Všeobecné a rovné volební právo v Předlitavsku

Technology

12 hours ago

Author

Všeobecné a rovné volební právo bylo v předlitavské části Rakouska-Uherska schváleno roku 1907. Reforma rušila ve volbách do Říšské rady kuriový systém. Poprvé se nové nastavení volebního systému uplatnilo ve volbách roku 1907.

Dobové souvislosti a předchozí volební reformy

Od zavedení přímých voleb do Říšské rady tzv. dubnovou ústavou roku 1873 prošlo volební právo několika významnými reformami. +more Říšská rada měla po roce 1873 celkem 353 poslanců volených ve čtyřech kuriích (městské, venkovských obcí, velkostatkářské a obchodních a živnostenských komor). Volební právo omezoval volební cenzus, tedy minimální daňový odvod, poskytující volební právo.

Volební reforma z roku 1882, kterou realizovala vláda Eduarda Taaffeho snížila cenzus v kuriích městské a venkovských obcí a zvýšila počet oprávněných voličů o stovky tisíc osob. Beze změn ovšem ponechávala počet poslanců i rozdělení mandátů pro jednotlivé kurie. +more Na počátku 90. let 19. století disponovalo volebním právem v Předlitavsku 15 % mužského obyvatelstva.

Na počátku 90. let zesílilo hnutí za další a daleko radikálnější reformu volebního systému. +more Mladočeši roku 1893 navrhli zavedení všeobecného, rovného a přímého volebního práva a zrušení kurií. Podobné návrhy předkládali tehdy sociální demokraté. Nebyly ovšem přijaty, stejně jako návrh ministerského předsedy Eduarda Taaffeho z října 1893. Ten zamýšlel zvyšit počet oprávněných voličů z 15 na 34 % mužské populace a v kuriích městské a venkovských obcí zaváděl téměř všeobecné hlasovací právo. 247 z celkových 353 poslanců mělo být voleno tímto novým systémem. Návrh narazil na odpor i v koaličních stranách a vedl k pádu Taaffeho vlády. Volební reforma tak byla o několik let odsunuta.

Až roku 1896 byla přijata Badeniho volební reforma. Na rozdíl od Taaffeho návrhu z roku 1893 se nijak neměnil volební cenzus v stávajících kuriích, ale ke čtyřem dosavadním kuriím přibyla pátá, nazvaná všeobecná s 72 mandáty, ve které se volilo na základně všeobecného a rovného volebního práva pro muže. +more Počet poslanců se tak zvýšil na 425. 7. května 1896 proběhlo v Poslanecké sněmovně závěrečné hlasování a reforma prošla poměrem 234 : 19 hlasů. Ještě během května ji odsouhlasila i Panská sněmovna a 14. června 1896 potvrdil císař František Josef I. Volební právo ve všeobecné kurii získali všichni muži nad 24 let věku, což byla hranice plnoletosti (přetrvala až do rozpadu Rakouska-Uherska). Počet oprávněných voličů v Předlitavsku se zvýšil z 1 732 257 osob na 5 333 431 osob. Zvláštní zákon z 5. prosince 1896 pak ještě provedl změnu v stávajících kuriích městské a venkovských obcí, kde byl volební cenzus snížen z 5 zlatých na 4 zlaté (tedy 8 rakousko-uherských korun). Nová úprava se poprvé uplatnila ve volby do Říšské rady roku 1897 a znovu ve volby do Říšské rady roku 1901.

Zavedení všeobecného a rovného volebního práva v Předlitavsku

Ruská revoluce roku 1905 zesílila v Evropě aktivitu dělnických, sociálně demokratických stran. V Předlitavsku se velkým tématem rakouské sociální demokracie stalo prosazování všeobecného a rovného hlasovacího práva. +more V září 1905 vydalo předsednictvo strany výzvu k masovému hnutí za jeho prosazení. Na podzim toho roku se v Předlitavsku konaly početné dělnické demonstrace, které vrcholily v listopadu 1905. 28. listopadu proběhla generální stávky za účasti 300 000 demonstrantů ve Vídni a více než 100 000 osob v Praze. Předseda vlády Paul Gautsch reagoval příslibem, že v následujícím roce budou návrhy na volební reformu předloženy Říšské radě.

Projekt volební reformy vláda předložila parlamentu 23. února 1906. +more Už tehdy obsahoval základní rysy, které byly zachovány i ve výsledném znění, tedy zrušení kurií, všeobecné a rovné volební právo pro muže od 24 let. Návrh byl přidělen volebnímu výboru, kde se projednával až do podzimu 1906. Zde byly dolaďovány otázky celkového počtu poslanců a vymezení jednotlivých volebních obvodů. Finální schválení souboru ústavních zákonů proběhlo v prosinci 1906 a lednu 1907 (císař je podepsal 26. ledna 1907) za vlády Maxe Becka. Poslanecká sněmovna Říšské rady měla 516 poslanců volených v jednomandátových obvodech dvoukolovým systémem. Panská sněmovna coby horní komora zůstávala nadále nevolená, ale počet jejích členů byl omezen nepřekročitelným stropem.

Reforma byla obsažena ve čtyřech nových říšských zákonech: * Zákon 15/1907 Říšského zákoníku stanovil nově počet poslanců na 516 a definoval volební právo pro všechny muže starší 24 let s podmínkou, že musí být občany Předlitavska a být nejméně rok usedlí ve volebním okrsku. Pasivní volební právo bylo stanoveno na 30 let a zákon výslovně stanovil, že v případě rezignace na mandát nebo úmrtí se mají konat doplňovací volby za stejných podmínek. +more * Zákon 16/1907 Říšského zákoníku stanovil počet členů horní komory parlamentu (Panská sněmovna) na minimálně 150 a maximálně 170. Tato komora byl nadále jmenována, tudíž se jí vlastní volby netýkaly * Zákon 17/1907 Říšského zákoníku definoval podrobně volební obvod, průběh a organizaci voleb, volební způsobilost * Zákon 18/1907 Říšského zákoníku stanovil tresty pro narušitele voleb.

Základní principy volební reformy obsahoval zákon 15/1907 z 26. ledna 1907 (Gesetz vom 26. +more Jänner 1907, betreffend die Wahl der Mitglieder des Abgeordnetenhauses des Reichsrates). Jeho přílohou byl přesný seznam volebních obvodů. Rovnost volebního práva byla ovšem mírně zdeformována rozložením volebních obvodů. V různých regionech monarchie totiž na jeden poslanecký mandát připadaly rozdílné počty voličů. Na jednoho poslance v etnicky německých nebo italských obvodech to bylo cca 40 000 obyvatel, u polských obvodů cca 50 000, u českých 55 000 a u ukrajinských okolo 100 000 obyvatel. K dalšímu zkreslení přispěla volební geometrie. Fakticky totiž bylo ponecháno původní dělení z dob kuriového systému na městské a venkovské obvody. Větší města tak netvořila jeden obvod se svým venkovským zázemím. Celkově se nastavením volebních obvodů utvořila v Říšské radě potenciální rovnováha mezi německo-italským a slovanským blokem.

Poprvé se nové nastavení volebního systému uplatnilo ve volbách roku 1907. V nich výrazně uspěly zejména strany sociálně demokratické, agrární i klerikální, které získaly podporu mezi vrstvami obyvatelstva, které nově nabyly volebního práva. +more Volební reforma vedla i k změnám uvnitř stran. Z hlediska národnostního bylo roku 1907 zvoleno do Říšské rady 232 Němců, 108 Čechů, 79 Poláků, 32 Ukrajinců, 24 Slovinců, 19 Italů, 13 Srbů a Chorvatů, 5 Rumunů a 4 národní Židé.