Cesko.wiki Defenestrace
Author
Albert FloresDefenestrace je termín používaný pro symbolické vyhození osob nebo předmětů z okna. Tento pojem je obvykle spojován s několika historickými událostmi, které se odehrály v českých zemích. První a nejznámější defenestrace se odehrála roku 1419 v Praze. Během tažení husitské revoluce se střetli husité a katoličtí radní. Během hádky byli dva katoličtí radní a jeden pisarz vyhozeni z okna Staroměstské radnice. Tento incident byl významným zlomem v událostech husitských válek. Další významná defenestrace se odehrála o sto let později, v roce 1618. Během stavovského povstání katolická šlechta vyhodila tři představitele Habsburské monarchie (zvané také defenestrační incident) z okna Pražského hradu. Tato událost je považována za významný okamžik v rozpoutání třicetileté války. Termín defenestrace je rovněž používán v jiných historických a politických souvislostech, aby naznačil odmítnutí nebo vyhození někoho nebo něčeho ze společenských nebo politických funkcí. Defenestrace se stala zvláště v české historii symbolickým aktém odporu proti nadvládě, a dodnes je považována za významný moment v českém kolektivním povědomí.
Matthäuse Meriana Defenestrace (z latinské předložky de, z, od, pryč a fenestra, tj. okno) označuje násilné vyhození z okna. Původ slova je odvozován od pražské defenestrace v roce 1618, kdy nespokojení protestantští stavové vyhodili z okna dva královské místodržící a k tomuto činu sepsali obsáhlou apologii. Ovšem ve středověku a v raném novověku se defenestrace konaly poměrně často a toto konání neslo prvky lynče, ordálu a společně spáchané vraždy. Ve středověké a raně novověké společnosti, která je výrazně vertikálně členěna (přičemž význam vrstev směrem odshora klesá), má defenestrace charakter symbolického trestu (svržením odshora dolů dávají vykonavatele najevo, že se svržení v jim vymezené vrstvě chovali nepatřičně). Inspirace k defenestraci je také často spatřována ve starozákonním příběhu o bezbožné, nemravné a sadistické královně Jezábel, která byla po převratu prince Jehúa svržena z okna svého paláce vlastními služebníky.
Pražské defenestrace
Zvláštní význam hrají defenestrace v českých dějinách, tři pražské defenestrace označují události z let 1419, 1483 a 1618. Často se však událost z roku 1483 mezi „významné defenestrace“ nepočítá, což vede k určité nejednoznačnosti, kdy jako „druhá pražská defenestrace“ je označována ta z roku 1618. +more Také označení „třetí pražská defenestrace“ nemá ustálený význam a označují se jím různé události. Jako třetí pražská defenestrace byla např. označena smrt Jana Masaryka.
Defenestrace z roku 1419
První pražská defenestrace se odehrála v neděli 30. +more července 1419, kdy byli protihusitští novoměstští radní zabiti svržením z okna radnice. Ozbrojený dav přivedený knězem Janem Želivským po kázání v kostele Panny Marie Sněžné před novoměstskou radnici neúspěšně žádal o vydání vězněných stoupenců přijímání podobojí. Následně, zřejmě za účasti Jana Žižky, na radnici zaútočili a konšely vyházeli z oken a ubili. Událost je považována za počátek husitských válek.
Defenestrace z roku 1483
Tato defenestrace se udála 24. +more září 1483 při bouřích pražského obyvatelstva za vlády krále Vladislava Jagellonského, kdy strana podobojí, obávající se o svůj vliv, provedla násilný převrat na Starém i Novém Městě a na Malé Straně. Z oken příslušných radnic byli vyhozeni staroměstský purkmistr a těla sedmi zabitých novoměstských konšelů. Převrat v Praze přispěl k omezení panovnické moci a zabránil obnovení předhusitských poměrů. 6. října 1483 uzavřely tři pražské obce smlouvu o jednotě a společném postupu, která přinesla nadvládu kališnické konfese. Vývoj pak směřoval k náboženskému smíru a vyhlášení rovnoprávnosti obou církví na kutnohorském sněmu v roce 1485.
Defenestrace z roku 1618
){kind=link}
K této defenestraci došlo 23. +more května 1618. Byla demonstrativním aktem odporu českých stavů vedených Jindřichem Matyášem Thurnem proti porušování Rudolfova majestátu. Zahájila české stavovské povstání. Při této akci byli z oken Pražského hradu vyhozeni královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic a sekretář Filip Fabricius. Událost se obešla bez obětí na životech.