Antinatalismus

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Antinatalismus je filosofický a etický postoj, který zdůrazňuje, že reprodukce lidského druhu je nemorální nebo škodlivá a který vyzývá k ukončení narození nových jedinců. Antinatalistické myšlenky se objevily již ve starověkých civilizacích, ale jako samostatná filozofická a sociální hnutí se začaly prosazovat až v moderní době. Antinatalismus se opírá o různé argumenty, jako je utrpení, environmentální dopady růstu populace nebo osobní svoboda. Někteří antinatalisté se domnívají, že lidský život je vždy spojen s utrpením a že neexistuje žádný objektivní důvod pro rozmnožování. Antinatalismus vychází z předpokladu, že lidé mají povinnost minimalizovat zbytečné utrpení a škodu, a že reprodukce je jednou z příčin takového utrpení. Zastánci antinatalismu často kritizují egoistické důvody pro rozmnožování, například biologického pudu nebo přání po vytvoření rodiny. Namísto toho navrhují, aby se lidé soustředili na existující problémy a snažili se minimalizovat utrpení prostřednictvím adopcí, ochrany životního prostředí nebo pomocí dobrovolných sterilizací. Antinatalismus má své zastánce i kritiky, kteří poukazují na různé aspekty této filozofie. Kritici často argumentují, že reprodukce je přirozená součást lidské existence a že existuje mnoho pozitivních a vzácných aspektů života, které by byla škoda ztrácet. Antinatalismus je také často kritizován jako neproveditelný a příliš radikální postoj. Celkově lze říci, že antinatalismus je kontroverzní filozofický postoj, který klade důraz na negativní aspekty lidské existence a významně se liší od tradičních přístupů k reprodukci a rodině.

Arthur Schopenhauer (1788-1860), slavný představitel antinatalistické teorie Antinatalismus je filosofický postoj, který přisuzuje narození negativní hodnotu, a který tak stojí v opozici natalismu. Mezi jeho přední zastánce patří Arthur Schopenhauer, Peter Wessel Zapffe a David Benatar, jehož kniha Nebýt či být vyšla také v češtině a v současnosti ji lze vnímat jako jeden z nejpopisnějších manifestů antinatalismu. Podobné myšlenky najdeme také v části Aristotelovy Etiky Eudemovy jako „moudrost Silénovu“ a tvorbě Fridricha Nietzscheho.

Argumenty pro antinatalismus

Morální odpovědnost

Arthur Schopenhauer

Arthur Schopenhauer tvrdil, že hodnota života je v podstatě negativní, protože jakákoliv pozitivní zkušenost bude vždy převážena utrpením, které je silnějším pocitem. Kdokoliv chce okamžitě otestovat tvrzení, že potěšení ve světě převáží bolest, či že se v každém případě tyto dvě navzájem vyrovnávají, měl by porovnat pocity zvířete, které hltá druhé, s pocity toho druhého. +more Schopenhauer se domníval, že nejrozumnějším postojem je děti na svět nepřivádět: Pokud by děti byly na svět přiváděny jen z aktu čistého rozumu, existovala by nadále lidská rasa. Neměl by člověk spíše více soucitu s následujícími generacemi, aby je ušetřil břemena existence, či aby na sebe vzal úděl chladnokrevného uložení tohoto břemene.

Peter Wessel Zapffe

Norský filosof Peter Wessel Zapffe poznamenal, že děti jsou na svět přiváděny bez souhlasu či rozvážení: V souladu s mým pojetím života jsem zvolil nepřivést na svět děti. Mince je prozkoumána a jen po řádném zvážení je dána žebrákovi, kdežto dítě je vymrštěno do kosmické brutality bez otálení.

Nemožnost souhlasu

Seana Shiffrin, Gerald Harrison, Julia Tanner, Asheel Singh, Jimmy Alfonso Licon a další argumentují, že plození dětí je z morálního hlediska problematické kvůli nemožnosti získání souhlasu člověka, který bude stvořen.

Seana Shiffrin předkládá čtyři faktory, které podle jejího názoru činí předpokládání hypotetického souhlasu s narozením problematickým:

# pokud čin není uskutečněn, nehrozí velká újma; # pokud je čin uskutečněn, újma utrpěná stvořenou osobou může být závažná; # stvořená osoba nemůže uniknout vzniklé situaci bez velké újmy (sebevražda je často fyzicky, psychicky a morálně nesnesitelnou možností); # hypotetické svolení není posuzováno podle preferencí a hodnot osoby, která bude nést následky vzniklé situace.

Gerald Harrison a Julia Tanner argumentují tím, že pokud chceme někoho významně ovlivnit naším činem a není možné získat jejich souhlas, pak by běžně akceptovanou volbou mělo být tento čin neuskutečnit. Výjimkou jsou podle nich činy, kterými chceme zabránit ještě větší újmě (například odstrčení někoho z cesty padajícího klavíru). +more Plození dětí podle nich ovšem mezi takové činy nepatří, protože před provedením činu osoba neexistuje (tedy jí nehrozí žádná újma, pokud čin nebude proveden).

Asheel Singh zdůrazňuje, že není třeba být toho názoru, že je příchod na svět vždy celkově újma, pro přijetí antinatalismu jako opodstatněného názoru. Podle jeho názoru stačí věřit, že z morálního hlediska nemáme právo způsobit někomu bez jeho svolení vážnou újmu, které se lze vyhnout.

Podobně podle Jimmyho Alfonsa Licona je plození morálně ospravedlnitelné, jen pokud existuje způsob, jak získat informovaný souhlas od neexistující osoby, a vzhledem k této nemožnosti je plození tedy nemorální.

Smrt jako újma

Marc Larock předkládá tzv. „deprivationalismus“ , podle nějž:

* Je v zájmu každého člověka nově uspokojit preferenci. * Pokud je člověku odepřeno nové uspokojení preference, je to proti jeho zájmu, a tedy ho to poškozuje

Larock argumentuje, že pokud je člověku odepřeno uspokojení nekonečného množství preferencí, bude tím nekonečně mnohokrát poškozen, a smrt je jednou takovou deprivací, ke které plození dětí vede. Všichni jsme přivedeni na svět bez našeho souhlasu, a během našeho života jsme obdařeni mnoha dobrými věcmi. +more Bohužel množství dobrých věcí, které každý z nás může mít ve svém životě, je limitováno. Každý z nás jednou zemře a budeme navždy odloučeni od vyhlídky na cokoliv dalšího dobrého. Život se z tohoto pohledu zdá jako krutý vtip.

Larock věří, že není správné vyvážit tento pohled tvrzením, že smrt je pro nás také nekonečně velký benefit, protože nás chrání před nekonečným množstvím nových preferencí. Navrhuje myšlenkový experiment, ve kterém máme dva lidi - Marii a Toma. +more První z nich, Marie, zemře ve věku čtyřiceti let na komplikace spojené s degenerativní chorobou. Marie by byla bez těchto komplikací ještě nějaký čas žila, ale nezažívala by nic dobrého, jen špatného. Druhý z nich, Tom, zemře ve stejném věku na stejnou chorobu, ale v jeho případě je nemoc v takovém stadiu, že by jeho tělo nebylo schopno fungovat.

Podle Larocka je špatné, když se někdo, jako v případě Toma, dostane do bodu, že již pro něj není možné prožít ve svém životě něco dobrého; každý život se jednou, pokud člověk žije dostatečně dlouho, do takového bodu dostane a naše intuice nám neříká, že by to obecně bylo dobré, nebo dokonce neutrální. Měli bychom tedy odmítnout postoj, podle kterého je smrt také nekonečně velký benefit, a to protože si myslíme, že Tom měl smůlu. +more V případě Marie nám intuice říká, že její neštěstí není tak velké jako Tomovo. Její neštěstí je zmírněno tím, že smrt ji zachránila před reálnou vyhlídkou na prožití něčeho špatného. V Tomově případě nemáme stejný intuitivní pocit. Žádná - ani špatná, ani dobrá - budoucnost pro něj nebyla fyzicky možná. Larock se domnívá, že přestože neuskutečnitelnost budoucích dobrých prožitků se nám zdá jako újma, to, že není logicky možné prožít v budoucnosti něco špatného, se samo o sobě nezdá jako benefit, který by to vyvážil. Pokud by tomu tak bylo, nebylo nic zvláštního na konstatování, že Tomovi se nepřihodilo žádné neštěstí. Ale on obětí neštěstí je, stejně jako Marie. Mariino neštěstí se ale nezdá tak velké, protože její smrt zabránila velkému trápení. Podle Larocka by se na tyhle dva případy většina lidí dívala stejně. Tenhle závěr má vést k tvrzení, že uznáváme asymetrii mezi újmami a benefity, které smrt přináší.

Dopad na mimolidské živočichy

David Benatar, Gunter Bleibohm, Gerald Harrison, Julia Tanner, and Patricia MacCormack věnují pozornost škodě, kterou lidé způsobují ostatním vnímajícím bytostem. Řekli by, že miliardy mimolidských živočichů jsou každoročně naším druhem týrány a poraženy kvůli výrobě živočišných produktů, pokusech na zvířatech, důsledkem ničení životního prostředí zvířat či pro sadistické potěšení. +more Z velké části se shodují se zastánci práv zvířat, že ubližování zvířatům je nemorální. Považují lidstvo za nejničivější druh na planetě a argumentují tím, že bez nových lidí by nebyla žádná škoda způsobená ostatním vnímajícím bytostem těmito novými lidmi.

Někteří antinatalisté jsou také vegetariáni nebo vegani z etických důvodů a navrhují, že tyto postoje se navzájem doplňují, protože mají společného jmenovatele: neubližovat druhým vnímajícím bytostem. Tento postoj byl už součástí manicheismu a katarství.

Dopad na životní prostředí

Dobrovolníci z Hnutí za dobrovolné vyhynutí lidstva tvrdí, že lidská činnost je hlavní příčinou ekologické újmy, a tím pádem je zřeknutí se plození dětí „humanitární alternativou lidských pohrom“. Další lidé ve Spojených státech amerických a dalších vyspělých zemích mají podobnou obavu co se týče přispívání ke změně klimatu a jiným ekologickým problémům plozením dětí.

Přelidnění

Někteří zastánci antinatalistického postoje tvrdí, že by antinatalistická opatření mohla vyřešit problémy jako přelidnění, hladomor, vyčerpávání neobnovitelných zdrojů či antropogenní globální oteplování. Některé země, např. +more Indie nebo Čína, zavedly opatření cílící na snížení počtu dětí na rodinu (politika jednoho dítěte), ve snaze zkrotit vážné obavy z přelidnění a ulevit zátěži na národní zdroje, přestože tato opatření nemohou být považována za všeobecně odrazující od veškerého rození.

Podle antinatalistů by přelidnění v dlouhodobém rámci mohlo vést ke zvýšenému konfliktu o klesající zdroje. Paul Ehrlich ve své knize Populační bomba uvádí, že rychle rostoucí populace brzy způsobí krizi, a obhajuje donucovací antinatalistická opatření na globální úrovni ve snaze vyhnout se maltusiánské katastrofě. +more Přesto, že v jím očekávaném období (jeho předpovědi z roku 1968 očekávaly katastrofu v pozdních 80. letech 20. století) k žádné krizi nedošlo, za svou knihou si stojí a prohlašuje, že bez budoucích depopulačních snah se problém zhorší.

Významným kritikem přelidnění, často poukazujícím na jeho negativní důsledky v médiích, je také britský přírodovědec a moderátor Sir David Attenborough, který provázel například tematickou epizodou dokumentárního cyklu BBC Horizon. Podobně jako bioložka Jane Goodallová je David Attenborough patronem organizace Population Matters, která se zabývá především vzdělávací činností a vývojem řešení v oblasti populačních problémů.

Organizace

V roce 2020 byla založena organizace Antinatalism International, první antinatalistická světová organizace. Má za cíl mimo jiné bližší propojení komunity, bojování proti stigmatu, které ve společnosti nese antinatalismus a dobrovolná bezdětnost, a poskytnutí přehledných a dostupných informací o tomto tématu.