William Joynson-Hicks

William Joynson-Hicks, 1. vikomt Brentford (William Joynson-Hicks, 1st Viscount Brentford, 1st Baronet Joynson-Hicks of Newick) (23. června 1865, Plaistow Hall, Kent, Anglie - 8. června 1932, Londýn, Anglie) byl britský politik, člen Konzervativní strany, později přešel k unionistům. Byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny, po první světové válce v několika vládách zastával různé funkce, nakonec byl ministrem vnitra (1924-1929). V roce 1929 byl povýšen na vikomta a stal se členem Sněmovny lordů.

Životopis

Erb vikomta Brentforda Pocházel z bohaté podnikatelské rodiny, byl nejstarším ze šesti dětí Henryho Hickse. +more Původně působil jako advokát, byl též podílníkem rodinné firmy Hicks and Company. Po sňatku od roku 1895 užíval příjmení Joynson-Hicks, mezitím se stal členem Konzervativní strany. V letech 1900 a 1906 byl neúspěšným kandidátem ve volbách do Dolní sněmovny, mezitím se uplatnil jako právní expert v oblasti expandujícího automobilismu. Členem Dolní sněmovny byl v letech 1908-1910 a 1911-1929, kde byl aktivním řečníkem, v roce 1919 byl za zásluhy povýšen na baroneta. V letech 1922-1923 byl ministrem zahraničního obchodu (de facto náměstkem prezidenta úřadu pro obchod). V roce 1923 byl krátce tajemníkem na ministerstvu financí a generálním intendantem armády, na jaře 1923 byl též generálním poštmistrem, téhož roku se stal členem Tajné rady. V letech 1923-1924 zastával funkci ministra zdravotnictví a po krátké epizodě labouristické vlády byl v druhé Baldwinově vládě ministrem vnitra (1924-1929). V této funkci mimo jiné zastupoval vládu při oslavách narození princezny Alžběty Již ve své době bylo jeho působení v čele ministerstva vnitra vnímáno jako kontroverzní, objektivní zhodnocení jeho osobnosti ale bylo až do konce 20. století znemožněno mimo jiné tím, že potomci odmítali zpřístupnit soukromý archiv. V roce 1929 byl povýšen na vikomta a stal se členem Sněmovny lordů, i jako peer zůstal předním zástupcem konzervativců. Kvůli zdravotnímu stavu nebyl přizván do koaliční vlády v roce 1931, zemřel krátce poté.

V roce 1895 se oženil s Grace Lynn Joynson (1872-1952), téhož roku začal užívat příjmení Joynson-Hicks. Z jejich manželství pocházely tři děti, dva synové postupně zdědili titul vikomta. +more Starší syn Richard Joynson-Hicks, 2. vikomt Brentford (1896-1958), sloužil v armádě a zemřel bez potomstva, titul zdědil jeho mladší bratr Lancelot Joynson-Hicks, 3. vikomt Brentford (1902-1983), který byl poslancem Dolní sněmovny a zastával nižší funkce ve státní správě. Současným představitelem rodu je Crispin Joynson-Hicks, 4. vikomt Brentford (*1933).

Odkazy

Literatura

PELLING, Henry: Winston Churchill; Praha, 2006; 677 s. ISBN 80-7309-346-4

Externí odkazy

Rodina 1. vikomta Brentforda [url=http://www. +morecracroftspeerage. co. uk/online/content/brentford1929. htm]dostupné online[/url] * 1. vikomt Brentford na webu thepeerage [url=http://www. thepeerage. com/p15144. htm#i151434]dostupné online[/url].

Kategorie:Britští politici Kategorie:Britští šlechtici Kategorie:Poslanci Dolní sněmovny Spojeného království Kategorie:Členové Sněmovny lordů Kategorie:Ministři vnitra Spojeného království Kategorie:Viktoriánské období Kategorie:Eduardovské období Kategorie:Osobnosti první světové války Kategorie:Narození 23. +more června Kategorie:Narození v roce 1865 Kategorie:Narození v Kentu Kategorie:Úmrtí 8. června Kategorie:Úmrtí v roce 1932 Kategorie:Úmrtí v Londýně Kategorie:Muži Kategorie:Poštmistři.