Cesko.wiki Bitva u Filipp
Author
Albert FloresBitva u Filipp je historická bitva, která se odehrála 8. července 1709 v blízkosti vesnice Poltavka na řece Bikovce poblíž Filipp v dnešní Ukrajině. Bitva byla jednou z hlavních událostí Velké severní války a střetem mezi vojsky Ruského impéria a Švédské říše. Bitva u Filipp skončila drtivým vítězstvím ruské armády pod vedením Petra I. Velikého nad švédskými vojsky, které velel Karel XII. Švédové byli téměř kompletně rozdrceni a museli se stáhnout z Ruska. Ztráty na obou stranách byly velké, ale porážku u Filippu nezabránila ani předchozí vítězná bitva Švédů u Narvy v roce 1700. Bitva u Filipp znamenala zlom ve Velké severní válce a oslabila švédskou moc v této části Evropy. Ruské impérium se stalo hlavním silným hráčem v regionu a výrazně posílilo svoji pozici ve východní Evropě. Bitva se stala symbolem ruského vojenského úspěchu a významnou mezníkem v dějinách Ruska.
Bitva u Filipp (Filippoi) se odehrála 3. října (sebevražda Cassia) a 23. října (sebevražda Bruta) 42 př. n. l. v Makedonii.
Historické pozadí
Po vraždě Caesara museli jeho vrazi opustit Řím. Pod vedením Gaia Cassia Longina a Marka Iunia Bruta, ovládli nakrátko východní část Římské říše. +more Po krátkých manévrech se armáda triumvirů střetla s armádou zastánců republiky poblíž Filipp, kde je triumvirové Marcus Antonius a Octavianus na hlavu porazili. Bitva se odehrála v roce 42 př. n. l. ve dvou střetnutích. Vojsko triumvirů disponovalo 100 000 muži pěšího vojska a 13 000 jezdci, strana republikánů disponovala 80 000 muži pěšího vojska a 20 000 jezdci, k tomuto počtu je nutno připočíst 20 000 mužů pomocných jednotek. Po prohrané bitvě Longinus a Brutus spáchali sebevraždu. V následujících letech ztratil třetí triumvir Lepidus svůj politický vliv, Octavianus posiloval svůj vliv v městě Římě a Antonius na východě říše.
Triumvirové
Opevněný tábor triumvirů ležel v nížině přímo na via Egnatia. Od něj vedla palisáda s příkopem až k bažinám na jihu.
Republikáni nazývající se „liberátoři“
Brutus rozbil svůj tábor na pahorku na severní straně via Egnatia. Cassiův tábor ležel také na pahorku, ale na jižní straně via Egnatia.
Průběh bitvy
První část bitvy Díky tomu, že se Octavianovi udělalo nevolno, se vedení vojska triumvirů ujal Marcus Antonius. +more Ten chtěl bitvu co nejdříve, neboť měl mnohem horší zásobování než republikáni, ale Brutus s Cassiem vždy boj odmítli. Oba chtěli triumviry vyhladovět. Marcus Antonius nutně potřeboval bitvu, takže nechal tajně vystavět cestu přes bažiny a obejít bok nepřítele. Po deseti dnech mohl Marcus Antonius vyslat několik mužů, aby obsadili pevnůstky nepřítele. Avšak Cassius zpozoroval nepřítele a rychle postavil hradbu přes bažinu. Takto tedy zastavil plán Marka Antonia a odřízl jeho muže. Tato šarvátka vyústila v opravdovou bitvu. Marcus Antonius zaútočil svým pravým křídlem na vystavěnou hradbu a po jejím prolomení obsadil republikánský tábor. Cassius ztratil orientaci v bitvě a raději spáchal sebevraždu. Jeho vojsko se poté rozprchlo. Na druhé straně bojiště zatlačily Brutovy oddíly Octavianovy oddíly a zmocnily se tábora triumvirů. Druhá část bitvy Takto se tedy otočilo bitevní pole o 90 stupňů. Po první bitvě nastal třítýdenní odpočinek. Brutus opět používal zdržující taktiku. To se ale nelíbilo jeho vojákům a důstojníkům, kteří chtěli bojovat. A tak se nechal strhnout jako Pompeius v bitvě u Farsálu a stejně dopadl. Ačkoli museli triumvirové bojovat o každý metr půdy, nepolevili a Brutova armáda byla vytlačena až do pevnosti. Tím se narušila linie a toho využili zkušení legionáři triumvirů. Po následné řeži raději Brutus spáchal sebevraždu.