Záhuba pohanův na Litvě

Vznik

„… Jiří s Bernardem, za sebou maje nevolníka, jel do Binaufeldu…“ (ilustrace Michała Elwiro Andriolliho, 1895) Námět pro dramatický příběh románu čerpal autor z vyprávění o hrdinské bitvě litevské tvrze s křižáky, které již dříve podal v rozsáhlé dvoudílné monografii Litwa - starożytne dzieje, ustawy, język, obyczaje, pieśni, przysłowia, podania itd. +more (Warszawa 1847-1850). Kraszewski se již dříve zabýval litevskou problematikou celkově, jelikož sám se považoval za „Litvína“ a byl hrdý na svůj východopolský původ Dějiště příběhu, litevskou krajinu, obšírně popsanou v díle, znal autor z vlastní zkušenosti, stejně jako podivuhodnou architekturu malborského hradu.

Autorovou inspirací rovněž mohl být nezávisle na jeho vlastních výzkumech také historický román Felikse Bernatowicze Pojata, dcera Lezdejky, aneb Litvíni v XIV. století (1826), která byla v první polovině století velmi populární a byla opakovaně vydána (6 vydání před Kraszewského románem) a překládána. +more Autor rovněž sám recenzoval a proto dobře znal dílo Władysława Syrokomly Margier - poemat z dziejów Litwy (1855), vycházející také z výše zmíněného litevského vyprávění.

Příběh

Děj se odehráva ve 30. letech XIV. +more století. Dobu příběhu lze identifikovat podle zmínek o vládě Gediminase na Litvě (1316-1341) a „Ludera“ (Luther von Braunschweig) jako velmistra německého řádu. Román vypráví nezvyklý příběh Margera, mladého Litevce z významné rodiny kunigase (knížete), kterého křižáci v dětství unesli a vychovali jako křesťana pod jménem Jiří se záměrem využít ho proti jeho krajanům. Jiří se náhodou dozví pravdu o svém původu a začíná pomýšlet na útěk. Náhodou se také seznámí s mladou Litevkou Baniutou (přejmenovanou křižáky na Barbaru), která byla rovněž unesena a je držena na hradě. S pomocí dalších dvou Litevců v službách křižáků utečou z Malborského hradu a ukryjí se v nedostupné litevské divočině.

Jiří se jakožto „poněmčený“ odrodilec na počátku setkává s neochotnýma podezíravým přijetím, Baniuta, se kterou se mezitím sblížil a zasnoubil, je mu odebrána a určena jako služebnice pohanského božstva. Odhodlaný odpor mladého kunigase tento záměr zmaří. +more Svou zarputilostí přiměje matku, která mezitím pro něj přijela, aby se zasadila za propuštění Baniuty, a všichni společně se vydají do rodných Pillen - pohraniční pevnosti aktuálně ohrožené křižáckým vpádem. V závěru díla následují po sobě události v rychlém sledu: triumfální návrat, smrt Margerova dědečka a jeho pohřeb, svatba mladého páru a dramatický boj obránců proti křižáckým obléhatelům. Román končí tragickým obrazem lidu hynoucího v hořících Pillenách.

Postavy

Litevci

Zbytky opevnění a památník Margera a obránců pillenského hradu * Marger/Jiří - kunigas (šlechtic, kníže) v dětství zajatý a vychovaný křižáky, * Baniuta/Barbara - dívka zajatá křižáky, Margerova milá, * Rymos - mladík zajatý křižáky, pacholek, druh Jiřího, * Šventas - litevský odpadlík sloužící křižákům jako zvěd, * Reda - vdova po zabitém kunigasovi z Pillen, matka Margera-Jiřího, * Valgutis - Redin stařičký otec, * Vižunas - Margerův pobočník při obraně hradu, * Jargala - stará šlechtična, matka Baniuty, * Konis - vejdalota, mladý kněz v Perkunasově svatyni.

Křižáci

Bratr Bernard - zasloužilý, vychovatel Jiřího za jeho pobytu v Malborku, * bratr Silvester - řádový špitálník, pečující o Jiřího v době jeho choroby, * Luder - velmistr řádu, pocházející z významného rodu, * Siegfried von Ortlopp - jeden z významných členů řádu, příbuzný Gmundy, * Gmunda Lewen - příbuzná Siegfrieda, provozovatelka „hostince“ ve městě, paní Baniuty, * Dietrich von Binau - německý osadník hospodařící na statku u Malborku, dočasný opatrovník Jiřího, * otec Antonín - kněz doprovázející křižáky, duchovní vychovatel Jiřího.

Charakteristika románu

Autor s využitím svých dřívějších prací a svého zájmu o historii Litvy vytvořil poměrně hutný jednosvazkový román s dramatickou zápletkou a strhujícím dějem. V celém rozsáhlém Kraszewského díle je to jeden z pouhých čtyř románů, které se nevztahují k historii Polska a Poláků. +more Při jeho tvorbě kriticky využíval dostupné zdroje a tvořil obraz křižáků a Litvy v souladu s tehdejšími poznatky vědy a výzkumu. Jak je u něj obvyklé, dovedně spojil plastickou vizi minulosti s imponující znalostí tématu. Důkazem svědomitého přípravné studia je jednak litevská slovní zásoba uplatněná v díle, jednak popisy obyčejů, např. pohřebních či svatebních (na konci XI. kapitoly). Rekonstrukce litevského hradiště: „Strašný jest zdaleka pohled na Pilleny. Toť obrové tam narovnali na sebe ty těžké klády zšíří člověka, svázané spolu jakoby byly srostlé. “ (z 3. kapitoly) V souladu se soudobými poznatky je i popis opevněného hradiště nad řekou. Také samo dějiště příběhu je autentické: dnešní obec Punia nad Němenem (německy ). Podobných obranných opevnění zvaných litevsky (doslova: „sypané kopce“, od ) měli Litevci v tom čase značné množství.

Postava hlavního hrdiny Jiřího-Margera může být inspirována micikiewiczowským Konrádem Wallenrodem. Wallenrodství Margera je ale jiného typu než u jeho literárního předchůdce, jelikož Marger neváhá zahynout společně s rodáky při obraně ohrožené litevskosti a hranic vlasti. +more Vedle dovedně psychologicky rozlišených hlavních postav (bratr Bernard, Baniuta, Reda) je dosti přesvědčivě vykreslena duchovní přeměna odpadlíka Šventase, který proti vlastní vůli nalézá v sobě své potlačené litevství a stává se kunigasovi věrným společníkem. Výstižně je rovněž podána postava a otřesené pocity matky, která navzdory silnému mateřskému citu jen obtížně překonává odstup vůči synovi ovlivněnému výchovou v nepřátelské kultuře.

Milostná zápletka má v díle pomocnou úlohu. Zpočátku je jen naznačena, postupně získává na významu a prohlubuje se na pozadí hlavního příběhu až do tragického vyvrcholení v poslední kapitole. +more V dramatické závěrečné části se spád událostí výrazně zrychluje a nastává změna nálady: radost mísí se se smutkem. Krom toho se v posledních dvou kapitolách mění charakter díla na částečně rytmizovanou poetickou prózu nahrazující dosavadní vyprávění založené na dialozích a popisech. Tyto kapitoly mají povahu elegie; heslem beznadějné obrany vlastní nezávislosti stává se opakovaná věta: „Jen jednou člověk umírá. “ Pod rouškou „historického kostýmu“ (S. Świerzewski) je dovedně skrytá analogie s bojem povstalců v r. 1863. Celkové poselství a nálada díla představovaly také pro autorovy současníky srozumitelné varování před ofensivním germanismem, které Kraszewski ve svých historických románech často opakoval.

Význam a ohlasy

Mnohokrát byl zdůrazněno, že toto dílo významnou měrou povzbudilo povědomí Litevců o vlastní kultuře a historii a přispělo tím k jejich národnímu obrození. O neutuchajícím zájmu o toto dílo svědčí nejnovější vilenské knižní vydání v překladu a zpracování Jonasa Kličiusa.

Mimo oblast literatury bylo téma zpracováno v opeře Konstantyho Gorského o třech jednáních s názvem Margier (premiéra v r. 1927). +more Libreto opery ale vychází ze Syrokomlova díla.

Nemunas007.JPG|Němen v okolí hradu Punia002.JPG|Zachovalá část opevnění Nemunas008.JPG|Pohled z opevnění na řeku

Česká vydání

+more_-_Záhuba_pohanův_na_Litvě. pdf|náhled|Český_překlad_Jakub_Malý'>Jakuba Malého, titulní strana Český překlad Jakuba Malého vyšel v nakladatelství J. Otty v roce 1886.

Odkazy

Reference

Literatura

Wincenty Danek, Powieści historyczne J. I. +more Kraszewskiego, Warszawa: Ludowa Spółdzielnia Wydawnicza, 1966. * Jerzy Jarowiecki, O powieści historycznej Józefa Ignacego Kraszewskiego, Kraków: Wydawnictwo Naukowe WSP, 1991. * Inesa Szulska, Litwa Józefa Ignacego Kraszewskiego, Warszawa: Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego, 2011.

Externí odkazy

Kategorie:Polské romány Kategorie:Knihy z 19. +more století Kategorie:Řád německých rytířů Kategorie:Litevská kultura.