Akvatinta

Akvatinta (ve starší literatuře se můžeme setkat i s názvem zrnkový lept) je grafická technika. Řadíme ji do tisku z hloubky. V mezinárodním značení má symbol C5. Jean-Baptiste Le Prince: Adorace anděly Zdenky Braunerové Název akvatinta je odvozen od italského acquatinta, což znamená obarvená voda. Její vynález podnítila potřeba tisknout souvislé a jemně odstupňované plochy barvy. Ve své ryzí podobě je akvatinta technikou plošného tónování jednotlivých partií kresby a připomíná lavírovanou štětcovou malbu tuší nebo sépií.

Historie

Akvatintu vynalezl holandský grafik Jan van de Velde IV kolem roku 1650, a kolem roku 1770 ji kartograf Peter Perez Burdett zavedl v Anglii. Jiné zdroje uvádějí jako autory techniky Holanďana Cornelise Pllos van Amstela (kolem 1760), Francouze L. +more M. Bonneta, Švéda P. Flodinga nebo Francouze F. P. Charpentiéra.

V literatuře je nejčastěji uváděn jako autor této techniky Francouz Jean Baptiste le Prince (1768), který akvatintu předvedl roku 1769 Francouzské Akademii a metodu, jak dospět k rozmývané grafice s využitím kalafunového prachu popsal roku 1780 v publikaci Découverte du procédé de graver au lavis. Termín akvatinta však nevymyslel Le Prince, nýbrž malíř a kreslíř map Paul Sandby (1731-1809), který tuto novou techniku přivezl do Anglie a díky vlastním experimentům zdokonalil. +more Název odvodil z faktu, že grafické listy připomínaly lavírované, akvarelové kresby.

Za příklad mistrovského využití akvatinty jsou považovány grafické cykly Francisca Goyi Los Caprichos (1799); Los Desastres de la Guerra (1810-19); Proverbios (ca 1850), u vícebarevné akvatinty tištěné ze 3-4 matric grafické listy Francouze Jeana-Françoise Janineta (1755-1793). Z českých umělců v této technice vynikli Jaromír Stretti-Zamponi, Tavík F. +more Šimon, Vojtěch Preissig. Akvatinta je dodnes velmi oblíbená, zejména v kombinaci s jinými technikami (čárový lept, měkký kryt, rezerváž).

Postup

Měděná nebo zinková deska o síle asi 1,5 mm (vyleštěná, odmaštěná a fazetovaná stejně jako u jiných druhů leptu) se pokryje jemným kalafunovým práškem nebo práškovým asfaltem. Prášek je možné na desku naprášit ručně, ale protože musí být rozmístěn co nejrovnoměrněji, používají grafikové často tzv. +more naprašovací skříň. Je to bedna nebo skříň s utěsněnými dvířky, ve které je nasypaná rozdrcená kalafuna. Otočením bedny nebo pomocí kliky či vzduchového zařízení se prášek ve skříni uvede do pohybu. Po rozvíření se do skříně uloží deska a dvířka se zavřou. Zvířený prach klesá a usazuje se rovnoměrně na desce. Naprášená deska se opatrně vyjme a nahřívá nad kahanem, dokud jednotlivá zrnka kalafuny zesklovatí. Kalafuna je proto vhodnější než asfaltový prášek, protože nezakrývá kresbu na desce. Zprůhlednění kalafuny a její roztavení a připečení k plechu lze kontrolovat také čichem. Je třeba postupovat opatrně, aby se jednotlivá zrnka nestekla dohromady. Po vychladnutí je deska připravena k grafikovu zpracování.

Technologický postup spočívá v postupném leptání desky a zakrývání míst, která mají zůstat světlejší. Štětcem se nejprve klade tekutý asfaltový kryt na ta místa, která mají zůstat při tisku bílá. +more K vykrytí je možno použít rovněž měkkou litografickou křídu nebo mastnou křídu určenou ke kresbě na sklo. , Deska se pak mírně nahřeje, aby křída roztála a pronikla na kov. Po natření zadní strany desky asfaltovým nátěrem je možné začít leptat. Po chvíli (podle toho, jak tmavý má být nejsvětlejší tón) se deska vyjme z kyseliny a zakryjí se místa, která mají být světle šedá. Pak se leptá dál, dokud grafik nedosáhne všech odstínů, které chce na desce mít.

Leptá se ve zředěné kyselině dusičné s přídavkem kamence (zinek i měď) nebo v roztoku chloridu železitého ve vodě (měď, mosaz).

Alternativy

V Anglii byl na přelomu 18. a 19. +more století vyvinut jiný postup. Na desku pokrytou pevným krytem byla nasypána jemně mletá mořská sůl. Po nahřátí krytu se zrnka soli propadla na povrch desky a po ochlazení byla odmyta vodou. Poté byla deska vyleptána. Podobného výsledku lze rovněž docílit přiložením kartonu na kryt posypaný solí a protažením v lisu nebo přiložením smirkového papíru na pevný kryt a protažením v satinýrce. Postup je třeba několikrát opakovat, vždy s novým listem smirkového papíru. Desku lze rovněž opatřit tenkým lepivým nátěrem ložiskové vazelíny, ponořit do pryskyřičného prachu, oklepat a nahřát. Jinou možností je poprášení desky barvou ve spreji, ale podmínkou je odolnost barvy vůči leptání.

Barevná akvatinta

Jednobarevné akvatinty byly obvykle tištěny v teplém sépiovém tónu. Pro vícebarevný tisk je třeba s pomocí šablon vytvořit tolik desek, kolik barev se bude tisknout. +more Postup je velice zdlouhavý a vyžaduje velkou přesnost při soutisku, jinak je grafický list znehodnocen. Nejlepších výsledků dosáhli někteří francouzští grafici činní koncem 18. století - Louis Philibert Debucourt (1735-1842), Jean Francois Janinet (1752-1813) a jeho žák Charles Melchior Descourtis (1753-1820).

Stanley William Hayter (1901-1988), umělec, chemik a zakladatel pařížského Ateliéru 17, objevil způsob, jak docílit z hlubotiskové matrice vícebarevného tisku díky vrstvení barev o různé viskozitě. Vrstvy různě viskózních barev se vzájemně odpuzují a při dotyku se nesmíchají. +more Jde o simultánní tisk z hloubky a z výšky při použití jedné desky.

Reference

Literatura

[url=http://kvv. upol. +morecz/images/upload/files/Kapitoly. pdf]Ondřej Michálek: Kapitoly z černého umění. Přehled grafických technik a některých průmyslových technologií tisku. Tečková manýra, s. 63, Univerzita Palackého v Olomouci, 2014[/url] * BALEKA Jan: Výtvarné umění. Výkladový slovník. Malířství, sochařství, grafika, Praha 1997 * KREJČA Aleš: Grafické techniky, Praha 1994 * Ad Stijnman, Jan van de Velde IV And the Invention of Aquatint, Print Quarterly Vol. 8, No. 2 (JUNE 1991), pp. 153-163 * MARCO Jindřich: O grafice, Praha 1981 * BOUDA Cyril: Grafické techniky, Praha 1979 * HOURA Miroslav: Jak se dívat na grafiku, Praha 1971 * JUNA Zdeněk: Lept a příbuzné techniky, Praha 1954 * KUBAS Jozef : Techniky umeleckej grafiky, Bratislava 1959 * Arthur Mayger Hind, A History of Engraving & Etching From the 15th Century to the Year 1914, Dover Publications, 1923, Courier Corporation 1963.

Související články

Grafika * Grafické techniky * Ex libris * Novoročenka

Externí odkazy

Kategorie:Lept