Zoborožec luzonský

Systematika a rozšíření

Zoborožce luzonského formálně popsal v roce 1783 nizozemský přírodovědec Pieter Boddaert. Objevuje se ve dvou poddruzích s tímto rozšířením:

* P. m. +more manillae (Boddaert, 1783) - Luzon, Marinduque, Catanduanes a okolní ostrůvky; * P. m. subniger McGregor, 1910 - Polillo a Patnanongan.

Druhové jméno manillae odkazuje k filipínskému hlavnímu městu Manila.

Stanoviště

Vyskytuje se v dipterokarpových pralesích a lesích poblíž vodních ploch. Obývá nížiny, může však vystoupit až do 900 m n. +more m. Je docela tolerantní k přeměněnému habitatu, který způsobil člověk svou činností, a v novodobé historii se tak objevuje i v sekundárním lese a na plantážích.

Popis

Daniela Girauda Elliota) S délkou těla kolem 45 cm představuje jednoho z menších zoborožců. +more Samec váží kolem 400-480 g, samice asi 470 g. Dominantním rysem hlavy je velký, dolů zatočený špičatý zobák s nízkou rohovinově zbarvenou přilbicí na horní čelisti, která zasahuje do poloviny délky zobáku. Zobák je hnědý se světle žlutými příčnými proužky na obou čelistech. Samec má hlavu, krk a celou spodinu nažloutle bílou. Krk a oblast ušních otvorů jsou černé. Svrchní část těla včetně křídel jsou tmavě hnědé. Ocas je tmavě hnědý s širokým rezavým příčným pruhem ve střední části. Duhovky samce jsou tmavě červené, nohy tmavě hnědé. Samice je podobná samci, avšak její hlava, krk a spodina jsou tmavě hnědé, svrchní část těla je světlejší než u samce a rezavý lem na ocase je hnědší. Duhovky samice jsou červenohnědé až oranžové.

Biologie

Zoborožec luzonský ve frankfurtské zoo Živí se ovocem různých druhů stromů. +more I když se může krmit na pěstovaném ovoci, preferuje ovoce nativních stromů jako jsou Ficus sp. , Artocarpus sp. , Dysozylum sp. , Syzygium sp. , Canarium sp. , Litsea sp. nebo Cocos cumingii, Livistonia rotundifloriae nebo Pinanga insignis. V době hnízdění je samice krmena samcem hlavně živočišnou stravou. K hlasovým projevům patří hlasitý čistý krátký pískot připomínající zvuk vydávaného po zmáčknutí dětské hračky. Vydává také zvuk podobný trumpetě, něco jak tót-tót, tut-tut.

Hnízdění

Jedná se o teritoriální, patrně monogamní druh. Je možné, že se angažuje v jakési formě kooperativního hnízdění. +more Zahnizďuje v období sucha (březen až červen) v přirozeně se vyskytujících dutinách vzrostlých stromů. Samice snáší 2-3 vejce v jednodenních až pětidenních intervalech. 28-31 dní dlouhou inkubaci obstarává pouze samice, zatímco samec ji krmí regirgutací potravy. Mláďata dosahují vzletnosti ve věku 50-65 dní. Spolu s mláďaty hnízdo opouští i samice, která je po celou dobu inkubace a dvouměsíčního růstu mláďat doslova zazděná na hnízdě a ponechán je pouze malý vletový otvor, kterým samice a mláďata mohou od samce, případně i od nedospělých jedinců, přijímat potravu. Zazdění provádí samice vytvořením zídky z bláta, rostlinného materiálu a trusu.

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje zoborožce luzonského za málo dotčený druh i přesto, že se u něj předpokládá klesající populační trend. Zoborožec luzonský je někdy loven na maso. +more Ifugaové z provincie Ifugao používají lebky luzonských zoborožců z rodu Penelopides k výrobě tradičních přilbicovitých čapek. Ohrožení druhu představuje také úbytek a degradace původních pralesů; podle odhadů jen 10 % z celkového areálu výskytu zoborožce luzonského představuje pro zoborožce ideální stanoviště.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Zoborožcovití Kategorie:Ptáci Orientální oblasti Kategorie:Endemity Filipín