Cesko.wiki Bidet
Author
Albert FloresDáma na bidetu, obraz Louise Leopolda Boilly, Paříž kolem 1780 Bidet vedle splachovacího záchoda Doplňkový bidet Bidet je nízko umístěný typ umyvadla nebo vaničky, uzpůsobený pro omývání vnějšího genitálu a řitního otvoru. Zpravidla je využíván po použití záchodu - po vyprázdnění (močení nebo defekaci) - nebo při intimní hygieně ženy při menstruaci.
Historie
Slovo bidet pochází ze staré francouzštiny, kde označuje poníka a slovesem bider se rozumí jízda na poníku. Toto označení je odvozeno od skutečnosti, že původní bidety byly přenosné, měly (dřevěnou) konstrukci podobnou koni a velikost jako tato malá rasa koně. +more Vynález bidetu se klade do Francie na královský dvůr a datuje se mezi léta 1710-1715, jeho vynálezcem byl pravděpodobně Christoph Des Rosiers. K prvním uživatelům patřili král Ludvík XV. a bidet si zvláště oblíbila madam Pompadour. Ve svých pamětech o tom napsal vévoda Louis de Rouvroy de Saint-Simon, který pobýval na královském dvoře ve Versailles i v Louvru. Francouzi věnovali tradičně své hygieně největší péči.
Okolo roku 1890 se díky pokroku instalatérství v rozvodu vodovodních trubek po domě bidet přesunul z ložnice do koupelny, přestal být typem sedacího nábytku a zařadil se do sortimentu sanitární keramiky.
Kombinace bidetu a klozetu
Roku 1960 začala výroba bidetu spojeného se záchodovou mísou, což je výhodné pro domácnosti, které v koupelně nemají dostatek volného prostoru pro oddělený záchod a bidet. Bidetová tryska je zabudována přímo v límci klozetové mísy a ovládá se pákovou baterií umístěnou vedle klozetu na zdi.
Rozšíření bidetu ve světě
Piktogram na toaletě pro návštěvníky; Národní muzeum v Praze +morejpg|225px|náhled|Přenosný_Nizozemí'>nizozemský bidet z 19. století s porcelánovou vaničkou, součást nábytku v ložnici Bidet je v posledních desetiletích běžnou součástí vybavení koupelen nebo toalet v jihoevropských zemích, zejména Řecko, Itálie, Španělsko, Francie a Portugalsko, dále ve Středozemí (například v Izraeli) a na Středním Východě (některé arabské země, například Kuvajt, ve Spojených arabských emirátech Dubaj). V Latinské Americe je bidet rozšířen v Argentině a Uruguayi (až v 90 % domácností). V Asii, zejména v islámských zemích (Turecko), je bidet - resp. jeho kombinace s klozetovou mísou - běžný jak v domácnostech, tak na veřejných toaletách. Na Dálném Východě asi nejvyspělejší je Japonsko, kde je běžné umístění klasického bidetu i na toaletách veřejných.
* V Česku je bidet v domácnostech rozšířen poměrně málo, zejména z prostorových důvodů. Patří však stále častěji k vybavení hotelových koupelen i toalet v nově rekonstruovaných muzeích (například od roku 2020 v Národním muzeu v Praze, od roku 2019 na dámské toaletě v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze).
Pro návštěvníky z cizích zemí, kteří toto zařízení neznají a hrozí, že by se z bidetu chtěli napít, se na stěnu instaluje piktogram.