Akvamanile

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Akvomanil je označení pro druh uměleckořemeslných předmětů ve tvaru zvířete, které fungovaly jako nádoby na vodu nebo nádobí pro kropení představující hlavně italské středověké dílo uměleckého kovářství. Nejčastěji jsou vyrobeny ze zlaceného bronzu a mají podobu zvířat, často se jedná o nádobu, na jejímž hřbetě se drží stojící postava (rytíř, biskup, kovář). Přelom 19. a 20. století byl obdobím velkého zájmu o středověkou kulturu a umění, to vedlo k obnovené produkci tohoto typu uměleckého kovářství. Například mistr Hugo Lederer uskutečnil ve své dílně v Berlíně v roce 1903 sérii mosazných replik dochovaných akvamanilů, které se staly populárními okrasami pro moderní interiéry.

Akvamanile (Čechy? 13. stol.) Bronzové akvamanile ve tvaru rytíře na koni z 2. poloviny 13. století Akvamanile (též akvamanila) je konvička na vodu zoomorfních tvarů, nejčastěji šlo o lvy, koně či bájná fantastická zvířata, někdy i s jezdcem. Nádoba se vyráběla z bronzu, stříbra či keramiky, která byla často polévána zelenou glazurou. Nádoba o váze několika kilogramů měla otvor s víčkem, který se nacházel většinou na hlavě vyobrazeného zvířete, hubička byla ukryta v tlamě či na hrudi. Název je odvozen z latinských slov aqua (voda) a manus (ruka).

Historie

Takovéto keramické nádoby se vyráběly v přední Asii od +more_n. _l. '>2. století př. n. l. v Íránu a dalších, později islámských zemích. Měly tvar koňů, lvů, ptáků či jelenů. Odsud se dostaly do Egypta a přes Španělsko do Evropy. V Evropě se od raného středověku užívala při mši, kdy z ní ministrant nalévá vodu na ruce kněze, ještě než vezme do ruky hostii a kalich s vínem. V té době byly akvamanily honosně zdobené, v současnosti mají tvar jednoduché konvičky.

Od 14. století se začala využívat i mimo církevní obřady. +more Používala ji při stolování zejména šlechta a bohaté měšťanstvo. Služebník držel akvamanilu, kterou naléval vodu na strávníkovy ruce a tekutina odtékala do připravené mísy. Stejný rituál se opakoval i při skončení hodování. Toto symbolické mytí rukou mělo připomínat poslední večeři Páně.