Zdeněk Fierlinger

Zdeněk Fierlinger, křtěn Zdenko Jindřich Eugen Maria (11. července 1891 Olomouc - 2. května 1976 Praha) byl vysoký sociálnědemokratický a později komunistický funkcionář, československý premiér v letech 1945-1946 (v prvních dvou poválečných vládách). Jeho jméno je spojováno především se zradou vlastní demokratické strany a jejím „sloučením“ s KSČ po komunistickém převratu v roce 1948.

Život

Původ a počátek kariéry

Pocházel ze středostavovské rodiny, otec byl středoškolským učitelem v Olomouci. Vystudoval gymnázium. +more První světová válka ho zastihla v Rusku, kde vstoupil jako důstojník do československých legií. Za statečnost v boji byl jmenován rytířem řádu sv. Jiří. Byl velitelem čety tzv. sokolské komandy. Byl kamarádem plukovníka Švece (chodili spolu na rozvědku). U Zborova byl velitelem 9. roty.

Po Zborovu se měl stát velitelem praporu (stejně jako Švec, Husák a Muller), byl však odeslán odbočkou Československé národní rady s Emanuelem Voskou do USA, aby pomáhal náboru a formování českého vojska v USA. Potom přešel do legií ve Francii.

Po válce se vrátil do Československa a vstoupil do diplomatických služeb. Byl postupně vyslancem v Nizozemsku, Rumunsku, USA, Švýcarsku a Rakousku. +more V tomto období byl blízkým přítelem a spolupracovníkem Edvarda Beneše. V roce 1924 vstoupil do sociálně demokratické strany.

Působení v SSSR

Od roku 1937 do roku 1945 zastával post vyslance (a později velvyslance) v SSSR. Převládá názor, že již dříve ve třicátých letech se stal agentem sovětské tajné služby NKVD. +more V tomto svém „moskevském období“ byl velice blízký exilovému vedení KSČ v čele s Klementem Gottwaldem, které k němu mělo naprostou důvěru. To se projevilo například v roce 1943, kdy komunisté spolu s Fierlingerem „připravili“ podepsání československo-sovětské smlouvy. Podle publicisty Karla Pacnera Fierlinger jako československý vyslanec v Moskvě tam spíš prosazoval zájmy Kremlu než Londýnské vlády, jak měl podle svého pověření činit. Například když propuklo Pražské povstání, naléhal spolu s Gottwaldem na Stalina, aby zajistil, že sovětská armáda dorazí do Prahy dříve než americká.

Konec války a nástup komunistů k moci

4. dubna 1945 se stal v exilu předsedou československé vlády a zůstal jím i po návratu do Československa až do voleb v roce 1946. +more Zároveň se stal vůdcem „levého křídla“ sociální demokracie, které usilovalo o co nejtěsnější spolupráci s KSČ. Po prvních poválečných volbách zastával post náměstka předsedy vlády v První vládě Klementa Gottwalda.

V letech 1946-1947 byl předsedou Československé sociální demokracie. V listopadu 1947 byl z předsednictva vyloučen, a také odvolán z vlády. +more Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl hlavním iniciátorem „sloučení“ sociálních demokratů s komunisty - fakticky však spíše likvidace sociální demokracie a převedení části strany do KSČ. Odměnou mu bylo ještě v roce 1948 místo v Ústředním výboru KSČ. V druhé vládě Klementa Gottwalda, která existovala od 25. února do 15. června 1948, byl ministrem průmyslu. Následně působil v letech 1948-1953 jako místopředseda vlády Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, předseda Národního shromáždění ČSR i Národního shromáždění ČSSR (1953-1964) a ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci církevní (1951-1953). Až do roku 1966 (do svých pětasedmdesáti let) byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ.

V roce 1968 působil mimo jiné v rámci Svazu československo-sovětského přátelství a jedna z jeho posledních veřejných akcí bylo, že po okupaci 1968 vedl jeho delegaci na sovětské velvyslanectví s údajně protestní nótou. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl totiž ráno 21. +more srpna 1968 zvolen členem delegace Národního shromáždění (Dušan Špálovský, Zdeněk Fierlinger, Andrej Žiak, Josef Zedník, Alois Poledňák a Vladimír Kaigl), jejímž úkolem bylo sdělit stanovisko Národního shromáždění k okupaci velvyslanci Sovětského svazu a navázat kontakt s prezidentem republiky Ludvíkem Svobodou.

Zemřel v neděli 2. května 1976 v Praze a byl pohřben na olomouckém Ústředním hřbitově v Neředíně.

Rodina

Jeho synovcem je výtvarník a režisér Paul Fierlinger a též atlet a novinář Evžen Rošický, popravený během okupace roku 1942 za odbojovou činnost.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

První vláda Zdeňka Fierlingera (Národní fronta Čechů a Slováků) * Druhá vláda Zdeňka Fierlingera

Externí odkazy

[url=http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/206452801280017-historicky-magazin/]Zdeněk Fierlinger[/url] - video z cyklu České televize Historický magazín

Kategorie:Předsedové československých vlád Kategorie:Českoslovenští ministři průmyslu Kategorie:Poslanci československého Národního shromáždění Kategorie:Diplomaté Československa Kategorie:Velvyslanci České republiky v Rakousku Kategorie:Českoslovenští legionáři v Rusku Kategorie:Českoslovenští legionáři ve Francii Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti Kategorie:Velvyslanci Československa v USA Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Předsedové SOCDEM Kategorie:Narození v roce 1891 Kategorie:Narození 11. +more července Kategorie:Narození v Olomouci Kategorie:Úmrtí v roce 1976 Kategorie:Úmrtí 2. května Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Čestní občané města České Budějovice Kategorie:Čestní občané města Třebíče Kategorie:Bývalí čestní občané města Kladna Kategorie:Pohřbení na Ústředním hřbitově v Olomouci-Neředíně Kategorie:Velvyslanci Československa v Rumunsku Kategorie:Velvyslanci Československa ve Švýcarsku Kategorie:Velvyslanci Československa v Nizozemsku.