Zákon o státním jazyce (Československo) byl zákon platný v Československu, který reguloval používání státního jazyka. Byl přijat v roce 1920 a jeho účelem bylo upravit postavení češtiny a slovenštiny jako státních jazyků.
Zákon předepisoval, že veškeré úřední jednání a dokumenty musí být sepsány ve státním jazyce, což byla v případě Československa čeština a slovenština. Zároveň zaváděl povinnost vyučování státního jazyka ve školách.
Zákon měl za cíl posílit postavení češtiny a slovenštiny jako státních jazyků a přispět k jejich ochraně. Byl důležitým krokem v procesu konsolidace národní identity a jazyka v Československu.
Zákon o státním jazyce v Československu byl později novelizován a změněn, a to zejména po rozpadu Československa v roce 1993. Nové právní předpisy upravují používání češtiny a slovenštiny jako samostatných státních jazyků v České republice a Slovenské republice.