Vymírání trias–jura

Vymírání na přelomu triasu a jury nastalo zhruba před 201,3 milionu let a je zařazováno do tzv. velké pětky vymírání, pěti největších extinkcí v dějinách života na Zemi.

Charakteristika

Vyhynulo při něm asi 23 % čeledí a 48 % všech tehdejších rodů. Jeho příčiny jsou nejasné a nejčastěji se hovoří o gradujících změnách klimatu, fluktuaci hladiny moří, vulkanismu nebo dopadech asteroidů. +more Vliv měl i nedostatek kyslíku v oceánech. Důsledkem tohoto vymírání vymizela většina nedinosauřích archosaurů a také většina synapsidů, z nichž přežili jen praví savci. Obecně se tvrdí, že také díky této katastrofě mohli dinosauři ovládnout suchozemské ekosystémy v následující juře a křídě. Mezi rostlinami přežily toto vymírání zejména druhy s tužšími a mohutnějšími listy. Objevují se však také názory, že k tomuto vymírání vlastně nedošlo, neboť mělo podobu několik milionů let trvajících postupných biotických krizí. Přinejmenším jedna výrazná biotická krize v období pozdního svrchního triasu (věk rét, relativně krátce před vymíráním na přelomu triasu a jury) je doložitelná v tehdejších mořských ekosystémech Tethydy.

Koncem období triasu docházelo k dlouhodobější kontinuální vlně vymírání, kulminující samotným hromadným vymíráním na přelomu triasu a jury před 201,3 milionu let. K vymírání ale docházelo již na přelomu geologických věků nor a rét, asi před 205 miliony let.

Podle jiných výzkumů k největší vlně vymírání dochází naopak až později, a to v řádu stovek tisíciletí. Vymírá asi 28 až 34 % rodů tehdejších mořských živočichů.

Příčiny

Přesné příčiny tohoto vymírání dosud nejsou známé. Je nicméně jisté, že došlo k výraznému zasažení ekosystémů vlivem enormní sopečné činnosti a snad i dalších, dosud málo prozkoumaných jevů. +more Ukazuje se, že na konci triasu patrně docházelo i k masivním požárům, které zasáhly velké rozlohy tehdejších lesních porostů. Na přelomu triasu a jury také dochází k výraznému úbytku dochovaných kosterních fosilií tehdejších obratlovců.

Zásadní roli měla pravděpodobně enormní sopečná činnost v rámci Středoatlantické magmatické provincie (CAMP), jejíž nejvýznamnější fáze probíhala asi před 201,5 až 201,4 miliony let.

Kráter Rochechouart

Dlouhou dobu se předpokládalo, že s vyhynutím mohl souviset impaktní kráter Rochechouart ve Francii. Ten je ale pro zavinění globální katastrofy příliš malý (asi 20 - 30 km v průměru) a také příliš geologicky starý, podle nejnovějšího datování z roku 2017 předchází totiž událost na konci triasu asi o 5 milionů let (jeho stáří činí zhruba 206 milionů let).

Sopečná činnost

Mezi nejpravděpodobnější příčiny vymírání patří extrémně silná vulkanická činnost na konci triasového období, pro niž existuje množství geochemických a sedimentologických důkazů, například z území dnešní Brazílie. Jedním z významných faktorů při vymírání přitom mohly být mutagenní látky, vyvrhované ve velkém objemu tehdejšími vulkány (jejichž vliv byl prokázán zejména u tehdejších rostlin).

Výzkum izotopů chemických prvků platinové skupiny (zejména pak iridia) v horninách příslušného stáří dokazuje, že vymírání bylo s největší pravděpodobností způsobeno masivní vulkanickou činností v rámci CAMP (Centrální atlantické magmatické provincie), nikoliv impaktem mimozemského tělesa.

Jedním z faktorů významných pro vymírání byla i extrémně velká produkce oxidu uhličitého, vypouštěného sopkami v rámci CAMP do ovzduší. Některé hodnoty, zjištěné z fosilního a geologického záznamu, se blíží současným emisím produkovaným lidskou civilizací.

Některé novější studie však dokládají, že příčinou tohoto vymírání mohly být spíše cyklické změny v hladině moří a oceánů, které výrazně ovlivnily pozemský uhlíkový cyklus.

Vulkanická činnost v rámci CAMP mělo podle nových zjištění drastické účinky také na tehdejší vegetaci, což dokládají výzkumy z evropských lokalit.

Vymírání archosauromorfů

Vymírání na konci triasu je typické zmizením velké části druhové biodiverzity vývojově primitivních (bazálních) archosauromorfů - například dinosauromorfů, terapsidů a dalších. Výzkumy nepotvrdily, že by hlavní roli v tomto vymírání hrály například rozměry nebo jiné vlastnosti. +more Existuje však fylogenetický trend pro větší pravděpodobnost vyhynutí blízce příbuzných linií.

Při tomto vymírání vyhynula většina velkých plazů ze skupin Therapsida a Pseudosuchia, díky čemuž se dominantními formami suchozemských obratlovců stali na dalších 135 milionů let dinosauři.

Odkazy

Reference

Literatura

Alexander M. Dunhill, William J. +more Foster, James Sciberras & Richard J. Twitchett (2017). Impact of the Late Triassic mass extinction on functional diversity and composition of marine ecosystems. Palaeontology. doi: [url=://doi. org/10. 1038/s41598-019-55162-2 * Emese M. Bordy; et al. (2020). [url=https://www. sciencedirect. com/science/article/abs/pii/S0012825219305586]url=://doi. org/10. 1016/j. earscirev. 2020. 103120 * Thea H. Heimdal, Morgan T. Jones, and Henrik. H. Svensen (2020). [url=https://www. pnas. org/content/early/2020/05/12/2000095117]url=://doi. org/10. 1073/pnas. 2000095117 * Ning Zhou, Yuanyuan Xu, Liqin Li, Ning Lu, Pengcheng An, Mihai E. Popa, Wolfram M. Kürschner, Xingliang Zhang & Yongdong Wang (2021). [url=https://www. sciencedirect. com/science/article/abs/pii/S0921818121001703]url=://doi. org/10. 1016/j. gloplacha. 2021. 103585 * C. P. Fox, J. H. Whiteside, P. E. Olsen & K. Grice (2022). [url=https://www. sciencedirect. com/science/article/abs/pii/S0012821X22000541]url=://doi. org/10. 1016/j. epsl. 2022. 117418 * Calum P. Fox, Alex I. Holman, Manuel Rigo, Aisha Al Suwaidi & Kliti Grice (2022). [url=https://www. sciencedirect. com/science/article/abs/pii/S0921818122002417]url=http://onlinelibrary. wiley. com/doi/10. 1111/pala. 12332/full]10. 1111/pala. 12332[/url] * Alastair Ruffell, Jacopo Dal Corso and Mike Benton (2018). [url=https://www. geolsoc. org. uk/Geoscientist/September-2018/Feature-1]Triassic extinctions and explosions[/url]. Geoscientist 28(8): 10-15. * Alexander M. Dunhill; et al. (2018). Modelling determinants of extinction across two Mesozoic hyperthermal events. Proceedings of the Royal Society B, 285: 20180404. doi: [url=http://rspb. royalsocietypublishing. org/content/285/1889/20180404]10. 1098/rspb. 2018. 0404[/url] * Ekaterina Larina, David J. Bottjer, Frank A. Corsetti, John-Paul Zonneveld, Aaron J. Celestian & Jake V. Bailey (2019). [url=https://www. nature. com/articles/s41598-019-55162-2]Uppermost Triassic phosphorites from Williston Lake, Canada: link to fluctuating euxinic-anoxic conditions in northeastern Panthalassa before the end-Triassic mass extinction. [/url] Scientific Reports 9, Article number: 18790. doi:[/url]A chronostratigraphic framework for the upper Stormberg Group: Implications for the Triassic-Jurassic boundary in southern Africa. [/url] Earth-Science Reviews Article 103120. doi:[/url]Thermogenic carbon release from the Central Atlantic magmatic province caused major end-Triassic carbon cycle perturbations. [/url] Proceedings of the National Academy of Sciences. doi:[/url]Pattern of vegetation turnover during the end-Triassic mass extinction: Trends of fern communities from South China with global context[/url]. Global and Planetary Change. 103585. doi:[/url]Flame out. End-Triassic mass extinction polycyclic aromatic hydrocarbons reflect more than just fire[/url]. Earth and Planetary Science Letters. 584: 117418. doi:[/url]Paleowildfire at the end-Triassic mass extinction: Smoke or fire. [/url].

Externí odkazy

[url=http://www. osel. +morecz/9444-sopky-mozna-vynesly-dinosaury-na-vrchol. html]Článek o vymírání na konci triasu na webu Osel. cz[/url] * [url=http://www. newscientist. com/article/2150939-the-mass-extinction-that-might-never-have-happened/]Článek na webu New Scientist[/url].

Kategorie:Hromadná vymírání Kategorie:Geologické události Kategorie:Život v druhohorách