Zaměstnanecké vlastnictví

Zaměstnanecké vlastnictví znamená, že zaměstnanci firmy mají určitý vlastnický podíl na firmě - obvykle v podobě zaměstnaneckých akcií. Jsou jejími zaměstnanci a zároveň spoluvlastníky

Výhody

Zaměstnanecké vlastnictví akcií má výhody jako například motivaci pracovníků skrze to, že spoluvlastní svého zaměstnavatele-tím pádem vlastní výsledek svojí práce-a z toho odvozená vyšší produktivita práce a větší růst společnosti; dále také nižší pravděpodobnost bankrotu, prevence potenciálního nepřátelského převzetí podniku konkurenční firmou a také možnost udržování určité organizační kultury v podniku.

Zaměstnanecké vlastnictví ve světě

V angloamerickém světě je běžnou právní formou zaměstnaneckých akcií employee stock ownership plan (ESOP). V Evropském právním řádu existuje několik forem zaměstnaneckého vlastnictví společností. +more Akcie společnosti jsou vydávány zaměstnancům jako forma odměny i prostředek motivace.

Zaměstnanci vlastněné společnosti

Arup * Brookshire Brothers * Gensler * Huawei * Mondragonská družstevní korporace * Nikken Sekkei * Publix

Zaměstnanecké vlastnictví v České republice

Historie zaměstnaneckého vlastnictví v ČR

Někteří ekonomové a politici si mysleli, že po roce 1989, ve spojení s privatizacemi státem vlastněnými firmami, Česko čelilo jedinečné možnosti pro zavedení Zaměstnaneckého Vlastnictví.

V České republice (a v Československu do rozdělení v roce 1993) však strategie „šokové terapie“ nad ideou zaměstnaneckého vlastnictví vyhrála. Byla doprovázena převládajícím přesvědčení, že neefektivní systém státního vlastnictví (považováno za identické s jakoukoli formou kolektivního vlastnictví), musí být nahrazeno jeho opakem - systémem striktně založeným na individuálním vlastnictví a odpovědnosti.

Privatizační strategie byla založena na několika jednoduchých principech:

# Pro každou firmu měly být konkurenční privatizační projekty předloženy vládním úřadům. V každém projektu byli uchazeči povinni vyhradit 10% vlastního kapitálu na prodej zaměstnancům. +more Je na vládě, aby si vybrala nejvýhodnější nabídku (cena nebyla nutně výhradním kritériem). # Současně byla zahájena tzv. kupónová privatizace - každý občan měl právo k nákupu kupónu za cenu (1 000 Kčs/Kč) a nakupovat akcie privatizovaných firem (daná část akcií byla ve většině privatizačních projektů vyhrazena k alokaci prostřednictvím kupónů). # Bylo zřízeno mnoho „investičních privatizačních fondů“ (IPF); držitelé mohli použít své kupóny pro přímé nákupy akcií jednotlivých firem, nebo uložit své kupóny do IPF. Jako výsledek, asi 60-70% držitelé vložili své kupóny do IPF.

Některé z tehdejších IPF měly v úmyslu využít koncept kupónů jako nástroje pro stanovení vlastnického podílu zaměstnanců. Bohužel, tento původní záměr se ukázalo jako nemožné z několika důvodů:

* Horní hranici 20% vlastního kapitálu privatizované firmy by mohl mít jeden IPF. Kromě toho byl uložen další limit: maximálně 10% aktiv IPF mohlo být přiděleny v jedné společnosti. +more * Hodnota kupónů ve vlastnictví jednoho občana byla ve srovnání téměř zanedbatelná na hodnotu firmy, která má být privatizována. V důsledku toho dokonce za předpokladu, že všechny zaměstnanci firmy přidělili své kupóny v jejich firmě, to by představovalo některé stovky akcií ve srovnání se stovkami tisíc akcií získaných společností další investoři. * Restrukturalizace byla zpravidla první akcí nových vlastníků. Velmi často privatizovaná firma byla rozdělena na menší jednotky apod. V důsledku toho zaměstnanci nedůvěřovali vedení, a proto přidělili své kupóny jiným firmám nebo, častěji, do IPF. * Čím méně, samozřejmě, byli ochotni koupit akcie své firmy za platbu v hotovosti. Ve většině případů jim výše uvedených 10% akcií vyhrazených zaměstnancům nebyly prodány - nedůvěřovali své vlastní firmě. Na jedné straně nařízení o privatizaci umožnilo zaměstnancům prodat takové akcie za nižší cenu (ve srovnání s tržní úrovní); na druhé straně musela být výsledná cenová sleva vrácena z jiných zdrojů firmy, aniž by to mělo dopad na daně firmy. Jinými slovy: zaměstnanci ani vedení nebyli povzbuzováni k podpoře nákupu akcií „jejich“ firem zaměstnancům.

Vlastnictví zaměstnanců v České republice v roce 2005

Nic se nezměnilo. Daňové předpisy zaměstnanecké vlastnictví vůbec neuznávají ani nepodporují. +more Česká sociálně demokratická vláda zřízená v roce 1998 prohlásila své odhodlání podporovat všechny formy účasti včetně zaměstnanecké vlastnictví, ale nic se nestalo. Vzhledem k tehdejšímu uspořádání koalice, (směs sociálně demokratických, křesťanských a liberálních politiků, kteří v parlamentu disponují pouze 1-hlasovou většinou), byla myšlenka zaměstnaneckého vlastnictví zrušena. Obecná myšlenka zaměstnaneckého vlastnictví byla ve veřejnosti jednoduše ignorována.

Myšlenka zaměstnaneckého vlastnictví však není mrtvá. V některých firmách (zejména v malých a středních podnicích) vedení prodává zaměstnancům některé akcie; zpravidla to bývá jedna z metod, jak zachránit firmu v obtížích. +more Na druhé straně existují některé společnosti, které využívají zaměstnanecké vlastnictví jako nástroj stimulující účinnost. Zástupci společností uplatňujících zaměstnanecké vlastnictví odmítají jakoukoli publicitu. Jejich hlavním argumentem bývá, že se bojí se o odkoupení firmy konkurencí.

Odkazy

Reference

Literatura

[url=https://is. muni. +morecz/th/79649/pravf_m/]Zaměstnanecké akcie[/url]. Archiv závěrečné práce Michal Janovec PrF M-PPV PR * [url=https://is. cuni. cz/webapps/zzp/download/120250946]Nabývání akcií zaměstnanci akciové společnosti[/url]. UNIVERZITA KARLOVA. Právnická fakulta.

Související články

Participativní ekonomika * Samospráva pracujících * Výrobní družstvo - jiná forma zaměstnanecké participace

Externí odkazy

[url=https://www.penize.cz/15827-motivujte-sve-zamestnance-treba-vlastnimi-akciemi]Motivujte své zaměstnance - třeba vlastními akciemi[/url]

Kategorie:Údržba:Články s referencemi v nadpisech Kategorie:Práce Kategorie:Sociální filozofie Kategorie:Politická filozofie Kategorie:Management Kategorie:Ekonomické teorie