Zichy z Vaszonykeö

Technology

12 hours ago

Author

Zichyové z Vásonykeő (maďarsky Zichy de Vásonykeő nebo Zichy család, slovensky Zičiovci) je starý rozvětvený katolický panský rod v Uhrách, uváděný již počátkem 13. století, jehož četní členové vynikali ve válečnictví, diplomacii, politice, literatuře i umění.

Historie

kostela sv. +more Máří Magdaleny v Rusovcích. Zichyové byli významnými donátory rusovské farnosti Nejstarším známým příslušníkem rodu byl zřejmě Gál (Havel) Zajk , který kolem roku 1260 vlastnil ves Zajk v Zalanské župě. Od 14. století začali příslušníci rodu používat predikát de Zich, nebo Zichy, odvozený od vsi Zics v šomoďské župě, která byla v jejich držení již roku 1347.

Bohatství a význam rodu vzrostly až v 17. století, když Pavel (1598-1638), veszprémský hlavní kapitán, dostal od císaře +more_Štýrský'>Ferdinanda II. několik vsí panství Komárno a jeho syn Štěpán (1616-1693) získal královskými dary v roce 1646 obec Vásonkeő (podle níž rod používal druhý predikát) a v roce 1650 Palotu. Štěpánův syn stejného jména se stal v roce 1657 majitelem celého komárenského panství a roku 1686 získal panství Divín, zkonfiskované uherskou královskou komorou rodu Balašů. Později získali Zichyové i panství Voderady, Želovce, Rusovce, Cífer a majetkové podíly na panstvích Ostrý Kameň, Oravský hrad a Lietava. V čase největšího rozmachu měla výměra rodových majetků rozlohu téměř 100 tisíc katastrálních jiter (57 500 hektarů). Roku 1680 povýšil císař Leopold I. rod do hraběcího stavu.

Rod se už v 17. století začal rozčleňovat na několik větví, jejichž jména se odvozovala od názvů rodových sídel. +more Další dělení nastalo v 19. století, kdy synové Jana I. rozdělili rod na větve Palota (Jan II. ) a Karlburg (Štěpán). Nejvýznamnější na Slovensku byly linie Karlburg a Cífer. Udržely si zde částečné pozemkové vlastnictví až do konce druhé světové války.

Významní členové

Členové rodu sehráli významnou úlohu ve státní zemské a vojenské správě Uherska, mnozí byli významnými maďarskými politiky, vojáky, ale i spisovateli.

* Štěpán (18. září 1616-15. +more březen 1693) zemský a vojenský hodnostář. Stal se zakladatelem slávy a bohatství rodu. V roce 1637 byl velitel rábských husarů a velitel několika měst (1641 Ráb, 1650 Veszprém a Palota). Od roku 1655 byl předsedou uherské královské komory a strážce uherské královské koruny. V roce 1655 ho povýšil císař Ferdinand III. baronského stavu. * Petr (1674-. ) je znám jako autor básní a zajímavých básnických dopisů psaných Klaře Drugethové de Homonna. * Karel Josef (3. března 1753, Bratislava - 18. září 1826, Vídeň) státník a řečník; roku 1786 se stal vrchním županem rábské župy a 1788 nejvyšším soudcem (judex curiae). V tomto úřadě velmi přispěl k uklidnění tehdejšího pobouřeného smýšlení v Uhrách; roku 1802 se stal předsedou společné dvorní finanční komory a správcem říšských financí, roku 1808 státním konferenčním ministrem a 1809 ministrem války. Ke konci napoleonských válek (1813-1814) byl ministrem vnitra. Na uherských sněmech byl vynikajícím rétorem konzervativního směru * František (25. června 1777 - 6. října 1839), nejstarší syn Karla Josefa, po sňatku s hraběnkou Marií Ferrarisovou (1799) přijal příjmení Ferraris a zemřel jako podmaršálek. * Karel (20. června 1779, Vídeň - 15. prosince 1834, Budapešť), Františkův mladší bratr, byl správcem uherského státního pokladu a vrchním županem mošoňské župy. * Štěpán (1780-1853), byl delší dobu rakouským velvyslancem v Petrohradě. * Ferdinand (13. července 1783 - 7. října 1862, Bratislava), Karlův mladší bratr, byl podmaršálkem a velitelem v Benátkách. V roce 1849 byl odsouzen k 10 letům vězení v pevnosti, protože rok předtím odevzdal toto město společně s hrabětem Pálffym do rukou povstalců. R. 1851 byl amnestován. * Evžen (1809-1848) správce bělohradské župy; během maďarské revoluce odejel spolu s palatinem Štěpánem do Stoličného Bělehradu a zůstal zde i po palatinově odchodu. Povstalci jej obvinili, že je spolčen s blížícím se rakouským vojskem a že se chystá vydat císařskou proklamaci; proto ho zatkli, na mimořádném soudu, jemuž předsedal Görgei, 30. září 1848 ho na ostrově Csepelu odsoudil k smrti a popravili. * Antonie Zichyová (1816-1888), manželka Ludvíka Batthyányho, ministerského předsedy Uherského království v období maďarské revoluce 1848. * Antonín (7. listopadu 1823, Zala - 19. května 1898, Budapešť) novinář, spisovatel a člen uherské panské sněmovny; napsal velmi cenný životopis hraběte Štěpána Széchenyiho: Gróf Széchenyi lstván életrajza (2 svazky) a Povídky (Elbeszélései). * Evžen (Jenő) z karlburské větve (5. července 1837, Sárszentmihály - 26. prosince 1906, Merano) spisovatel, cestovatel a politik (dědičný člen uherské panské sněmovny), patřily mu statky v župě bělehradské, vesprimské, biharské, tolnánské. Usilovně se snažil zjistit počátky maďarského národa, proto uskutečnil několik nákladných výzkumných cest do Asie (1895-96 na Kavkáz a do střední Asie, 1897-98 do severní Asie). Výsledky svých cest publikoval ve vícero knihách; především jde o šestidílný spis Třetí cesta po Asii (Harmadik Azsiai utazása), jehož první (Vznik uherského rybářství - A magyar halászat eredete zpracovaný Janem Jankó) a druhý díl (Zoologické výsledky - Állattani eredmények, zpracovaný Gézou Horváthem) jednají o přírodovědeckých výzkumech výpravy; díly třetí a čtvrtý (Archeologické studie na ruské půdě - Régészeti tanulmányok az orosz földön, zpracované Bélou Postem) shrnují archeologické výsledky cest; pátý díl sepsaný Josefem Pápaiem jedná o lidové poesii Seveřanů (Ostjáků) (Az északi osztjak népköltés); šestý díl (Orientální bádání v zájmu objasnění původu maďarského plemena - Keleti kutatások a magyarság eredetének földeritése érdekében) napsal hrabě Eugen sám. Po většinu života byl předsedou zemské komise pro udržování památek stavitelství a umění. * Josef (1841-1924), guvernér v Rijece, ministr v uherských vládách 1872-1875, dědičný člen Sněmovny magnátů * Theodor (1847-1927), diplomat, rakousko-uherský vyslanec ve Württembersku a Bavorsku, dědičný člen Sněmovny magnátů * Géza z karlburské větve (23. července 1849, Sztára - 14. ledna 1924, Budapešť) spisovatel, dramatik, hudební skladatel a vynikajícím pianistou. Byl Lisztovým žákem a koncertoval v Budapešti, ve Vídni, v Paříži a v Rusku. Napsal poetickou povídku Čarodějka leáňvárská (Leányvári boszorkány) s kresbami proslulého Michala Zichyho, o němž napsal Život a díla Michala (Mihály élete és művei), poezii Novější básně (Ujabb költemények) a drama Boj lásky (A szerelem harca). Složil operu Alár, která byla úspěšně uvedena i v zahraničí, např. v Berlíně (1898). * August (1852-1925), cestovatel, spisovatel, guvernér v Rijece, nejvyšší dvorský maršálek 1911-1918, rytíř Řádu zlatého rouna * Aladár z palotské větve (4. listopadu 1864 - 16. listopadu 1937) konzervativní politik, člen agrární skupiny uherských poslanců, od roku 1893 člen panské uherské sněmovny, v letech 1906-1910 a 1917-1918 ministr uherské vlády bez portfeje, od roku 1927 poslanec maďarského parlamentu. * Jan z karlburské větve (30. května 1868, Nagyláng - 4. ledna 1944 tamtéž) doktor politických věd a doktor práv, vůdce strany lidové (klerikální) a předsedou všeobecného katolického sdružení v Uhrách, doživotní člen uherské panské sněmovny a ministr školství. * Julius z palotské větve (*1871-. ), biskup v Pécsi.