Doba meziledová je geologické období mezi zaledněním a odledněním, které trvalo přibližně od před 115 000 do 13 000 let před současností. Během této doby se na území dnešní Evropy vyskytovala převážně zimní vegetace a populace zvířat byla omezena na několik druhů s přizpůsobením na chladné klimatické podmínky. Mezi nejcharakterističtější zvířata patřili mamuti, nosorožci a sobi. Doba meziledová je také známá pro množství archeologických nálezů ze staršího a mladšího paleolitu, které poskytují důležité informace o tehdejších lidských společnostech a jejich způsobu života.
Doba meziledová, tzv. interglaciál, je teplejší období doby ledové mezi dvěma chladnějšími glaciály, kdy velké ledové příkrovy roztály a v místech, kde se nacházela tundra, se objevily lesy mírného pásma. Holocén je považován za interglaciální období, ale některé fáze meziledových období v kvartéru mohly mít vyšší teploty než jsou dnes.
Poslední doba meziledová, tzv. eemský či riss-würmský interglaciál, nastala zhruba před 130 tisíci a skončila zhruba před 115 tisíci lety. Odhaduje se, že tehdejší teploty byly v průměru o 3 °C vyšší než koncem 20. století. V Evropě nebyly neprostupné lesy.