Bitva u Fulfordu

Technology

12 hours ago

Author

Bitva u Fulfordu se odehrála 20. září 1066 u města York. Střetla se zde vojska norského krále Haralda III. Sigurdssona zvaného Hardrada a dvou hrabat anglosaské Anglie bratrů Edwina z Mercie a Morcara z Northumbrie.

Anglosasové měli zhruba 5000 mužů. Bohužel pro ně se toto vojsko z větší části skládalo z malých farmářů, rolníků a příslušníků místních milicí fyrdů, kterým veleli příslušníci velkostatkářské šlechty thegnové. +more Pouze asi 400 až 1000 mužů bylo profesionálními válečníky tzv. housecarly.

Vikingové měli početní převahu, odhaduje se až 10 000 mužů. Do bojů však zasáhlo přibližně 6000 mužů. +more Zbylí muži střežili lodě. Jejich vojsku veleli norský král Harald III. Sigurdsson a Tostig Godwinson, bratr jejich hlavního soupeře anglosaského krále Harolda II. Godwinsona. Vikingové měli výhodu nejen početní, ale i kvalitativní, neboť jejich vojsko bylo složeno ze zkušených bojovníků.

Bitva

Anglosasové si byli vědomi svojí nevýhody a pokusili se o její minimalizování využitím terénu. Vybrali si vyvýšený terén mezi bažinou na svém levém křídle a řekou Ouse na křídle pravém. +more Šíře volného prostranství mezi těmito přírodními překážkami byla přibližně 600 až 700 metrů a Vikingové museli postupovat do kopce přímo proti sešikovaným Anglosasům. Zpočátku se více dařilo Anglosasům. Nečekali na to, až se armáda soupeřů zcela doplní a započali útok. Pod vedením Morcara se jim podařilo zatlačit pravé křídlo Norů (kde měli soupeři málo zkušené bojovníky), ale kvůli rozbahněnému terénu u bažin jim pomalé tempo neumožnilo způsobit významné ztráty. Harald III. Sigurdsson reagoval posílením středu svých vojsk a tlakem na pravé křídlo Anglosasů, kde měli Norové početní převahu. Středu pole a křídlu u řeky velel Edwin a k dispozici měl jen členy ozbrojených milic. Ti dlouho nemohli vzdorovat zkušeným norským válečníkům a začali ustupovat směrem k Yorku. Levému postupujícímu křídlu Anglosasů znemožňoval terén zjistit, jak se vyvíjí boj na zbytku bojiště a začalo se dostávat do obklíčení. Do zad se těmto bojovníkům také začali dostávat Norové, kteří se dostali skrz bažinu a začali je obkličovat. Tím byl osud anglosaských obránců zpečetěn. Části vojska se podařilo dostat do Yorku. Vůdcům Edwinovi i Morcarovi se podařilo uprchnout.

Dohra

Město York se vzdalo pod příslibem, že nebude vypleněno. Uznalo za krále +more_Norský'>Haralda III. Sigurdssona a slíbilo mu podporu proti Haroldu II. Godwinsonovi. Také přislíbilo odeslat rukojmí k vesnici Stamford Bridge, kam se norské vojsko přesunulo.