpna 1889 do 31. srpna 1890 na jilemnickém panství hraběte Jana Harracha pod vedením Ludvíka Schmida (1841-1895). Studium na lesnické fakultě zakončil složením II. státní zkoušky v roce 1893. Již během studia jej zaujala problematika hrazení bystřin a proto absolvoval ještě zkoušku z tohoto oboru u profesora Ferdinanda Wanga.

První praxi po ukončení studia získal na velkostatku Smečno, který v té době patřil rodu Clam-Martinickému. Pracoval zde od září 1893 do srpna 1894 pod vedením lesmistra Jana Wandase. +more Poté nastoupil na Správě hrazení bystřin na Královských Vinohradech. Současně studoval vodní hospodářství, meliorace a silniční hospodářství na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. V roce 1897 byl jmenován lesním adjunktem a 3. května 1900 se oženil s Kateřinou Bártovou, dcerou lesního v Ptěníně. Spolu měli čtyři syny: Vojtěcha (nar. 25. 5. 1901), Jana (nar. 4. 5. 1903), Karla (nar. 4. 9. 1904) a Jaroslava (nar. 24. 1. 1906).

V roce 1902 byl přeložen do Villachu, údajně proto, že se zastával dělníků při stavbách v Krkonoších. V Korutanech dosáhl hodnosti c. +more k. komisaře technické služby. Ve volném čase cestoval s manželkou a dětmi po Dalmácii a Itálii. V roce 1904 bylo vyhověno jeho žádosti o návrat do Čech a tak od března opět působil na Královských Vinohradech. V říjnu 1907 byl jmenován zástupcem vedoucího správy a 18. dubna 1912 lesním radou. Od roku 1907 také začal publikovat v českém i německém odborném tisku. Podnikl studijní cesty na Moravu, do Slezska, Rakouska a Švýcarska.

V roce 1910 byl jmenován honorovaným docentem pro hrazení bystřin pro kulturní odbor na České vysoké škole technické a v roce 1914 i docentem encyklopedie lesnictví na zemědělském odboru a odboru pozemního stavitelství.

Po vzniku Československa působil vedle ČVUT i na ministerstvu zemědělství, kde byl 31. ledna 1919 jmenován vrchním lesním radou. +more Působil zde až do roku 1926. Dále se věnoval organizaci studia lesnictví. Podílel se na vzniku samostatných lesnických fakult při ČVUT v Praze a při VUT v Brně v roce 1919. V roce 1920 byl jmenován ministerským radou a profesorem pro obory hrazení bystřin, lesní dopravnictví a lesnická encyklopedie. Sám ale zůstal na odboru kulturně-technického inženýrství. Pro odbor lesního hospodářství byl uvolněn teprve na žádost děkana Gabriela Jirsíka, ovšem s podmínkou, že bude nadále přednášet i na odboru kulturně-technickém. V roce 1920 založil Ústav inženýrských staveb a hrazení bystřin, který pak vedl. V akademickém roce 1929-1930 byl děkanem lesnické fakulty a v roce 1938-1939 rektorem ČVUT. Po uzavření českých vysokých škol po 17. listopadu 1939 byl penzionován.

Rodinný život

S manželkou Karlou, rozenou Bártovou (1875-??) měl čtyři syny: Vojtěcha (1901-??), Jana (1903-??), Karla (1904-??) a Jaroslava (1906-??).

Dílo

Přehrážka na Křemžském potoce u Dívčího kamene +morejpg|náhled'>Kaskády vodního hrazenářského díla na Bílém Labi Celý život se věnoval vztahu lesa a vody. Přitom se nezabýval pouze technickým řešením staveb a hledisky ekonomickými. Zdůrazňoval i otázky dlouhodobého vývoje lesa včetně otázek ekologických a estetických.

Jako lesní adjunkt a později rada se v rámci svého působení na Správě hrazení bystřin podílel na projektech hrazení bystřin v Čechách (povodí Labe a Ohře) na Moravě (povodí Moravy, Svitavy a Odry) a ve Slezsku (povodí Visly a Odry). Konkrétně šlo o stavby: * 1894-1900 Rakovnické strže (strže u přítoků Rakovnického potoka) * 1902-1904 Korutany, práce v okolí Villachu: bystřiny Grajšček, Lukavšček, Vipava, Idrica, Soča. +more Vedle vlastního hrazení bystřin se zabýval i ochranou staveb silničních a železničních a zalesňováním. * po roce 1904 v Čechách projektoval a často i vedl zahrazovací práce na bystřinách: ** Krkonoše: Bílé a Malé Labe, Malá a Velká Úpa, ** Křemžský potok, přítoky Vltavy, Kocáby, Sázavy a Křetínky; Olšinka, Krounka, Zlatý potok u Třemošnice, Kněžná, Třebovětický potok, Průčelský potok, Kamenný potok, horní tok Vrchlice, Petrovický potok, Lomnický potok. Při těchto projektech prosazoval souběžné zalesňovací práce, zákaz holosečí a vysazování smíšených lesů namísto lesních monokultur. ** Zabýval se i plavením a další dopravou dřeva. V rámci projektu splavnění Vltavy a Labe projektoval vorové propusti.

Přednášel na mezinárodních lesnických kongresech v roce 1931 v Římě a v roce 1936 v Budapešti.

Publikační činnost

V letech 1907-1939 tiskl řadu článků v českém i německém odborném tisku (Technický obzor, Lesnická práce, Dřevařské listy a další.

Je autorem kapitol ve slovnících: * Technický průvodce pro inženýry a stavitele. Sešit pátý, sestavili Antonín Klír a František Klokner, Praha : Česká matice technická, 1922 * Václav Kotyška, Vladimír Teyssler: Technický slovník naučný, od roku 1927 * Ottův slovník naučný nové doby, 1930-1943

Ocenění díla

Dne 22. září 1938 mu byl udělen čestný titul doktora technických věd (dr. +more h. c. ) Českého vysokého učení technického v Praze. Návrh profesorského sboru ze dne 2. června 1938 byl schválen Ministerstvem školství a národní osvěty dne 8. července 1938.

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top