Autistické maskování

Autistické maskování, jinak označované i jako neurodivergentní maskování či kamuflování („camouflaging“), je u autistů vědomé nebo podvědomé potlačování autistického chování a kompenzování obtíží v sociálních interakcích s cílem být vnímán jako neurotypický jedinec. Maskování je naučená copingová strategie, která sice může být z pohledu autistů úspěšná, také ale může vést k nepříznivým důsledkům v oblasti duševního zdraví.

Terminologie

Pro koncept „maskování“ zatím neexistuje žádná všeobecně dohodnutá terminologie. Zatímco někteří autoři používají termíny maskování a kamuflování synonymně, jiní důsledně rozlišují mezi maskováním (potlačování chování) a kompenzací (kompenzace obtížné socializace) jakožto dvěma hlavními formami kamuflování. +more Kamuflování je zde tudíž chápano jako základní nadkategorie, maskování pak pouze jako jeden z typů kamuflování. Nicméně mezi autisty samotnými je nejčastěji používaným zastřešujícím termínem právě maskování.

Odmaskování

Proces vědomého vzdání se "masky" se označuje jako odmaskování (unmasking) a mnozí autisté jej považují za žádoucí cíl. Mezi motivace pro takovéto odmaskování patří touha již nadále neskrývat svou pravou identitu a vyhnout se nepříznivým důsledkům v oblasti duševního zdraví, které maskování často způsobuje.

Formy maskování

Mezi typické příklady autistického maskování patří zejména potlačení sebestimulace (tzv. stimmingu) a potlačení reakcí na smyslové přetížení. +more Aby autisté kompenzovali obtíže v sociálních interakcích s neurotypickými vrstevníky, mohou i navzdory značnému nepohodlí udržovat oční kontakt nebo zrcadlit řeč těla i tón ostatních.

Autističtí jedinci, jenž mívají potíže s konverzacemi, mohou také používat složitější strategie, jako je skriptování osnovy konverzace (příprava různých "scénářů"), popřípadě vytváření vědomých „pravidel“ pro konverzaci a pečlivé sledování, zda jsou jedincem dodržována. Mnoho autistů se také učí konverzačním pravidlům a sociálnímu chování zapomocí sledování televizních pořadů i jiných médií, například studováním a napodobováním chování postav seriálů. +more Mezi maskování také může patřit zdržení se mluvit o svých specifických zájmech (jeden z možných projevů autismu).

V rámci jedné studie uváděli autisté jako rozličné důvody pro maskování:

* společenské přijetí * potřeba získat práci * vyhnutí se ostrakizaci * vyhnutí se verbálnímu či fyzickému zneužívání

Důsledky maskování

Autistické maskování vyžaduje mimořádné úsilí a bývá tak hlavní příčinou autistického syndromu vyhoření. Je spojeno s nepříznivými důsledky v rámci duševního zdraví jako je stres úzkost, deprese a další psychické poruchy, ztráta identity a sebevražda. +more Některé studie nicméně zjistily, že kompenzační strategie (tedy nikoli maskování) jsou považovány za přispívající k úspěšnému a uspokojivému životu. Vzhledem k tomu, že mnoho studií o maskování se zaměřuje pouze na autistické dospělé bez kognitivních poruch, je sporné, zda jejich závěry zobecňují rozličné jedince napříč celým autistickým spektrem.

Maskování může u autistického jedince zastřít potřebu podpory. Diagnostická kritéria pro ASD v nejaktuálnějším diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch DSM-5 zveřejněném v roce 2013 výslovně uvádějí, že zatímco symptomy „musí být přítomny v raném vývojovém období“, tyto „mohou být maskovány naučenými strategiemi v pozdějším životě“. +more To umožňuje diagnostikovat autistické jedince i v těch případech, kdy jsou autistické chování a obtíže úspěšně maskovány. Doplnění této specifické formulace bylo navrženo zástupci americké neziskové organizace Autistic Self Advocacy Network. Obdobně i v nejaktuálnější verzi Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11 s platností od roku 2022) je v diagnostických kritériích pro ASD obsaženo takovéto ustanovení.

Existuje také hypotéza, že maskování může hrát zásadní roli ve vysvětlení, proč bývají autistické ženy i nebinární osoby výrazně méně často rozpoznávány a diagnostikovány jako autisté ve srovnání s muži. Tuto hypotézu předložila již v roce 1981 britská psychiatrička Lorna Wing, která mimo jiné výrazně přispěla k porozumění autismu a popularizaci Aspergerova syndromu. +more Hypotéza je uznávána v revidované verzi DSM-5-TR zveřejněné v roce 2022.

Výzkum

Ačkoli se původně o maskování psalo a diskutovalo výhradně mezi autisty, předmětem akademického výzkumu se téma stalo až v průběhu desátých let. První dotazník pro měření autistické kamufláže v dospělosti nazvaný Camouflaging Autistic Traits Questionnaire (CAT-Q) byl zveřejněn v roce 2018. +more V rámci 25 položek měří, do jaké míry jedinec využívá:.

* strategie k aktivní kompenzaci obtíží v sociálních situacích (kompenzace, 9 položek) * strategie pro skrytí autistických vlastností nebo vyobrazení neautistické persony (maskování, 8 položek) * strategie, jak zapadnout mezi ostatní lidi v sociálních situacích (asimilace, 8 položek)

Ve světle rostoucího povědomí o nepříznivých důsledcích maskování pro duševní zdraví, a také s vhledem do problému dvojité empatie, jsou dnes za kontroverzní považovány ty druhy terapie a intervencí, které mají implicitní nebo explicitní cíl vštěpovat autistickým osobám neurotypické chování a potlačovat jejich autistické rysy. Někteří dospělí autisté, kteří byli jako děti podrobeni aplikovaným behaviorálním analýzám, popisují, že byli nuceni chovat se jako jejich neurotypičtí vrstevníci v rozporu s jejich skutečnou identitou, což mělo škodlivé účinky na jejich duševní i celkový wellbeing (tj. +more na celkovou pohodu).

Existuje také několik výzkumných studií, které se zaměřily na zkušenosti s maskováním ve srovnání různých skupin lidí. V roce 2021 provedli vědci online průzkum, který porovnával zkušenosti s maskováním u autistů, neurodivergentních lidí bez autismu a neurotypických lidí. +more Zjistili, že maskování jakožto chování je společné napříč všemi typy lidí, nicméně některé aspekty maskování jsou specifičtější pro lidi s autismem, jako je například potlačení smyslových vjemů a potlačení sebestimulace (stimmingu). Vědci také svůj výzkum přenesli do kontextu pracoviště a zkoumali zkušenosti s maskováním na pracovišti u stejných tří skupin dospělých ve Spojeném království. Z průzkumu identifikovali osm nových témat a zaznamenali velké překrývání mezi třemi skupinami, například co se týče v uvažování o výhodách a nevýhodách a jejich vnímání: neurodivergentní i neurotypičtí lidé využili maskovací strategie k dosažení sociálních cílů, což naznačuje, že maskování jako takové je spíše běžnou nežli exkluzivní zkušeností.

Některé kvalitativní výzkumy se více zaměřily na zkušenost maskování speciálně u autistů. Studie z roku 2022 vedla polostrukturované rozhovory s dvaceti autistickými teenagery a sledovala, jakým způsobem je maskování asociováno s duševním zdravím (leč nikoliv nutně v lineárním vztahu) a jak je obojí ovlivněno sociálními a environmentálními faktory. +more Zdůraznili potřebu přistupovat k maskování, autenticitě a duševnímu zdraví prostřednictvím kontextu identity osob a také prostředí, což navíc poskytuje určité důsledky pro diagnostické služby a intervence.

Vědecký komentář z roku 2021 nastínil následující klasifikaci maskování/kamuflování pro účely budoucího výzkumu:

# autisté, kteří chtějí kamuflovat a úspěšně se jim to daří # autisté, kteří chtějí kamuflovat, ale zcela se jim to nedaří (potenciálně kvůli kognitivním obtížím) # autisté, kteří nechtějí kamuflovat # autisté, kteří jsou nevšímaví vůči představě kamuflování Podle další studie se dosavadní výzkum zaměřoval převážně na onu první skupinu autistů, kteří dobrovolně a zároveň úspěšně kamuflují. Proto se podívala i na nedostatečně prostudované skupiny osob na autistickém spektru, které mohou mít vlastní specifické projevy maskování/kamuflování, jako jsou děti a dospělí s jazykovým postižením. +more V argumentaci také autoři zkoumají analogii mezi kamuflováním a tzv. passingem (sociologický termín popisující schopnost být považován za člena jiné skupiny obyvatelstva, například jiné etnicity, pohlaví nebo společenské třídy).

Ohledně maskování výzkumníci zkoumali také „autenticitu“, kterou osoby s autismem pociťují při socializaci, a vypozorovali, jak podpůrné prostředí (například přítomnost lidí, kteří je přijímají a rozumí jim) může vést k jejich sebeuvědomění a přinést pozitivnější socializační zážitky než kamuflování. To však nutně neznamená, že by autistické „maskování“ bylo ekvivalentem neautenticity. +more Výzkumníci navrhli, že bychom se neměli zaměřovat na podporování maskovacího chování, ale spíše na podporu autistické autenticity, která přináší pozitivnější sebeobraz a lepší duševní zdraví.

Reference

Další četba

Price, D. (2024). Autismus bez masky: odhalte tváře neurodiverzity a žijte autenticky. Přeložila Andrea Krajčovičová. Žádná velká věda. V Brně: Jan Melvil Publishing.

Pearson, A., & Rose, K. (2023). Autistic masking: Understanding Identity Management and the Role of Stigma.

Belcher, H. L. (2022). Taking off the mask: Practical Exercises to Help Understand and Minimise the Effects of Autistic Camouflaging.

Sedgewick, F., Hull, L., & Ellis, H. (2021). Autism and masking: How and Why People Do It, and the Impact It Can Have.

Externí odkazy

[url=https://embrace-autism. com/cat-q/#test]Interaktivní dotazník na autistické maskování CAT-Q v angličtině[/url] * [url=https://autismport. +morecz/o-autistickem-spektru/detail/autisticke-maskovani]Článek o autistickém maskování na autismport. cz[/url] * [url=https://www. neurodiverzita. cz/2023/03/05/autisticke-maskovani-aneb-proc-nemam-zadne-pratele/]Zkušenost autistického maskování, přeložený článek na neurodiverzita. cz[/url].

Kategorie:ADHD Kategorie:Autismus