Acéna

Popis

Acény jsou zpravidla nízké, vytrvalé, stálezelené, poléhavé nebo vystoupavé byliny. Báze stonku je často dřevnatějící. +more Některé druhy mají pod zemí oddenek, jiné dřevnatou hlízu (kaudex). Listy jsou střídavé, nepravidelně lichozpeřené (výjimečně téměř dlanitě stažené), složené z dřípeně pilovitých až dělených úkrojků. Palisty jsou vytrvalé, přirostlé k řapíku, případně chybějící. Květy jsou oboupohlavné, bezkorunné, nenápadné, nejčastěji čtyřčetné, uspořádané v úžlabních nebo vrcholových, kulovitých hlávkách či podlouhlých klasech. Tyčinek může být různý počet, od jedné až do 10, a bývají delší než kališní lístky. Semeník je obvykle jediný, nesoucí krátkou vrcholovou čnělku nesoucí členěnou bliznu. Plodem je nažka, která je celá obalená vytrvalou, zpravidla ostnitou češulí.

Acaena ovina leaf5 (14347123783). jpg|List Acaena ovina Acaena myriophylla kz06. +morejpg|Detail květenství Acaena myriophylla Acaena magellanica magellanica 1. jpg|Ostnitá plodenství A. magellanica Acaena echinata fruit2 CAN (15638379518). jpg|Detail plodů A. echinata s ostnitými češulemi.

Rozšíření

Rod acéna zahrnuje asi 56 druhů a je rozšířen zejména na jižní polokouli. Největší počet druhů (asi 30) roste v západních a jižních oblastech Jižní Ameriky. +more Pouze dva druhy odtud přesahují severněji: Acaena elongata do Mexika a Guatemaly a Acaena pinnatifida do Kalifornie. Severně od rovníku zasahují také některé kolumbijské a peruánské druhy. Na Havaji se vyskytovala endemická, dnes již vyhynulá Acaena exigua. Delším centrem rozšíření je Nový Zéland, odkud je známo 10 druhů, z toho 9 endemických. V Austrálii roste 6 druhů, jeden z nich přesahuje i na Novou Guineu. Některé druhy acén jsou endemity izolovaných ostrovů či souostroví: Acaena sarmentosa a A. stangii na souostroví Tristan da Cunha, A. minor na Ostrovech protinožců, A. masafuerana na Ostrovech Juana Fernándeze. V Africe se vyskytuje jediný druh, Acaena latebrosa, známý z jihoafrického Kapska. V Andách rostou acény ve vysokohorských ekosystémech nad hranicí lesa, jako je páramo či puna.

Ekologické interakce

Údaje o způsobu opylování květů acén nejsou zcela jednoznačné. Ve většině zdrojů se uvádí, že květy neobsahují nektar a jsou na rozdíl od převážné většiny jiných zástupců čeledi růžovité opylovány větrem, některé zdroje však uvádějí opylování hmyzem. +more Většina druhů má ostnité plody, které se přichycují na srsti zvířat a peří ptáků a jsou jimi roznášeny (epizoochorie) i na velké vzdálenosti. Plody byly nalezeny i na peří buřňáků přilétajících na oceánské ostrovy.

Invazivita

Acéna novozélandská je na Britských ostrovech obtížnou invazní rostlinou. Na ostrovy byla zavlečena na přelomu 19. +more a 20. století s ovčí vlnou z Nového Zélandu a v současnosti pokrývá značné rozlohy zejména na písčitých stanovištích při mořských pobřežích, kde vytlačuje původní vegetaci. Za rizikovou rostlinu je považována také v Kalifornii a Oregonu.

Taxonomie

Rod Acaena je v rámci čeledi Rosaceae řazen do podčeledi Rosoideae, tribu Agrimonieae a podtribu Sanguisorbinae. Ze známějších rodů je do tohoto tribu řazen např. +more rod Sanguisorba a středomořský rod Sarcopoterium. Podle výsledků fylogenetických studií jsou nejblíže příbuznými liniemi andské rody Polylepis a Tetraglochin.

Zástupci

acéna Buchananova (Acaena buchananii) * acéna drobnolistá (Acaena microphylla) * acéna husí (Acaena anserinifolia) * acéna magellanská (Acaena magellanica) * acéna novozélandská (Acaena novae-zelandiae) * acéna sivá (Acaena caesiiglauca) * acéna stříbrná (Acaena argentea)

Význam a pěstování

Acéna drobnolistá

Acény jsou pěstovány jako skalničky a půdopokryvné rostliny. Lze je použít i jako náhradu trávníku zejména na sušších stanovištích a jako pokryv půdy v místech s výsadbou cibulovin. +more Většinou jsou stálezelené a vytvářejí nízké kobercovité porosty, které na podzim zdobí ježatá kulovitá plodenství. Mezi pěstované druhy náleží např. acéna drobnolistá (A. microphylla), acéna sivá (A. caesiiglauca), acéna stříbrná (A. argentea) a Acaena inermis. Vyžadují slunné stanoviště a dobře propustnou půdu, na její složení však nejsou nijak náročné. Některé druhy snášejí i polostín. Dobře etablované rostliny jsou dosti odolné vůči suchu. Při kompozici výsadby je nutno počítat s jejich agresivní rozrůstavostí. Acény se nejčastěji množí dělením trsů v jarním období. Lze je také řízkovat. Řízky se odebírají v pozdním létě a píchají přímo do květináčů do propustného substrátu. Je možné též množení výsevem, sběr semen je však obtížný a zdlouhavý.

Některé druhy jsou využívány v lokální medicíně. Na Novém Zélandu zejména acéna husí (A. +more anserinifolia) a acéna novozélandská (A. novae-zelandiae), v Austrálii Acaena sanguisorbae, v Jižní Americe Acaena pinnatifida. Domorodci na jižním ostrově Nového Zélandu používají listy Acaena sanguisorbae k přípravě čaje.

Acaena caesiiglauca kz04.jpg|Acéna sivá Acaena inermis.jpg|Acaena inermis Acaena ovalifolia1 ies.jpg|Bohatě plodící Acaena ovalifolia

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Růžovité Kategorie:Flóra Nového Zélandu Kategorie:Flóra Austrálie Kategorie:Flóra Papuasie Kategorie:Flóra západu Jižní Ameriky Kategorie:Flóra jihu Jižní Ameriky Kategorie:Flóra Střední Ameriky Kategorie:Flóra Mexika Kategorie:Flóra Brazílie Kategorie:Flóra jižní Afriky Kategorie:Flóra jihozápadu USA