Dělnický sionismus

Dělnický sionismus, jinak též labouristický sionismus, levicový sionismus či socialistický sionismus (: ציונות סוציאליסטית, cijonut socialistit) je název pro socialistický proud v rámci sionistického hnutí. Na rozdíl od takzvaného politického sionismu, který představoval Theodor Herzl a Chajim Weizmann, dělničtí sionisté nevěřili, že židovský stát může vzniknout pouze po dohodě světových velmocí, věřili ve vytvoření státu skrze posilování židovské dělnické třídy usazující se v Palestině, a skrze rovnostářsky hospodařící zemědělská družstva (tj. kibucy a mošavy). Nejvýrazněji se tato odrůda sionismu prosadila v rámci odborového hnutí: v roce 1920 byl založen dodnes nejvlivnější svaz Histadrut; důležitou roli sehráli dělničtí sionisté v první arabsko-izraelské válce v letech 1948-1949.

Mezi nejvýraznější teoretiky dělnického sionismu patřili: sekulární filozof Moses Hess a politici Nachman Syrkin s marxistou Berem Borochovem. Praktickým vůdcem se stal David Ben Gurion.

Ideologie

Zásadním dílem dělnického sionismu se stala kniha Řím a Jeruzalém, poslední národní otázka (německy Rom und Jerusalem, die Letzte Nationalitätsfrage), kterou napsal roku 1862 filozof a spolupracovník Karla Marxe Moses Hess. Ten obhajuje návrat Židů do Palestiny a vytvoření státu na socialistických základech.

Další představitelé socialistického sionismu, například Aharon David Gordon, byli velmi ovlivněni vlnou tzv. evropského romantického nacionalismu. +more Gordon se ve své práci soustředil především na popis zemědělské třídy, ovlivnil proto vznik kolektivně hospodařících kibuců.

Někteří historici, například Zeev Sternhell, míní, že v rámci dělnického sionismu převládal židovský nacionalismus nad socialismem. Na rozdíl od marxismu se dělnický sionismus neangažoval v tzv. +more třídním boji, naopak považoval mezitřídní spolupráci za prospěšnou pro vytvoření židovského státu.

Politická hnutí a strany

Na začátku dvacátého století vznikla židovská strana Poalej Cijon (Dělníci Sionu), která se ovšem v roce 1919 celosvětově rozdělila na sociálně demokratickou sionistickou část a na ryze marxistickou část, která byla příznivě nakloněna ruské bolševické revoluci (v rámci Rudé armády dokonce existovaly židovské oddíly). V Palestině se komunisté v letech 1922-23 rozdělili ještě na sionismu příznivěji nakloněnou Palestinskou komunistickou stranu a čistě antisionistickou Komunistickou stranu Palestiny, později se ale opět sloučili.

Dělnický sionismus zasáhl více politických stran a po vzniku státu Izrael přímo ovlivňoval chod země. Dnes se k němu hlásí především Izraelská strana práce (jako dědic pravicové části Poale Sion v liberálně sociálním pojetí) a strana Merec (levice Poale Sion).

Odkazy

Literatura

Zouplna Jan. Od jišuvu k Izraeli : formování izraelských mocenských elit 1919-1949. +more Praha : Libri, 2007 * Ber Borochov. Ekonomický rozvoj židovského lidu. 1916. anglicky k přečtení [url=http://www. zionismontheweb. org/ber_borochov_Economic_Development. htm]zde[/url] * Nachman Syrkin. Židovský problém a židovský socialistický stát. 1898. anglicky k přečtení [url=http://www. zionismontheweb. org/Syrkin_socialist_Jewish_State. htm]zde[/url].

Externí odkazy

[url=http://www.mideastweb.org/labor_zionism.htm]Ideologie a filosofie socialistického sionismu a dělnického sionismu[/url] (anglicky)

Kategorie:Sionismus Kategorie:Socialismus