Daktyl

Daktyl je v metrice stopa, skládající se z jedné přízvučné (či v časoměrném verši dlouhé) slabiky a dvou nepřízvučných (či krátkých) v uvedeném pořadí. Daktyl je v české literatuře velmi hojný a používaný (a také kombinovaný s jinými stopami, především s trocheji, pak se mu říká daktylotrochej), což souvisí i s jeho snadnou vytvořitelností, skládá se z nich také tzv. hexametr.

Ukázka

Černý bor utíká s kopečka,

široké jezero pod ním,

nad vodou létají rybárky,

podobny plachtám jsou lodním.

Hradisko sivé a vysoké,

na příkré vyhnáno skále -

dnes tam jen Themida promlouvá

ve jménu boha a krále.

Petr Bezruč - Plumlov

(Pro větší srozumitelnost jsou přízvučné slabiky vyznačeny tučně, v citované ukázce je poslední stopa sudých veršů neúplná.) Daktylská tendence se uplatňuje také v českém alexandrínu, i když původně tento druh verše byl jambický:

:Jste mrtva. Poproste tedy svůj náhrobek, :aby se nadlehčil. +more Poproste růže, paní, :aby se zavřely. Poproste rozpadání, :aby vám přečetlo list o mém rozpadu. :(Jiří Orten, Sedmá elegie) V polské literatuře daktyl (i když není přirozený rytmus) se vyskutuje především ve sloce 10(5+5)|8|10(5+5)|8, která se jmenuje stanislavovská, protože byla velmi popularní během panování krále Stanislava Augusta Poniatowského (konec 18. století).

:Broni się jeszcze z wież Alpuhary :Almanzor z garstką rycerzy. :Hiszpan pod miastem zatknął sztandary, :Jutro do szturmu uderzy. +more :(Adam Mickiewicz, Alpuhara (balada) z epické básně Konrad Wallenrod).

Kategorie:Stopy