Cesko.wiki Výbušná atmosféra
Author
Albert FloresVýbušná atmosféra se využívá v průmyslu k popisu směsi hořlavých látek s atmosférickým kyslíkem, které mohou explodovat, pokud jsou vystaveny zdroji zapálení. Tato směs se nazývá výbušná směs a je charakterizována určitým rozsahem koncentrace hořlavé látky ve vzduchu, ve kterém může dojít k explozi. Exploze je vyvolána zapálením výbušné směsi, což může být způsobeno například elektrickým jiskřením, statickým elektrickým výbojem, mechanickým třením, plamenem atd. Výbušné atmosféry mohou vznikat v průmyslových provozech, jako jsou chemické továrny, rafinérie, těžební doly, ale také v běžných prostředích, jako jsou skladovací prostory s hořlavými materiály. Proces vzniku výbušné atmosféry je ovlivněn mnoha faktory, jako je teplota, tlak, objem a fyzikální vlastnosti hořlavých látek. Proto je důležité provádět pravidelné kontroly prostorů, ve kterých mohou výbušné atmosféry vznikat, a dodržovat opatření ke snížení rizika exploze, jako je využívání antistatických materiálů, uzemňování zařízení a přísné dodržování bezpečnostních postupů. V České republice je problematika výbušných atmosfér upravena zákonem a výrobními normami, které stanovují požadavky na bezpečnostní opatření v provozech, kde mohou tyto atmosféry vznikat. Tato legislativa se snaží minimalizovat riziko exploze a zajišťovat ochranu zdraví a bezpečnosti pracovníků i veřejnosti.
Výbušná atmosféra je směs hořlavých látek se vzduchem, v níž se hoření může šířit do nespotřebované směsi. Vzniká za určitých podmínek při zpracovávání hořlavých materiálů.
Prostory s nebezpečím výbuchu rozdělujeme do tří skupin: * prostory s nebezpečím výbuchu hořlavých prachů (BE3N1), * prostory s nebezpečím výbuchu hořlavých plynů a par (BE3N2) a * prostory s nebezpečím výbuchu výbušnin (BE3N3). Tyto prostory se označují předepsaným piktogramem (žlutým trojúhelníkem s písmeny EX).
Prostory s nebezpečnou výbušnou atmosférou rozdělujeme do zón podle látky, zdroje úniku, koncentrace a doby přetrvání v závislosti na větrání. Výbuch je možný v rozmezí dolní (LEL) a horní (UEL) meze výbušnosti. +more Pod LEL nebo nad UEL již není atmosféra výbušná. Při „vhodné“ konstelaci pak stačí iniciační jiskra a dochází k výbuchu. Při navrhování technologií pro tyto prostory jsou speciálně navržena zařízení (elektrická i neelektrická). Tato zařízení při samotné poruše nevytvoří iniciaci. Prostředí s výbušnou atmosférou je stanoveno v protokolu o určení vnějších vlivů (PoUVV).
Prostory s nebezpečím výbuchu jsou zařazeny podle hořlavé látky: hořlavé prachy BE3N1 - Zóna20, Zóna21, Zóna22 nebo hořlavé plyny a páry BE3N2 - Zóna0, Zóna1, Zóna2. Nejnebezpečnější prostor je s nejnižším kódem, čím více se kód zvyšuje, je prostor méně nebezpečný až nakonec přechází v prostor bez nebezpečí výbuchu (BNV).
Výběr elektrického zařízení do prostoru s nebezpečím výbuchu je odvislý od vlastností samotné látky. U každé látky je známa teplota vznícení, teplotní třída a skupina. +more Tyto vlastnosti určují, jaké zařízení muže být v dané zóně.
Výbušné prachy BE3N1 ve vznosu vytváří cukr, pšenice, uhlí, káva, tabák, hliník nebo bavlna. Elektrická zařízení (motory, ovladače, senzory) v prostoru s nebezpečím výbuchu (prach=D) musí být v nevýbušném provedení a podle v jaké jsou instalovány zóně (Zóna20, Zóna21, Zóna22) jsou označeny (např. +more ExII2D IP65 EExeIIT6).
Výbušné páry BE3N2 vytvářejí benzín, etanol, propan atd. , výbušné plyny jsou metan, zemní plyn, vodík atd. +more Elektrická zařízení (motory, ovladače, senzory) v prostoru s nebezpečím výbuchu hořlavých plynů a par (páry=G) musí být v nevýbušném provedení a podle toho, v jaké zóně jsou instalovány (Zóna0, Zóna1, Zóna2), jsou označeny (např. ExII2G IP65 EExdeIIAT3).