Zajatecký tábor Josefov

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Zajatecký tábor Josefov byl jedním z největších zajateckých táborů v Československu během druhé světové války. Nacházel se v městě Josefov, které je dnes součástí okresu Pardubice. Tábor byl založen v roce 1942 a sloužil k internaci a nucené práci zajatců z různých zemí, především západní Evropy. Většina zajatců byli vojáci spojeneckých jednotek, kteří byli zajati během bojů na východní frontě. Tábor měl kapacitu více než 40 000 vězňů a byl rozdělen na několik sektorů podle národností zajatců. Bedlivě střeženým vězňům byly dány za úkol zúčastnit se nucené práce v místních průmyslových podnicích. Podmínky v táboře byly velmi nehumánní a vězni často trpěli podvýživou a nedostatečnou hygienou. Kvůli špatným životním podmínkám a krutému zacházení s vězni zemřelo v tábore Josefov mnoho zajatců. Mnozí z nich byli pohřbeni ve hromadných hrobech poblíž tábora. Po skončení druhé světové války byl tábor zrušen. Na místě původního tábora byla postavena pamětní deska a v roce 1995 byl vybudován pomník, který připomíná oběti a hrůzy, které se zde odehrávaly. Tábor Josefov je tak důležitým místem paměti a připomíná tragické události druhé světové války.

Zajatecký tábor Josefov existoval během první světové války ve východočeském městě téhož názvu. Umisťováni tu byli především váleční zajatci z ruské fronty, kromě nich zde ale také byli např. Italové nebo Srbové.

Historie

Tábor pro válečné zajatce byl oficiálně zřízen dne 12. +more října 1914 a budován na podzim téhož roku na místě původního vojenského cvičiště. Tvořily jej domy o délce 40, resp. 70 m a šířce deseti metrů. Ve vojenském velitelství josefovské pevnosti sídlilo ředitelství tábora. Tábor v podobě řady velkých dřevěných domů s centrálním vytápěním byl zbudován rekordně rychle (za osm dní) za pomoci ohromného počtu pracovníků. Na stavbě pracovalo celkem pět set lidí bez přestávky ve dne v noci; bylo použito do té doby nepříliš rozšířené elektrické osvětlení. Původní areál tábora byl označovaný písmenem "A", později byl rozšířen v průběhu roku 1915 ještě o další části (B, C, D a E).

Součástí celého komplexu byly také i pekárny, které měly zajistit zásobování zajatců (zbudovány byly na jaře 1915; do té doby zde docházelo k problémům se zásobováním) a dva lazarety. V průběhu času zde vznikla další potřebná infrastruktura, kterou byl např. +more vodovodní řad, kanalizace nebo elektrické osvětlení. Vzhledem k četným útokům zde byla postavena i strážní věž.

Již 17. +more října 1914 byly do tábora umístěni první váleční zajatci z východní fronty z ruské armády. Jednalo se asi o tisíc lidí. Do prosince 1914 dorazilo ještě dalších několik tisíc lidí. Tábor sloužil především jako tranzitní, tj. vojáci sem byli převáženi a z Josefova potom rozváženi dál po celém Rakousko-Uhersku do odpovídajících dalších táborů. Distribuce však po nějakou dobu fungovala složitě, a tak byl tábor přeplňován. Navíc se zde začaly šířit nemoci, jako např. tyfus nebo cholera, což byl ale obecně problém jak internačních táborů, tak i táborů uprchlických, které za tzv. „velké války“ existovaly po celém mocnářství. Nejvíce zajatců zde bylo umístěno na počátku roku 1917 (14 500), kdy Rakousko-Uhersko vyjednávalo o mírových podmínkách s Ruskem. Počet zajatců, který v tomto táboře zemřel, se pohybuje dle odhadů okolo několika stovek.

Tábor existoval ještě i po první světové válce. Poslední vězeň odsud byl propuštěn v roce 1921. +more Později byl areál zbourán a dnes se na jeho místě nachází orná půda.