Závišova píseň

Technology

12 hours ago

Author

Křížem z Telče Závišova píseň (též podle počátečních slov Jižť mne všě radost ostává) je staročeská milostná skladba, za jejíhož autora je považován Záviš ze Záp. Jedná se o nejsložitější a formálně nejvyspělejší českou milostnou píseň. V písni jsou především popisovány autorovy pocity lásky, avšak i jeho stesk nad nepřítomností milované osoby.

Dílem se zabýval již v 17. století barokní spisovatel Bohuslav Balbín, který autorství milostné písně mylně přisoudil českému šlechtici Záviši z Falkenštejna. +more Skladba však byla složena zřejmě koncem 14. století. Žánrově se píseň řadí k lejchům. Píseň je syntézou vlivů minnesangu, jenž se odráží v básnické výstavbě skladby, a liturgického zpěvu po stránce hudební. Historik Pavel Spunar se domnívá, že ze Závišovy písně vyzařují vlivy německého básníka Jindřicha z Míšně. Podle jazykovědce Pavla Trosta si Záviš zvolil jednu z Jindřichových básní jako svou dílčí předlohu. Dílo vychází z tradice tzv. kurtoazní lyriky, v níž se projevuje láska, která je pojata ve smyslu utrpení a žalu. Autor v písni užívá zvířecích motivů, když klade přirovnání k fénixovi, lvu, orlu či labuti, na základě čehož literární vědec Václav Černý soudil, že autor hledal vzory z trubadúrské poezie.

Dodnes se zachovaly dva úplné rukopisy Závišovy písně, jež patrně ovšem nepodávají přesné původní znění skladby.

Ukázka

Jižť mne všě radost ostává, jižť mé všě útěchy stanú. Srdce túžebné krvi plavá: to vše pro mú milú žádnú. +more Svýma zraky skrzě očko silněť střielé v mé srdéčko, bydlímť u plamennéj túzě. Muoj život v túhách nemáhá: to vše jejie krásadrahá silněť mě k tomu připúzie. (. ).