Cesko.wiki Wolayer See
Author
Albert FloresWolayer See (italsky Lago Volaia) je horské jezero na korutanské straně hlavního hřebene Karnských Alp poblíž průsmyku Plöckenpass. Je centrem přírodní rezervace Wolayer See a jejího okolí.
Poloha
Jezero Wolayer See leží v nadmořské výšce 1951 m a má rozlohu 3,8 hektaru. Leží v dolině, která je tektonicky předtvarovaná a během doby ledové byla přetvořena ledovcem Wolayer. +more Povodí má rozlohu jen asi 60 hektarů. Srážky v oblasti se pohybují od 2000 do 2500 mm ročně, proto je hladina vody poměrně stálá i bez povrchového přítoku. Dno jezera je pokryto bahnem. Nejhlubší místo se nachází v hloubce 13,9 m. Dvě třetiny jezera jsou však hluboké méně než 5 m. Voda z jezera, která odtéká do podzemí, napájí dva prameny: jeden na rakouském území, druhý na italském území jižně od chaty Lambertenghihütte.
Fyzikální a chemické parametry
Teplota povrchové vody dosahuje maximálně 12,5 °C. V létě se nevytváří stabilní teplotní rozvrstvení. +more Důvodem je větrná poloha jezera, které leží pouhých 26 m pod nedalekým průsmykem Wolayerpass, přes který vanou silné větry. Jezero je zamrzlé šest až sedm měsíců v roce a ledový příkrov může dosahovat tloušťky až dvou metrů.
Voda v jezeře je mírně alkalická, elektrická vodivost je poměrně nízká, méně než 100 µS/cm. Vaznost kyselin je nízká a nedosahuje ani 1,3 mval/l, vápenná tvrdost je rovněž nízká a dosahuje 3 až 4 °dH.
Koncentrace živin (fosfor, dusičnany) je poměrně nízká. Organické látky se do vody dostávají především vzduchem (pyl, části rostlin).
Vzhledem k nízké koncentraci živin je nízké i množství suspendovaných řas. Je nižší než 250 mg/m³.
Jezero Wolayer See bylo stejně jako většina vysokohorských jezer původně bez ryb. V roce 1976 však bylo do jezera vysazeno 15 pstruhů potočních, kteří drasticky zdecimovali populaci blešivce jezerního (Gammarus lacustris). +more Pstruzi zpočátku dobře rostli, ale po několika letech začali trpět nedostatkem potravy. V roce 1980 bylo vysazeno 4000 kusů sivena polárního (Salvelinus alpinus) a pstruha potočního (Salvelinus fontenalis). Zpočátku se také dobře rozmnožovali, ale později rovněž trpěli nedostatkem potravy.
Zóna zanášení z velké části chybí, stejně jako porost vodních rostlin. Na několika mělkých místech se vyskytují bahenní rostliny, např. +more suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), blatouch bahenní (Caltha palustris), lomikámen vždyzelený (Saxifraga aizoides), vrbovka žabincolistá (Epilobium alsinifolium) a druhy sítiny, např. sítina niťovitá (Juncus filiformis) a sítina trojplevá (Juncus triglumis).
Přírodní rezervace
Jezero Wolayer See je centrem přírodní rezervace Wolayersee a okolí, která byla zřízena v roce 1959 (LGBl. č. +more 34/1959, 19/1960, znovu vydáno v LGBl. č. 1/2003). Chráněné území se rozkládá na ploše 1939,4 hektaru na hlavním hřebeni Krnských Alp západně od průsmyku Plöckenpass. Geologicky je oblast tvořena silurskými a devonskými vápenci a nad nimi ležícími svrchnokarbonskými břidlicemi. Vegetaci tvoří pěchavové a ostřicové louky, společenstva sutí a skalních štěrbin. Z rostlinných druhů stojí za zmínku například bršlice alpská (Aegopodium alpestre), čechřice vonná (Myrrhis odorata) a mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum).
Literatura
Helmut Hartl, Hans Sampl, Ralf Unkart: Kleinode Kärntens. Nationalparks, Naturschutzgebiete, Landschaftsschutzgebiete, Naturdenkmale. +more Kärntner Druck- und Verlagsgesellschaft, Klagenfurt 1993, ISBN 3-85391-092-0, S. 34. * Der Wolayer See und andere Hochgebirgsseen, in: W. Honsig-Erlenburg, W. Petutschnig: Die Gewässer des Gailtales. Naturwiss. Verein Kärntens, Klagenfurt 2002, S. 107-118, ISBN 3-85328-021-8.
Externí odkazy
Galerie
Wolayerseehuette.jpg|Wolayerseehütte Naturschutzgebiet Wolayersee und Umgebung mit der Hohen Warte.jpg|Wolayersee a okolí s Hohe Warte Wolayersee.JPG|Wolayersee Lago volaia.jpg|Wolayersee