Arménské království v Kilíkii

Arménské království v Kilíkii (arménsky , Kilikioj Hajkakan Thagauruthjun), neboli zkráceně Kilikijská Arménie či Malá Arménie (nezaměňovat s Malou Arménií v zeměpisném významu, jež ležela jinde), byl vrcholně středověký státní útvar v historické zemi Kilíkii, na pomezí dnešního jižního Turecka, severozápadní Sýrie a při březích severovýchodní části Středozemního moře.

Hlavním městem Kilikijského království byl Sis, dnešní turecké město Kozan. Během křížových výprav byli Arméni blízkými spojenci evropských křižáků a sami se nazývali baštou křesťanství na východě. +more Nezávislým státem byla Kilikijská Arménie přibližně v letech 1078 až 1375. Kilíkie od doby, co byli Arméni pod cizí nadvládou, sloužila jako centrum arménské kultury a nacionalismu.

Arménské království v Kilíkii ovládalo velká města a hrady, například přístav Korikos, Partzerpert, Vlaha (dnešní Feke), Hromgla, Tarsos, Anazarbe, Til Hamdoun, Mamistra (dnešní Misis), Adana a přístav Ayas (Aias).

Historie

První arménský král v Kilíkii Lev I. (1198-1219)

Arménské království v Kilíkii

Roku 1198 si Lev II. +more zabezpečil svou korunu a stal se prvním arménským králem v Kilíkii (jako Lev I. ). Koruna poté přešla prostřednictvím druhého manželství Lvovy dcery Isabely na jeho rivaly z rodu Hethumovců. V té době Blízkého východu dosáhli Mongolové, kteří dobyli Velkou Arménii, Mezopotámii, Sýrii a postupovali na Egypt. Mongolské dobytí bylo pro Armény, kteří stále žili ve Velké Arménii na Kavkazu, katastrofou; tento osud se však Kilíkii vyhnul, protože se Mongolové nikdy nepokusili si ji podrobit. Ba naopak, hethumovští králové navázali s mongolským Íl-chanátem přátelské vztahy, čímž si Arméni zajistili z vnějšku bezpečnost. Hethumovští panovníci se dokonce pokusili Mongoly obrátit na křesťanství, avšak marně.

Lusignanové a úpadek království

+more7|vlevo|Johanitský_řád|Rytíři_sv. _Jana_obnovují_k_roku_1347_náboženství_v_Arménii. _Romantická_malba_francouzského_malíře_Henri_Delaborde'>Henriho Delabordea z roku 1844 zobrazuje krále Konstantina III. (V. ), vítěze nad egyptským Mamlúckým sultanátem Hethumovci vládli v Kilíkii až do zavraždění krále Lva V. roku 1341. Poté byl králem zvolen Lvův bratranec Guy de Lusignan, který vládl jako Konstantin II. Arménský. Dynastie Lusignanů byla francouzského původu, avšak v oblasti měla silnou oporu v Kyperském království, které založil jeruzalémský král, jmenovec nového arménského krále, Guy de Lusignan. Mezi Lusignany na Kypru a Armény byly vždy úzké vztahy. Nicméně když se proevropští Lusignanové chopili moci, pokusili se v Arménii prosadit katolictví a zemi celkově přiblížit západní Evropě. Místní arménští šlechtici změny povětšinou akceptovali, avšak rolnictvo se postavilo proti změnám. Situace nakonec vedla k povstání.

Na jaře 1347 bylo království napadeno egyptskými mamlúky, ovšem král Konstantin III. +more (V. ) se dokázal, také s pomocí kyperského loďstva a johanitských rytířů, nakonec ubránit a do roku 1349 osvobodit obsazená města i vůbec východ státu (tzv. rovinatou Kilíkii) až po břehy Alexandrettského zálivu. Mamlúcká vojska se však v roce 1359 opět vrátila a tentokrát již byla úspěšnější: celá východní Kilíkie padla do muslimských rukou, takže Arménské království bylo odkázáno na přežívání v západní hornaté a málo úrodné části země (tzv. drsné Kilíkii). Z trvalé defenzivy už se arménskému státu nepodařilo vymanit.

Pád hlavního města Sisu v dubnu 1375 do rukou muslimů přispěl k definitivnímu konci království. Poslední král +more_Arménský'>Lev VI. zemřel roku 1393 v exilu v Paříži poté, co opakovaně marně žádal o vypravení další křížové výpravy. Titul arménského krále si nakonec přisvojil Lvův bratranec, kyperský král Jakub I. , který tak titul spojil již se svými tituly krále Kypru a Jeruzaléma. Poslední nezávislá arménská entita tak byla po třech stovkách let suverenity a rozkvětu zničena.

S poukazem na to F. Nansen napsal: :„Když lidé, kteří mají zkušenost se zlým osudem, vybudují vzkvétající stát v cizí zemi, obklíčeni nepřáteli ze všech stran a pokračují ve své existenci další tři staletí, není to než podpis mimořádné síly uvnitř těchto lidí. +more“.

Rozšíření arménské populace v Kilíkii

+more6|vpravo'>Arménská mince z let 1080-1375 Ačkoliv Mamlúci převzali nad Kilíkii kontrolu, nebyli s to ji udržet napořád. Turecké kmeny, které vedl válečník Tamerlán, si prorazily cestu Kilíkií a utvrdily se zde. Ve výsledku na třicet tisíc Arménů opustilo kilikijskou pevninu a usadilo se na Kypru, kde žili pod francouzskou a poté benátskou vládou až do roku 1489.

Arméni, kteří zůstali v Kilíkii zde přetrvali jako národnostní a náboženská menšina v rámci Osmanské říše až do Arménské genocidy roku 1915. Jejich potomci jsou nyní rozptýleni v arménské diaspoře a Svaté arménské diecézi v Anteliasu v dnešním Libanonu.

Státní symboly

Soubor:Blason Royaume d'Arménie (d'après Gelre). svg|znak království dle erbovníku Armorial de Gelre Soubor:RubenidCOA. +moresvg|Rubenovci (1000-1261) Soubor:Coat of arms of the Armenian Kingdom of Cilicia. svg|Hethumovci (1226-1341) Soubor:Coat of Arms of the House of Lusignan (Kings of Armenia). svg|Poitiers-Lusignanové (1341-1375).

Soubor:Flag of the Rubenid Dynasty. svg|dynastie Rubenovců (1198-1219) Soubor:FlagKilikia. +morepng|království Hethumovců (1226-1341) Soubor:Flag of Lusignan dynasty. webp|království Poitiers-Lusignanů (1341-1375).

Odkazy

Reference

Literatura

T. S. +more R. Boase (Hrsg), The Cilician Kingdom of Armenia. Scottish Academic Press, 1978. * * * * Jacob G. Ghazarian: The Armenian Kingdom Cilicia during the Crusades. Richmond 2000. * C. Mutafian: La Cilicie au carrefour des empires. 2 Bde. Paris 1988. * C. Mutafian: Le Royaume arménien de Cilicie. 12e-14e siècle. Paris 1993. * Bedros A. Tekeyan: Bibliography of Cilician Armenia : 1500-2000 / Bibliographie de la Cilicie Armenienne. 2. rev. & augmented ed. Tekeyan, Laval, Quebec 2001,.

Související články

Arménské knížectví v Kilíkii * Křižácké státy * Lusignan (šlechtický rod)

Externí odkazy

Kategorie:Křižácké státy Kategorie:Zaniklé monarchie Asie Kategorie:Středověké dějiny Arménie Kategorie:Středověké dějiny Turecka