Walter Minor 12

Walter Minor 12 I-MR byl československý vzduchem chlazený invertní dvanáctiválcový vidlicový motor, který byl poprvé představen světové veřejnosti v Paříži v roce 1938. Byl nabízen od roku 1938 pražskou firmou Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Praha XVII - Jinonice. Z hlediska vrtání a zdvihu mu byl nejblíže invertní šestiválcový řadový letecký motor Walter Minor 6 a z hlediska počtu válců Walter Sagitta. Walter Minor 12 I-MR (2)

Vznik a užití

Jednalo se společně (s motorem Walter Sagitta) o největší a nejsilnější invertní pístový motor původní konstrukce ing. Františka Adolfa Barvitia, vyráběné mezi světovými válkami v jinonické továrně, byť výkon byl nižší než u Sagitty.

V jinonické továrně Walter mezi světovými válkami byly vyráběny dvanáctiválcové motory ve 3 provedeních. Prvním z nich byl dvanáctiválcový motor do V (1931-1932), který byl použit v automobilech Walter Royal (5879 cm³), v autobusu Walter D-Bus (7354 cm³) a v rychlém a se stejným motorem i v hasičském autě Walter V-12. +more Druhým, avšak leteckým motorem, byla již zmíněná Walter Sagitta (1937-1940). Právě design Walter Sagitta byl vzorem i pro Walter Minor 12.

Walter Minor 12 I-MR byl předurčen pro vojenská, sportovní a dopravní letadla. Na vývoji se od představení v Paříži 1938 dále pracovalo, protože tabulka vyráběných motorů ve společnosti Walter z roku 1939 uvádí poněkud upravené, vyšší výkony, než tomu bylo v roce 1937, kdy byly zahájeny první zkoušky s tímto motorem. +more Na Aerosalónu Paříži 1938 budil zaslouženou pozornost světové veřejnosti, svou koncepcí, vysokým specifickým výkonem, nízkou hmotností a minimální čelní plochou. Při konstrukci byla velká péče věnována vyřešení dokonalého chlazení motoru, čemuž napomáhalo i provedení válců s hustými žebry. Motor byl opatřen vysokoobrátkovým kompresorem a palivová směs byla dodávána plně automatickým karburátorem. Homologován byl podle mezinárodních předpisů CINA před komisí ministerstva veřejných prací v lednu roku 1939. V roce 1939 byl ještě vystavován na letecké výstavě v Bruselu v rámci expozice Protektorátu Čechy a Morava. Walter Minor 12 I-MR (3) Přišel však na trh v naprosto nevhodnou dobu, v předvečer II. světové války, a i proto se již nestačil uplatnit na nějakém novém letounu. Byl uvažován pro projekt polského, třímístného dvoumotorového hydroplánu RWD-22. Projekt byl vytvořen Leszekem Dulębou a Andrzejem Anczutinem z týmu RWD, stavěn byl v dílnách Doświadczalne Warsztaty Lotnicze (Experimentální letecké dílny, DWL) a letoun měl být použit jako budoucí nástupce letadel R-XIII a R-VIII. Konstrukce tohoto letounu byla vyvinuta od října 1938 do ledna 1939. Současně byly vyvinuty tři různé konstrukce, které se lišily velikostí draku, vybaveností výzbrojí, zbraněmi a typy uvažovaných motorů. Verze I měla motory Argus As-10C s výkonem 177 kW (240 k), verze II Walter Minor 12 I-MR s 272 kW (370 k) a verze III PZL G-1620B Mors II (Vydra) s 316 kW (430 k) anebo Wasp Junior SB se stejným výkonem. Práce na projektu však 1. 9. 1939 zastavila válka.

Dochovaný motor Walter Minor 12I-MR byl vystaven v Národním technickém muzeu v Praze a od roku 2015 je zapůjčen do Mladé Boleslavi, do leteckého muzea Metoděje Vlacha.

Popis motoru

Dvoudílná kliková skříň byla odlita z hliníkové slitiny, ložiska klikového hřídele byla sevřena mezi obě poloviny klikové skříně a ty byly staženy dlouhými, průchozími šrouby. Šestkrát zalomený klikový hřídel z ocele Poldi L-Victrix Special 32 měl na předním konci přírubu s unašečem hnacího kola reduktoru. +more Hřídel byl uložen v sedmi kluzných ložiskách s ocelovými pánvemi, které byly vylity ložiskovým kovem. Walter Minor 12 I-MR (charakteristiky) Z oceli Poldi L-Victrix Special 32 byly vykovány i ojnice H-průřezu. V pravé řadě válců byly hlavní ojnice, v levé části vedlejší ojnice, které byly připojeny k hlavám mateřských ojnic ocelovými čepy. Písty byly vykovány z hliníkové slitiny Hiduminium RR 59 (Rolls-Royce) a každý měl 3 těsnící kroužky, 1 dvojitý stírací nad čepem a 1 jednoduchý u spodního okraje pístu. Ocelové válce s nitridovanými vnitřními plochami se opíraly přírubou o skříň a zasahovaly svými vnitřními konci hluboko do skříně. Na válce byly nasazeny žebrované hlavy ze slitiny hliníku a utěsněny mědi-azbestovým těsněním. Do hlav válců byla zalisována a zaválcována ventilová sedla. V každé hlavě byly dva ventily rozvodu OHV. Konce ventilových dříků byly opatřeny kalenými vložkami s cementovaným povrchem.

Oběh oleje zajišťovalo trojité kolečkové, zubové čerpadlo. Skládalo se z jedné tlačné a dvou odčerpávacích pump. +more Za tlačnou pumpou byl lamelový čistič Auto-Klean. Dvojité zapalování s magnety Scintilla mělo stínění a samočinné řízení předstihu. Tak jako většina příslušenství a pohonů byla magneta umístěna na zadním víku klikové skříně. Zde byl i horizontální karburátor Zénith se samočinným výškovým korektorem a se samočinným obohacovačem paliva. Byl přímo připojen k vysokoobrátkovému kompresoru. Samotný kompresor byl uložen v třídílné skříni odlité z hořčíkové slitiny (elektron) a byl poháněn od zadního konce klikového hřídele. Satelitový reduktor Farman měl převod 3:2. Mimo dřevěných vrtulí bylo možné na drážkovaný konec hřídele nasadit kovové vrtule Hamilton Standard s listy nastavitelnými za letu popř. Hamilton Constant Speed s regulátorem konstantních otáček. Spouštění motoru bylo variantní, buď na ruční pohon (Eclipse 3H6) nebo ruční, setrvačníkové (Eclipse 16) anebo elektrické startérem (Eclipse F141). LM M. Vlacha).

Hlavní technické údaje

LM M.Vlacha)

Technické parametry

Typ: vzduchem chlazený, pístový, invertní, letadlový řadový dvanáctiválec * Uspořádání válců: visuté ve dvou řadách do V v úhlu 60° * Vrtání válce: 105 mm * Zdvih pístu: 115 mm * Celková plocha pístů: 1 039 cm² * Zdvihový objem motoru: 11 949 cm³ * Kompresní poměr: 6,2:1 * Převod na vrtuli, redukční poměr: Farman, 3:2 * Převod na kompresor: * Délka: 1925 mm * Šířka: 510 mm * Výška: 805 mm * Hmotnost suchého motoru (tj. bez provozních náplní): 325 kg * Vrtule: Hamilton s přestavitelnými listy za letu a drážkováním Hamilton E. +moreC. No. 30 * Nominální otáčky vrtule: 1833 ot/min.

Součásti

Ventilový rozvod: jeden sací a jeden výfukový ventil na válec, rozvod OHV * Zapalování: 2 magneta Scintilla * Startér: mechanický nebo elektrický spouštěč * Příprava palivové směsi: karburátor Zénith * Palivové čerpadlo: * Požadavek na palivo: min. 85 oktanový letecký benzín * Spotřeba paliva: 260-275 g·h−1·k−1 / 354-374 g·h−1·kW−1 * Mazací soustava: suchá kliková skříň, tlakové, oběžné (jedno tlakové čerpadlo a dvě čerpadla pro čištění oleje) * Čerpadlo oleje: * Spotřeba oleje: 5-12 g·h−1·k−1 / 7-16 g·h−1·kW−1 * Chladicí soustava: chlazení vzduchem +moreVlacha_3). jpg|náhled|Walter_Minor_12_I-MR,_čelní_pohled_zleva_(Letecké_muzeum_Metoděje_Vlacha_v_Mladé_Boleslavi'>LM M. Vlacha).

Výkony

Nominální, jmenovitý výkon: 370 k (272 kW) při 2750 ot/min * Vzletový, startovací výkon: 415 k (305 kW) při 2750 ot/min * Maximální výkon ve výšce 2500 m: 420 k (309 kW) při 2900 ot/min * Nominální výkon ve výšce 2200 m: 400 k (294 kW) při 2750 ot/min * Maximální trvalý výkon ve výšce 2600 m: 340 k (250 kW) * Specifický výkon (poměr max. výkonu k hmotnosti): 1,3 k/kg (0,9 kW/kg) * Specifická hmotnost (při nom. +more a max. výkonu): 0,8-0,9 kg/k (0,6-0,7 kg/kW) * Specifická objemová výkonnost: 35 k/l (26 kW/l).

Odkazy

Reference

Literatura

časopis Letectví a kosmonautika (různé články)

Související články

Waltrovka * Walter Royal * Walter Sagitta * Walter Minor 6

Externí odkazy

[url=http://www.walterjinonice.cz]Walter Jinonice[/url] * [url=http://www.vrtulnik.cz/ww9/walter-motory.htm]Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol.[/url]

Minor 12